(CD, PRO297, Projekt, 2014)
Steve Roach & Kelly David: The Long Night (CD)
PRO297, Projekt, 2014
Distribuce v ČR: HORUS CyclicDaemon
*
Nejnovější album přicházející z vydavatelství Projekt, které přináší především díla Steva Roache, dokazuje opět jeho velký zájem o noční čas.
Zajisté je velký nespavec a vyhovuje mu tvorba právě v noci. Není divu, protože jeho osamocený dům se studiem na okraji arizonské pouště přímo vybízí svým klidem k nočním sezením a meditacím.
A tak již vzniklo mnoho alb s tímto námětem, ať už přímo pokusem o zaznamenání toho, jak přichází noc, mizí poslední světlo a objevuje se zase slunce, či doslova minutu po minutě zaznamenané pocity během noci.
Ani toto album není v tomto směru výjimkou. Liší se jen tím, že vzniklo spoluprací s dalším americkým hudebníkem Kelly Davidem při několika nočních sezeních v jeho studiu v Coloradu. Kelly David vydal už dvě alba, Broken Voyage a Angkor, na nichž se autorsky i producentsky podílel.
Zde oba využili pouze analogová elektronická zařízení a nějaké akustické nástroje – okarínu, cedrovou flétnu, dřeva a kameny.
Další nahrávání probíhalo ve studiu Timeroom u Roache, které má zřejmě lepší digitální a programovací zařízení. Zde skladby získaly větší prostorovost, sféričnost a jemnost. Dá se říci, že začaly opravdu dýchat, jak nám naznačuje podtitul názvu CD, které tentokrát má pět skladeb a délku jen 61 minut pro Roache neobvykle krátkou.
V podstatě je jejich obsahem jakýsi vnitřní výlet posluchače (a především autorů díla) nejen nocí, ale i jeho vlastním nitrem. To ostatně bývá u ambientních skladeb často cílem. Začíná se tedy od postupného mizení světla (Last Light) přes části noci (Season Of Nights), k těm nejhlubším hodinám (The Deep Hours), kdy vše ztichne (Calm World) a nastane dlouhá noc (The Long Night). Ústřední skladba je nejdelší a uzavírá celé album.
Takto vnímat noc je jistě těžké ve městě plném hluků, ale na druhou stranu to záleží především na člověku samotném. Celé album je velmi klidné, meditativní, rytmus se takřka neobjevuje, a když tak je to jakýsi pomalý tep srdce. Vše se nejprve ztišuje, doznívají poslední zvuky, začínáte se propadat do letargie, ospalosti a relaxace. Pak přicházejí poslední vzněty v mysli a teprve méně klidná část spánku, než se postupně dostaví jeho hluboká, osvěžující část.
Toto všechno je hudbou vyjadřováno mnoha drobnými detaily nenápadných zvuků, které se objevují v plynutí harmonických sférických oblaků. Právě tyto zvuky vytvářejí tu zvláštní tajemnost, až mystičnost noci. Daly by se čekat především temné tóny, ale kupodivu uslyšíte ve skladbě Calm World velmi jasné hudební fráze.
Tato jasnost a plynutí je náplní i poslední skladby The Long Night. Plochy přes sebe klouzají a stále dokola se vlastně opakuje jeden hudební motiv, který mizí do ztracena a ukončuje tak celé album.
Při poslechu je však třeba se do hudby ponořit a prožívat si tu noční meditaci spolu s hudebníky a vše výše uvedené si uvědomit až po návratu.
*
