Chaos & Nové paradigma [2002-2004]

Nastává doba, kdy je stále více zřejmé, že nějaké zboží, sport, sexualita, rodina, věda, práce atd. jaksi není úplným naplněním existence člověka. Doba se zhutňuje. Máme pocit, že už nemůžeme dělat zbytečné věci, nová kvalita času nás nutí rychle volit a konat. Člověk už se nemůže skrývat.

Na úrovni fyzikální je Kaos považován za zvláštní stav energie. Odejmi mu určité množství energie a propadne se do méně aktivního, leč stabilnějšího energetického stavu, dodej mu energii a přejde ve zvláštní vyšší energetický stav. Kaos je energie, Řád je stabilní stav.

Mág je ten, kdo upsal svoji duši za příležitost podílet se větší měrou na realitě. Magie se obrací k těm, kteří mají pořádnou dávku arogance a plodivé imaginace. Jen tehdy, není-li nic pravdivé a idea pravého já je odvržena, začíná být vše dovoleno. Takže vítejte v pandemoniu kalijugy, v níž nic není pravdivé a vše je přípustné!

Celý problém spočívá v tom, že většina lidí zabývá se budováním perspektiv namísto realizace svého potenciálu. Jestliže nespatřuješ rozdíl mezi svou osobou a Chaosem se zřetelem na tu skutečnost, že prakticky jste jedním a tím samým, nemusíš dennodenně zahřívat meditační podušku ani dělat ze sebe blázna vůči druhým lidem, neboť tvoje cesta je cestou Chaosu. Avatarové Chaosu válčí smíchem, využívají smyslovou, polyteistickou a anarchistickou přirozenost Věku Kálí k realizaci bódhisattvy.

„Prověřte si, co vás motivuje!“, říkával s oblibou starý láma. Proč a s jakým cílem procvičuji změnu paradigmatu? Protože je to právě aktuální? Protože se obávám pevných struktur? Protože si chci rozšířit svůj filosofický horizont? Nebo proto, že se mi to zdá být dobrým základem efektivního magického „vzdělávání těla“?

Čím větší míra Chaosu, tím vyšší počet možností, tím větší je tělo Nuit. Má v sobě Chaos, byť nedefinovaný, přece jen „harmonii“ a určitý „smysl“? Změna paradigmatu vás má přivést k poznání pravé vůle, která se jakožto kondenzační jádro vlastní osobnosti nachází někde mezi kreativním chaosem a determinovanou realitou.

Po sedmileté odmlce se vrací Revue HORUS. Vlivem „okolnosti nekonečné & neznámé“ začalo postupně docházet ve vydávání k chaotickým časovým posunům. Nuit budiž za to velebena! Možná právě podoba a téma prvního virtuálního čísla nejlépe vystihuje posun, který tu mezitím nastal. Nevylučujeme, že v budoucnosti vybrané články nespatří světlo světa i na papíře, takto se nám však dostává možnosti reagovat bez odkladu na jevy, které vytváříme a ony utvářejí nás. V tomto oboustranném rození doufáme pozorovat přítomnost toho Třetího.