Solstitium Hiemis [1992]

U naší staré rodinné vilky je snad odedávna nepoužívaný bazén. Nikdo ho, stejně jako vilu, dlouho neudržoval, dno popraskalo, rozpadlo se a z poměrně mělkého bazénu se stalo propadliště, tvořené nekonečnou vodní emulzí. Navenek vypadala...

„Sunt daemones in tempora aeterna.“ - Sv. Augustin Jel jsem už asi dost dlouho, maje ruce zabořeny do měkkého volantu. Monotónní jízda mě ukolébala natolik, že jsem teprve po určité době zaregistroval, že se venku téměř...

Podání o černé magii často zmiňují starodávné knihy, které popisují teorii a praxi rituálů zla. Jejich samotná jména, jako Discours Des Sorciers a Le Satanisme, stačí k tomu, aby způsobila záchvěv hrůzy, ale možná dobře, že mimo zapečetěné schránky národních knihoven jich existuje jen pár. Jakmile se však nějaká dostane do rukou nějakého představitele veřejnosti - může jím být někdo, kdo se okultními vědami zabývá či nikoliv - výsledky mohou být přinejmenším, abychom tak řekli, nepředvídatelné. V této krátké povídce vykreslil Francis Prevot, jenž byl uznávaným autorem strašidelných povídek na přelomu století, příšerný příběh o zhoubných mocnostech Černé knihy.

Žádný nadšenec hrůzostrašných příběhů nepotřebuje úvod k dílu Augusta Derletha. Jeho povídky jej uvedly jako jednoho z nejryzejších moderních spisovatelů tohoto žánru, zatímco jeho četné antologie jej představují jako vytříbeného editora, který má přístup k opravdu nejlepšímu materiálu. Derleth byl rovněž expertem v okultních vědách a žil v Sauk City ve Wisconsinu, jednoho z nejtemnějších, čarodějnicemi nejzamořenějších koutů Ameriky, kde legendy o zlu mají tuhý kořínek. I historie jej fascinovala a v této vzácné rané povídce, kterou Derleth sám navrhl pro tuto sbírku (The Evil People, ed. Peter Haining, 1968), spřádá příběh o černé magii okolo jedné z největších bestií všech dob - Cesare Borgii.