Protože je právě tolik chaos-mágů, kolik je chaotiků praktikujících magii, nemohu mluvit o tomto předmětu obecně, nýbrž jen o své vlastní chaos-magii a chaoismu.
Jenže pokud chci jednořádkovou definici, s níž většina chaotiků pravděpodobně nebude souhlasit, pak mohu nabídnout následující. Chaotici obvykle akceptují metavíru, že víra je nástrojem k dosažení účinků; není to konec sám o sobě.
Je snadné pozorovat, jak se jiní lidé a kultury stávají obětí svých vlastních věrouk. Hrůzy islámu a obávaných státních politiků v subsaharské Africe jsou zřejmými příklady, ale my se málokdy zastavíme, abychom trochu popřemýšleli o tom, do jaké míry jsme my sami oběťmi svých vlastních věrouk, a o schopnosti, která nás nutí je změnit, jestliže tomu chceme.
Stojí možná za to pouvažovat o dnešním stavu víry v západním světě předtím, než podnikneme výpad proti samotným základům současného světového názoru. Téměř po jeden a půl tisíce let byla existence „Boha“ nezvratitelnou skutečností křesťanstva. Nikdy se o tom nepochybovalo a ani se neobjevila myšlenka na zpochybnění. Skryté války a perzekuce měly podpořit jedinou interpretaci božství vůči všem ostatním. Učení mužové napsali tisíce knih o teologii, v nichž rozprávěli o záležitostech, které se nám dnes zdají být vyloženě suchopárné a zhovadilé, ovšem ústřední otázka existence “Boží” nebyla nikdy na pořadu dne. Přesto však dnes je víra v „Boha“, jakožto původce všeho toho, co se ve světě děje, byla téměř úplně opuštěna, a dokonce i víra v existenci absentujícího „Boha“ je na mnoha místech opouštěna. Satanismus jako protináboženské gesto je nyní mrháním obrazoboreckých talentů. Alchymisté, čarodějové a vědci pozdního středověku a renesance slaví své úžasné posmrtné vítězství. Jejich zpochybňování středověkého světového názoru odstartovalo hnilobu, která následně celou budovu rozložila.
Dnes už se tomu můžeme jenom smát, ale ujišťuji vás, že právě teď žijeme v takové kolektivní obsesi, která je ještě silnější a bude se našim budoucím historikům jevit stejně limitující i zvláštní.
Od doby evropského osvícenectví v osmnáctém století zesílila víra až do bodu, že je nyní tak vše-prostupující a tak podstatnou součástí západního světového názoru, že je člověk obecně pokládán za blázna, když si ohledně toho bodu klade otázky. Je to víra, jež se ukázala být tak silnou a užitečnou, že doslova každý v západním světě to přijímá bez otázek. Dokonce i ti, kteří se snaží udržovat víru v „Boha“, mají tendenci vtělovat současnější model víry do této nové víry z těch nejpraktičtějších důvodů.
Hodlám vyjevit, čím tato základní současná víra jest. Většina z vás si bude myslet, že je to tak zřejmá věc, že ji lze sotva nazývat vírou. To ovšem je měřítkem její mimořádné moci, kterou nad námi má. Většina z vás si bude myslet, že jsem blázen nebo šílenec, že se na to byť jenom ptám. Pár vás bude schopno si představit, jak by to vypadalo, kdybychom takovou víru neměli nebo jestli by bylo možné ji nahradit něčím jiným. Tady to máme: dominantní vírou v celé západní kultuře jest to, že toto universum spočívá na hmotné kauzalitě a je tudíž rozumem pochopitelné. Doslova každý si vedle toho dopřává víry jiné, zcela opačné – víry, že máme cosi, co se nazývá svobodná vůle, ačkoliv nejsme schopni definovat, co to je – tím se však budu zabývat později.
