(Malvern, Praha 2023)
Šťastné a nejhrůzostrašnější. Třetí antologie štědrovečerních hororů
152 stran, Malvern, Praha 2023, brožovaná
ISBN 978-80-7530-444-5
Po předchozích svazcích reflektovaných v recenzích Ať neděsí vás temno moc a Když se světy mísí… nakladatel pokračoval již třetí štědrovečerní antologií, kterou opět přeložil Pavel Pecháček a napsal pro ni také medailonky autorů a předmluvu.
Tentokráte se mu již podařilo dohledat bibliografickou informaci o Ulriku Vilhelmu Filterovi, což ale zřejmě nebyla právě snadná práce, neboť po zadání jeho jména do dvou nejznámějších vyhledávačů nabídly tautologicky toliko české zdroje vycházející z této knihy.
„Nikdo si nevšímá, jak život mění se v dým…“ Filterova Vánoční věštba nabízí podobný obraz, a to svíce, která „zlověstně zhasíná jak život sám“. Pošetile zažehnul ji společně s dalšími třemi statkář u sváteční tabule, aby s rodinou poznal, co příští rok přivane. Jenže z toho vzejde jen prolomený led, u krbu číhající čert, a pak „truhly již zteřelé mění se v prach“.
Nečiňte si šprťouchlata z duchů. Tak by mohlo znít varovné poselství povídky Williama W. Jacobse Duch Jerryho Bundlera napsané v nejlepší dickensovské tradici. Je vystavěna na pospolném vyprávění o duchu zájezdního hostince v době vánoční, vtipkování, nevěřícnosti, fanfarónství a zesměšňování záhrobního života, a ojedinělém mistrovském hereckém výkonu ochotníka Hirsta, jímž také skončilo jeho pozemské putování, načež se sám vydal strašit jakožto nový genius loci. Jacobs proslul především povídkou Opičí tlapka. Psal příběhy trojího druhu: popisoval nešťastné příhody námořníků na břehu, oslavoval prohnané podvodníky mezi nedovtipnými vesničany a vyprávěl makabrózní příběhy.
Marjorie Bowenová byla britská autorka historických románů a nadpřirozených hororů, několika detektivních románů inspirovaných skutečnými zločiny. Pod pseudonymem „George R. Preedy“ napsala dva hororové romány, Dr. Chaos a The Devil Snar’d. Jejím posledním, posmrtně vydaným románem, byl The Man with the Scales (1954) o muži posedlém pomstou, který obsahuje nadpřirozené prvky připomínající díla E. T. A. Hoffmanna.
Porcelánový talíř je příběhem paní Marthy Pymové, která má dvě velmi konkrétní vánoční přání: velmi ráda by se setkala s duchem a jako vášnivá sběratelka starožitností také touží najít chybějící talíř ze sady porcelánu Crown Derby, kterou před 30 lety koupila v aukci u společnosti Hartleys. Doslechne se o stařence s velkou sbírkou porcelánu. V naději, že se jí snad podaří tuto sadu doplnit, navštíví její zchátralý dům dojde k setkání, avšak na zpáteční cestě učiní děsivý objev. Něco získat od ducha může nadto trvale impregnovat určité dojmy, včetně těch nepříjemných smyslových.
William Wilthew Fenn se narodil v roce 1827 v Londýně jako syn prosperujícího obchodníka s čajem Williama Hugha Fenna. Studoval umění a stal se krajinářem, začal ale ztrácet zrak, až v pětadvaceti letech oslepl úplně. Poté se začal věnovat psaní esejů a povídek do časopisů, které byly shromážděny v několika svazcích počínaje knihou Half-Hours of Blind Man’s Holiday (1878). Kromě toho byl spolu s Bertou Buxtonovou autorem knihy A Noble Name a několika dalších děl. Zemřel v roce 1906.
