(CD, mx013, 2021)
Max Corbacho: A Connection To The Wonder
CD, mx013, 2021
Distribuce: HORUS CyclicDaemon
Od prvního alba Vestiges v roce 1999 působící v oblasti ambientní hudby španělský skladatel a hráč Max Corbacho v roce 2021 vydal již asi 27 alb. Počátečními inspiracemi byly sice přírodní krásy v místě jeho rodiště, ale postupem času obrátil svou pozornost k elektronickým zařízením a nástrojům využívaným hojně v ambientní hudbě. Původní účel a také název tohoto stylu, jak ho kdysi vymezil jeho hlavní zakladatel Brian Eno, tedy hudba doplňující prostředí, se postupně přesouval k tendenci autorů ukázat, že jsou také skladatelé, a tak vzniklo více ambientních stylů. Ale řekl bych, že většina autorů se vyjadřuje v časově delších kompozicích, které jsou hodně statické a sférické. Často se potom nedají jednotliví interpreti rozeznat. To ale není případ Maxe Corbacha. Ten se časem soustředil na vytvoření vlastního stylu, který nechce využívat žádných přídavných zařízení, ani nástrojů a samplů, nýbrž pouze možností těchto zařízení. Snaží se objevit jejich vnitřní život a schopnost nových zvukových kombinací v samotných těchto zařízeních, a tak z nich učinit nový, samostatný nástroj. Jak se mu to daří, mohou posoudit jednak odborníci, kteří tomu po technické stránce rozumějí, ale především posluchači, kteří mají o jeho hudbu už léta zájem.
Jeho nejnovější album má název A Connection to the Wonder, jež bych přeložil jako Spojení se zázrakem, divem. Obsahuje tři dlouhé skladby, přičemž ta první, ústřední, má kolem 40 minut. Začíná nádhernou, táhlou, skoro 10 minut minimalisticky se opakující melodickou linkou, která navozuje jakési hřejivé otevření skladby. Potom nastává ponoření, při němž vyvstávají různé myšlenky, což je vyjádřeno střídajícími se kratšími melodickými frázemi, které vystupují a zase mizí. Vše je v klidném spočinutí. Postupně se dost pravidelně střídá hlubší melodie se stříbřitou, třepotající se a jí odpovídající. Časem se tyto dvě linky stanou vyrovnanými partnery v komunikaci a jedinými melodiemi. Celá skladba se tak proměňuje v mohutnící, rozjímavou kompozici, v níž oba proudy splynou v jeden. Nálada mi připomíná ztišené, pozdní odpoledne.
Druhá skladba s názvem The Space Is Being Created má délku kolem 13 minut. Od počátku se na vás valí masa tónů, které se vzájemně propojují. Postupují společně dopředu, ale zbytečně z nich nikdo nevybočuje, jde o společné zvukové dílo, které je dost masívní a řekl bych valící se přes vše, co stojí v cestě. Občas se zdá, že chce nějaká melodie vybočit, ale je navrácena zase zpět. A tento valící se zvuková stěna přetrvá celou dobu skladby, jen se ztišuje.
Přes 19 minut dlouhá třetí skladba Quiet Renewal, Tichá obnova, navazuje na předchozí. Z neurčité zvukové stěny se začnou vynořovat jasné, křišťálové melodie, které stoupají a zase klesají. Podporují je hlubší spodní fráze, takže postupně vzniká jakási světlá, zvuková stavba. Ta již není jen načrtnutá, ale stojí na pevných základech. Rýsuje se před námi jako pevná zvuková kompozice. Zhruba třemi melodickými linkami, které se vzájemně proplétají, si ji můžeme podrobně vychutnávat.
Tři skladby tohoto alba se od sebe dost liší, ač na sebe navazují. S první si asi dal Corbacho největší práci a třetí je jakousi dynamickou oslavou. Rozhodně nejde o žádný typický ambient, ale o poctivou skladatelskou práci.
℘