Každý rok utrácíme miliardy na to, abychom v našich školách indoktrinovali mládež touto prvotní vírou v hmotnou kauzalitu. Naše řeč, naše logika a většina našich strojů jsou veskrze vystavěny na této víře. Považujeme ji za spolehlivější než „Boha“.
Všichni bohové a bohyně jsou v nás a nehmotně také kolem nás, a to v podobě nelokalizované informace.
Takže, bylo jednou ze základních úloh mága vyzkoušet a proniknout k něčemu, co je za normálem. Mé vlastní magické hledání mělo vždy silný zákonům odporující a obrazoborecký element a už dávno jsem se rozhodl narušit a zaútočit na prvotní víru naší kultury. Náboženství je příliš snadným cílem, neboť je již fatálně znemožněno našimi předky, renesančními čaroději a vědci. Současní satanisté mrhají svými silami. Ideologie je díky bohu postupně nahrazována ekonomikou.1 Hlavní výpad mého chaoismu je veden proti doktríně hmotné kauzality a druhotně proti většině nesmyslů, které procházejí žaludkem moderní psychologie.
Mimochodem, nejprve se vás musím pokusit přesvědčit, že na hmotné kauzalitě je něco vážně špatného a že také existuje něco, co by ji mohlo jako přesvědčení nahradit. Pro mága jsou to životně důležité otázky, poněvadž od té doby, co esenciálně duchovní popisy magie uprázdnily trůn, víra v hmotnou kauzalitu se ve zvýšené míře začala nazdařbůh objevovat jako móda při vytváření různých špatně chápaných metafor, jako např. „magická energie“ nebo „magická síla“, jež jsou hmatatelně považovány za něco analogického statické elektřině nebo rádiovým vlnám. To je, myslím si, úplná blbost. Magie může být někdy vedena tak, aby se chovala poněkud obdobně, ale nejde o příliš vyčerpávající popis.
Než podnikneme frontální útok na hmotnou kauzalitu vydám se kousek nazpátek, abych posbíral munici. Pár lidí si všimlo, že v 30. letech 20. století byla zjištěna ošklivá díra ve stavbě hmotné kauzality, v základech samotné víry, o níž se předpokládalo, že přikryje všechno. Ta díra dostala název „kvantová fyzika“ a byl to především Niels Bohr, který svojí kodaňskou interpretací šťouchl prstem do praskliny a vypáčil kryt, aby ukázal jinou realitu.
V zásadě Bohr ukázal, že tuto realitu by šlo lépe namodelovat popisem nehmotné kauzality operující probabilisticky, nikoliv deterministicky. Může to znít na poprvé trochu bezduše, jenže implikace na nás každodenní pohled na svět a na naše teorie magie jsou jaksi mimo. Ukazuje to na konec éry paradigmatu universa jdoucího podle hodinek, které vzniklo před dvěma sty lety a jemuž téměř každý ještě věří, neb popíjí to, co je vpravdě nejlepší ležák na světě, protože to byl právě pivovar Carlsberg v Kodani, který podporoval Bohra a jeho kolegy, když se věnovali fyzice.
Většina poctivých vědců shledává kvantovou fyziku tak nechutnou, jako by se kněz díval na čarodějnictví. Pokud už ji musí použít, raději nepřemýšlí nad implikací. Dokonce i Einstein, který odstartoval kvantovou fyziku, ale podstatným způsobem přispěl k teorii relativity, se cítil být odpuzován jejími implikacemi na základě vědecké víry a zbytků judaismu a promrhal ve stáří spoustu času tím, že proti ní neúspěšně bojoval.
Kauzální materialistické teorie byly osvobozující a dýchaly svěžestí po tisíciletí a půl monotheismu, ale teď, za svým zenitem, se staly tyranií. Relativita a základní fyzika s ní spojovaná jsou pravděpodobně nejblíže konečnému očištění kauzálního materialistického paradigmatu a jako takové se nyní jeví jako hrozné vězení. Neboť všechny praktické důvody z něho plynoucí nás navždy upoutávají na tuto planetu a magii zcela vylučují z našeho života.