William Wilthew Fenn měl premiéru v Českém rozhlasu loni v adventním čase, i když povídka Přízračný záblesk aneb vánoční záhada zde má mírně pozměněný název Ocelové zrcadlo aneb Vánoční sen. Vypravěč příběhu každoročně s rodinou a přáteli tráví vánoční svátky v sídle, které je sto mil od Londýna. Když ale žena onemocněla, vydal se tam na slavnostní večeři sám. Od manželky však nedostal jediný dopis, a navíc v noci zažil něco, co jej přimělo k okamžitému návratu – „… děsivý záblesk světla, záblesk, který mi v temné noci na okamžik ukázal cestu…“ – a přiznává, že věda dosud plně neodhalila tajemný zdroj neviditelných sil a že povaha světla, které ho té rušné noci vyslalo na zpáteční cestu, mu zůstala navždy neobjasněna…“
Edward Frederic Benson byl naposled uveden povídkou Vánoční mámení, neobvyklým gotickým hororem odehrávajícím se o Štědrém dni. Tentokráte jde o povídku Kroky (1926), přibližující bezohledného obchodníka Johna Cresswella, žijícího v Alexandrii, který přivede na mizinu levantského obchodníka s tabákem, načež za sebou začne slýchat tajemné kroky… až konečně dojde k osudovému setkání s postavou, která mu na výzvu ukáže tvář, „… měsíční světlo… vyjevilo plát hladkého nažloutlého masa, který se táhl od ucha k uchu, prázdný a oválný jako vejce, bez očí, nosu nebo úst…“, což nás přivádí k myšlence, nakolik byl Benson ovlivněn povídkou Král ve žlutém Roberta W. Chamberse z roku 1895…
Irská spisovatelka Bithia Mary Crokerová (1847-1920) psala především romány z britské Indie a koloniální duchařské příběhy v pozdně viktoriánské a eduardovské Velké Británii. Povídka Číslo popisné devadesát je převzata z vánočního čísla Chapman’s Magazine of Fiction z roku 1895. Na bujarém večírku svobodných mládenců se diskuse stočí na duchy a John Hollyoak, nejvýraznější a nejposměvačnější z nevěřících, prohlásí, že by rád strávil noc ve strašidelném domě. Hostitel večírku, který je věřící a trochu rozladěný z toho, že se mu kvůli tomu vysmívá, mu to zařídí. „Zevnitř nic nepřicházelo, jen… najednou se mi zdálo, jako by na mě z opačné strany dveří civělo jiné, prapodivné a žhnoucí oko!“
„Démoni působí tak, že lidé vnímají věci, které neexistují, jako by byly skutečné.“ Byl svátek zimního slunovratu a jednou za sto let se má uspořádat slavnost, aby vzpomínka na jeho prapůvodní tajemství neupadla v zapomnění. To je námět krátké povídky Slavnost H. P. Lovecrafta, jejíž esence se skrývá ve slovech šíleného Araba Abdula Alhazreda, uchovaná prokletým Necronomiconem, v nichž cituje Ibn Schacabaa,
„že blažený je hrob, v němž nespočinul čaroděj, a za noci blažené jest město, jehož kouzelníci se obrátili v prach. Neboť traduje se, že duše ďáblu zaprodaná nespěchá z hlíny, v níž je pochována, nýbrž sytí a poučuje samotného červa, který ji ohryzává, dokud z rozkladu nevzejde příšerný život a omezení mrchožrouti dlící v zemi se nestanou natolik prohnanými, aby ji trýznili, a obludně zduřelými, aby ji soužili. Tam, kde by zemské póry měly být dostačujícími, jsou potajmu hloubeny otvory nesmírných rozměrů a věci, jejichž údělem je lézt, se naučily chodit.“
Samozřejmě vyšla již několikrát, ať už to byly výbory, antologie nebo souborné vydání (PLUS), přesto svou souvislostí se zimním slunovratem patří k tomu, co se pojí se svátkem jule, kterýžto je však v jistých kruzích považován za „libé ďáblovo slavení… takové běsnění,“ jehož účelem jest „širému nedůvěřivému světu předvádět šelmino znamení…“, jak HPL veršuje v příhodně přiřazené básni Hrůzný slunovrat z roku 1926. Ve staročeštině mělo sthn. schëlme také význam „mor, zdechlina“.
Frank Cowper uzavírá tuto sbírku povídkou Štědrý večer ve strašidelném vraku, kterou napsal jen proto, aby sdělil skutečnosti, nikoli aby přispíval k naší přebohaté fikci. Loď pojmenovaná Lily byla postavena roku 1801 a vypravena z přístaviště Goole, což může citlivější rozjímavé povahy přivést k souvislosti se slovem ghúl, zejména pak v období adventu, kdy se den krčí pod nadvládou temné noci zabydlené zlovolnými bytostmi a vyprávějí se úděsné i tajuplné příběhy.
Šťastný a nejhrůzostrašnější jule.
🎄
