(HOS 11419, CD, Hearts of Space )
Coyote Oldman: Under An Ancient Sky
CD, 7 skladeb | Hearts of Space | HOS 11419
Distribuce: HORUS CyclicDaemon
Se zvláštním způsobem hraní na indiánské flétny původních obyvatel hlavně Severní Ameriky ke svým posluchačům již od 70. let minulého století přichází na albu Under An Ancient Sky soubor Coyote Oldman.
Protagonistou Coyote Oldman je Michael Graham Allen. Tomu učaroval překrásný zvuk indiánských fléten a začal je nejprve sbírat. Jistě to bylo složitější za současné situace indiánů v USA i Kanadě, kdy byli zatlačeni pouze do rezervací, kde nemohou příliš dodržovat své původní rituály a žít rytmem spojeným s přírodou. Protože se celá společnost změnila, technika a zábavy nabyly navrch a konzumní společnost nutí lidi především vydělávat peníze na přežití, museli se tomu určitým způsobem přizpůsobit i indiáni. Samozřejmě záleží na jednom každém, jakým způsobem to provede. Podíváme-li se na to z hlediska hudebníků, tak ti začali vytvářet především rockové skupiny, kde tak trochu zabubnovali, či zazpívali. Jedno z největších bohatství – hra na různé typy fléten – se objevovalo spíše sporadicky. Později však nastává velké obrozenecké hnutí, zakládá se i indiánská universita a hudební vydavatelství zaměřené hlavně na tradiční hudbu a fúzní hudební styly. S tím souvisí i výroba fléten aspoň pro turisty. Skutečný nástroj není tak snadné sehnat. Právě proto si Allen, který sám není indián, začíná flétny vyrábět sám a vymýšlet další jejich konstrukční zlepšení. Krásný zvuk začne využívat k meditaci a dlouhým improvizacím.
Potom se potkává s Barry Strampem. Ten vlastní nahrávací studio a různě experimentuje s nahraným zvukem. Brzy se spřátelí a propojí natolik, že vytvoří duo Coyote Oldman, kde oba rovnocenně přispívají k výsledné podobě skladeb. Hluboký zvuk fléten je velmi naechován a vlastně ambientní zvuk studia s ním komunikuje, doplňuje ho i tvůrčím způsobem ovlivňuje. Vznikají tak většinou velmi pomalé skladby bez rytmu vedoucí hráče i posluchače do nitra sebe sama.
Na tomto albu využívá Allen flétny Anasázi indiánů ze středovýchodní Arizony. Uvádí, že ji sám po 700 letech zrekonstruoval podle archeologických výzkumů a nálezů a že měl k dispozici kromě konstrukčních informací i podrobnosti k prstokladu. To už mi připadá trochu přehnané tvrzení, ale důležitější je, zda se vám bude líbit hudba, kterou duo vytvořilo. Uslyšíte šest kratších skladeb (od tří do šesti minut) a závěrečnou delší (přes osmnáct minut). Všechny jsou založeny na výše zmíněném principu, k němuž Allen více nedodává. Je však pravděpodobné, že si nahrál i více fléten, které mixuje, protože je možné slyšet často hlubší flétnu udržující spodní drone – vedle ambientu studia – a melodii hrající vyšší flétnu. Samotná flétna celá není v bookletu vyfocená, ani nakreslená, jen její spodní vyřezávaný konec, takže nemůžeme mít představu o tom, jak vypadá, kolik má dírek, zda je příčná nebo podélná, jak se liší od sijotanky i dalších indiánských fléten. Jediné, co se dá říci, je to, že všechny skladby mají stejné ladění.
Skladby jsou dost podobné, což nevadí, těžko se rozeznávají, ale závěrečná je nejpropracovanější, využívající přibližování a vzdalování tónů. Jinak je to příjemná hudba, spíše druhu new age nebo ambient, než že by měla nějak blízko k tradiční indiánské.
*
© Jiří Mazánek
© okultura, MMVIII