Tohle je magické universum, které nejde podle hodinových ručiček.
Může to chvíli trvat, než se trochu významnější část lidstva naučí vnímat a skrz naskrz věřit tomuto novému paradigmatu a taky podle něj žít, ale jednou k tomu dojde. Do té doby to bude většině lidí nutně znít jako popletená hatmatilka nebo vyfešákované intelektuálství.
Rád bych se zmínil o mém oblíbeném obrazoborectví, aniž bych ho ponechal bez vysvětlení. Odmítám konvenční názor post-monotheistické západní psychologie, že jsme bytosti žijící v koloniích složené z nesčetných osobností, ačkoliv všeobecně postižených selektivní amnézií, která je známkou této jinak všudypřítomné podmínky. A za druhé, že neexistuje nic takového jako svobodná vůle; i když máme schopnost jednat náhodně nebo možná by se mělo říct přesněji stochasticky, a sklon ztotožňovat se s čímkoliv, co nakonec děláme.
Míním, že všechny události se zásadně dějí vlivem magie; zjevná kauzalita prošetřovaná klasickou vědou je pouze něčím víc, než statisticky spolehlivým závěrem onoho spektra, jehož opačným koncem je naprostý Chaos. Rád bych však skončil několika slovy o tom, jaký má můj chaoismus dopad na moje osobní aktivity v tom, co se běžně nazývá magií.
Pro mne existují dva hlavní aspekty magie: parapsychologický a psychologický. Co se týče čarování a divinace, věřím, že mág se pokouší interaktovat s přírodou cestou nehmotné kauzality. V zásadě si vyměňuje informace se svým prostředím, aniž by využíval fyzických schopností. Austin Osman Spare precizně poukázal na to, které mentální přesuny jsou potřebné, aby k tomu došlo. Tyto přesuny jsou zpočátku jednoduché a jakmile je jednou pochopíte, můžete vyvinout nespočet magických úkonů a forem divinace. Tyto přesuny jsou posvátné, ale formy jejich projevu libovolné; můžete náhodně využít čehokoliv.
Bohr a Spare jsou pro mne svatými církve Chaosu.
Míním, že když mág interaktuje s oněmi zjevně vnímavými zdroji poznání, inspirací a parapsychologickou schopností, které se obvykle nazývaly duchové, bozi, démoni a elementálové, napojuje se na mimořádné zdroje, který má už každý z nás v sobě. Jakmile dojde k aktivaci, mohou přijmout nějaký signál cestou nehmotné kauzality z vnějšku. A poněvadž my všichni skrýváme takovou bohatou pestrost v našem nevědomí nebo podvědomí a můžeme rovněž přijmout kongruentní informaci od kolektivního nevědomí, pak jsou možnosti prakticky nevyčerpatelné. Použije-li se správná technika, může člověk invokovat nebo evokovat cokoliv, dokonce i věci, které neexistovaly dříve, než je člověk zavolal. Může to znít jako naprostý Chaos, ale musím oznámit, že můj vlastní výzkum to potvrzuje!
Chaos magie pro mne znamená plnou hrst základních technik, které k nám musí tak těsně přilnout, abychom získali vůbec nějaké výsledky, ale nadto také nabízí svobodu projevu a cíleného vědomého bdění ve všech předcházejících formách magie.
*
Poznámky:
1 Bohužel v tomto bodě fráter U...D... nevidí, jak záludně se do západní kultury vetřel prvek venezianismu, hrubého hmotného modlářství, považte: ideologie poražena ekonomikou! Toť vpravdě vítězství hmoty nad ideou. Ejhle, kořen satanismu…, arci, kořen satanismu. – San.
*
© HORUS, IV-MMII e.v.
U původních i přejatých příspěvků je © bděle střežen Svatým andělem strážcem. Proto: vari!
