Cara Soror,
Dělej, co ty chceš, ať je cele Zákon.*
„Dělej, co ty chceš, ať je cele Zákon“ se mu musí stát „druhou přirozeností“, která musí proskočit do první linie myšlení.
Občas jsem k tobě vyslal varování prostřednictvím své obvyklé výmluvnosti – jež nemá sobě rovné – abys nikdy nezanedbala předepsané pozdravy; ale myslím to právě tak dobře, abys dala dohromady různé úvahy spojené s jejich užíváním – a do „pozdravů“ zahrnuji i „vyslovení vůle“ před servírováním jídla, čtyřikrát denně adorace Slunce (Liber CC vel Resh) a pozdravení Naší Paní Luně. Navrhuji zabývat se všeobecným předmětem kombinovaných rituálů, nikoliv zvláštními účinky každého zvlášť.
Praktika Liber III vel Jugorum představuje doplněk k těmto seskupeným obyčejům. Tím, že se bolestivě tělesně sebetrýzníš, když pomyslíš na něco, řekneš nebo uděláš cokoliv, čeho by ses měla vystříhat, tak rozestavíš stráže u brány své mysli, bdělé natolik, aby požádaly o heslo každého příchozího, a pak si navykneš mít se na pozoru. Zapamatuj si to a vyhneš se obtížím, až budeš sledovat argumentaci tohoto dopisu.
Když cvičíš koncentraci dháraná1, povolíš si tolik a tolik minut. Je to neochvějné a trvalé úsilí. Mysl neustále bojuje, aby unikla kontrole. (Doufám, že si pamatuješ na sled „zlomků“. V případě, že nikoliv, zopakuji je.)
Bezprostřední fyzické vyrušení: ásana by to měla zastavit.
Záležitosti, jež ti „leží na srdci.“
Snění, a také tohle: „Nebývalo by pomohlo, kdybych byl býval…?“
Atmosférické poruchy – např. hlasy pocházející zjevně z nějakého cizího zdroje.
Ztráta sebekontroly; a samotný následek. (Vzpomeň si na praktiky některých hinduistických škol: „Ani tamto, ani tohle!“ týká se to všeho, co se jeví jako tat sat – skutečnost, pravda.)
Musím ti připomínat, jak neodolatelně nutkavě vyvstane přání uniknout vůli, jak fantastické jsou vytáčky a úskoky ducha, jež často vrcholí chladnokrevnou vzpourou? Z Kandy jsem prchnul v hněvu a řítil se jako vítr do Kolomba s úmyslem zmydlit všechny do ruda jako betelový chrchel na chodníku! Ale po třech dnech zuřivého hledání lecjaké zhýralosti, jež by mne ukojila, jsem se vrátil ke svým klisničkám, a skončilo to dozajista tím, že jsem byl úplně hotový; relaxování mě upevnilo a ztišilo; cvik jsem zopakoval se zdvojeným úsilím a dhjána probuzená před týdnem pominula.
Zmiňuji se o tom proto, že je to normální stav mysli organizovat tyto protiútoky, které mají tak lehký úkol. To, čeho je ti třeba, je mysl, která ti bude spíše pomáhat než překážet v tvém Díle, a to tak, že bude normálně fungovat.
To je chvíle, kdy mají nastoupit tyto zdravice, slova vůle a adorace.
Není to nějaké zvláštní cvičení koncentrace; nemám pro to vhodné slovo. „Koncentrace na pozadí“ nebo „soustředění na dálku“ jsou neohrabané a nepříliš přesné pojmy. Opravdu se to spíše podobá vzdělávání v základní škole. Člověk „nedělá pořád lepší věci, než udělal někdo někdy předtím“; neodkládá každé dvě minuty své brýle ani to není panáček, který si právě češe vlasy. Smysl spočívá v tom, že se člověk školí v tom, aby reagoval správně na jakýkoliv moment překvapení. „Dělej, co ty chceš, ať je cele Zákon“ se mu musí stát „druhou přirozeností“, která musí proskočit do první linie myšlení, když je představen nějakému cizinci nebo přichází posnídat, nebo slyší telefon či světí hodinu adorací (musí to být okamžitá reakce, jako když se povstane, když dáma vchází do místnosti), nebo na druhé straně ve chvílích bezprostředního nebezpečí nebo náhlého výsměchu, nebo při meditaci, když se člověk noří do nejhlubších vrstev.
Není třeba být příliš dogmatický ohledně užívání těchto zvláštních slov. Můžeme si zvolit formulku, která nám bude reprezentovat naši vlastní a zvláštní ryzí vůli. Je to trochu jako když Cato (nebo to byl Scipio?), který ukončil každou řeč, ať už to bylo o Pravidlech pro římské lázně nebo o návrhu na zúrodnění bažin kolem Maremmy, slovy: „Ostatně pak soudím, že Kartágo musí být zničeno.“
Chápeš to?
Nauč svoji mysl, aby postrčila každou myšlenku automaticky k samotné věci, před kterou se snažila utíkat. „Tak, a teď jsem tě nachytal, Stephene! … Jenom, strýčku Dudley, kápni božskou, děláš ty sám vždycky tohle všechno? Nejsi někdy v rozpacích nebo nemáš strach, že třeba pokazíš dojem ze svého dopisu, nebo že ‚uděláš scénu‘ na veřejnosti, když se najednou zastavíš a začneš konat tyhle nepochopitelné šprýmy nebo na celou věc jednoduše zapomeneš?“
Jo, občas se mi to stane.
Nu dobrá, mám aspoň něco na svoji omluvu? Ano, mám cosi nakonec; nemyslím na dobré mravy, když cpu své výstřednosti lidem do chřtánu a nechci se jevit excentričtější, než jsem. Může to umenšit můj osobní vliv, a tak zároveň uškodit tomu Dílu, které se snažím dokončit.
Láska je zákon, láska pod vůlí.
Bratrsky tvůj,
666
*
Poznámky:
1 Kniha 4, I. část. Šestá z osmi jógických koncentrací.
Aleister Crowley: Magie bez slz, 18. kapitola.
© okultura, MMII
