Ďáblův potomek aneb Dívka bez rukou
Incest je útokem na lidskou důstojnost, na duševní a tělesnou integritu a tím i na identitu člověka. Incest je vraždou duše.
Ursula Wirtz ve své knize Vražda duše – Incest a jeho terapie poukazuje na skutečnost, že sexuální zneužití má podobné psychické následky, jaké lze pozorovat u obětí, které přežily koncentrační tábory, nebo u osob, které prošly těžkým traumatem.
Nabízí podněty pro terapii, ve které se usiluje o znovuoživení zavražděné duše, o hledání pravého já dotyčné osoby. Zabývá se přitom také duchovní dimenzí tématu incestu.
Vzhůru do nebeského světa vysvobození
„Veď mě od neskutečného ke skutečnému! Veď mě ze tmy ke světlu! Veď mě ze smrti k nesmrtelnosti… Uzounká stezka prastará vede daleko; dotkl jsem se jí, nalezl jsem ji.
Tou jdou moudří, co znají brahma, odtud vzhůru do nebeského světa vysvobozeni…“
Ještě hlubší ticho
Tato nová, rozvláčná zóna se nadýmá jako obří povzdechnutí času, dýchajícího stejnoměrně a zhluboka. Minimalistická a nekonečná co do své podstaty, a jako všechny Stevovy podobné zóny, je i tato funkčním zvukovým světem vytvořeným specificky za účelem posílení atmosféry vaší osobní svatyně, životního prostoru apod.
Nižší hlasitost při přehrávání zvyšuje působivost. Tento zvukový prostor slouží jako jistý druh portálu ke stavům subtilního vědomí a je nedostižný i jako prostředek k hlubšímu spánku.
Arcadia Borealis
DiN vždy nabízel příležitost různým umělcům vytvářet zajímavá a nečekaná spojení. Bernhard Wöstheinrich jistě podporoval tento étos svými čtyřmi počiny u DiN, a to Blast (DiN6) s Markusem Reuterem jakožto Centrozoon, Präposition (DiN13) jako polovice Subsonic Experience, Moiré (DiN18) s šéfem labelu Ianem Boddym a zcela nedávno na Conundrum (DiN27) s Klausem Hoffmannem-Hoockem. Na Arcadia Borealis se Bernhard dal dohromady s norským ambientním umělcem Erikem Wollo. Třebaže jde o Erikovu první účast u DiN, je dobře znám po celém světě mnohými vyhlášenými alby na takových labelech jako Spotted Peccary a spolupracoval už třeba i se Steve Roachem.
Základním motivem hudby na Arcadia Borealis byl pohled zpět do 18. století, kdy polární výzkumníci dorazili do Arktidy a byli ve své době něco jako astronauti projektu Apollo. Odvážili se do neznáma, aniž měli jistotu, že se vrátí domů. Byla to doba románů Julesa Vernea a H. G. Wellse, kteří snili o vědeckém pokroku. Album tedy pozve posluchače na cestu do nových a neprozkoumaných končin a neodhadnutelného počasí, které dobře zná i Wollo ve své domovské zemi Norsku.
12 skladeb postihuje různou atmosféru protkanou zvuky přírodního prostředí, kde Wöstheinrich vytváří své charakteristické, organicky se vyvíjející rytmy. Wollo se proslavil melodickými prvky, z nichž spřádá překrásné omamné melodie. Připomenou norské Biosphere a každá skladba dozajista vykreslí zvukový portrét, který posluchače zcela pohltí.
Dva derviši
Markus Reuter je členem eklektického Europa String Choir. Hraje na osmistrunnou kytaru Reuter, láme a svazuje tóny spolu s Ianem Boddym do sublimní atmosféry. Naposledy jste je mohli slyšet spolu na albu Distant Rituals, které vyšlo už v roce 1999.
Následovala alba jako Pure (2003), melodicky komplexní, a Dervish je jejich doposud nejplodnější studiová spolupráce. Nahráváno v Anglii a Rakousku. Na albu se objevuje jako host bubeník a elektronický čaroděj z King Crimson, Pat Mastelotto.
Inspirováno čátečně hudební teorií skladatele 20. století, Oliviera Messiaena.
Výsledkem jest zrcadlový obraz odstínů a barev, u nichž je nemožné určit, kdo je právě hraje.
Jde o poctu Messiaenovi, jehož slavné tóny jsou vetknuty do symfonie Turangalia.
Silová dynamika na této nahrávce byla dosažena inženýrem Clemensem Schleiwiesem, který přepsal digitální nahrávky zpět na analogovou pásku. Ty byly pak prohnány přes špičkový zvukařský stůl, který používal i David Bowie a Brian Eno pro své legendární výlety v Hansa Studios, Berlín.
Diamantová cesta
Nebeský hlas vokalistky Mors Syphilitica & Requiem in White, Lisy Hammerové, vrstvený s drones, rágami, tribalistickými bubny a folkovou hudbou vytváří kulturní a spirituální mix indického, středověkého a moderního ambientu.
Květinová píseň
Album Atlan má své kořeny v ceremoniálu: rituál, šamanismus, buto. Mistrovský hrdelní pěvec Soriah z Tuvy se dal dohromady s předním zvukovým sochařem Ashkelonem Sainem, aby vytvořili naprosto dechberoucí album. Soriah vykouzlil úchvatný zvukový "onen svět", protkaný snivými i burácejícími ambientními drones-plochami, jež bzučí a jsou zasazeny do pevného přirozeného témbru s jemným hrdelním zpěvem. V jedenácti skladbách zazní řada středoasijských etnických strunných nástrojů doprovázených atmosférickými syntezátory a hypnotickými ručními perkusemi, jež vytvářejí pomalu probublávající pozadí pro Soriahův mesmerizující vokál s intonacemi ve stylu prastarého aztéckého jazyka Nahuatl.
Stranou cíle cesty
Toto zbrusu nové vydání kombinuje nezměrné atmosférické harmonické zóny (podobné oněm z alba Dynamic Stillness) ve spirální vzory a hypnotické rytmy (podobné těm na Arc Of Passion). Dokonalý mix těchto dvou sonických kvalit v běhu 71-minutové skladby, plynoucí plochy na DESTINATION BEYOND nastaví duševní rozpoložení do mesmerizujícího stavu, který je jedinečný na všech albech, kde Steve rozvádí rytmu prosté skladby, s nimiž dosahuje podobného účinku, který zesílí při nastavení módu opakovaného přehrávání skladeb.
DESTINATION BEYOND posouvá elektronickou hudbu na vyšší úroveň, žije a dýchá v oné bezprostřednosti, v níž se zrodila. Album samotné plyne jako organické kontinuum. Je to umělecký přístup ke zvuku, který je dnes dozajista vzácný oproti dnešnímu přístupu k elektronické hudbě ve stylu "cut and paste".
Toto dílo zjevně pochází ze srdce a duše Stevovy sonické vize.
Jedinou činností hodnou člověka je boj proti času
Tuhle větu hodnou napsání na cedulku a vyvěšení na veřeje dveří nenapsal nikdo jiný než H. P. Lovecraft. Jacques Bergier hodlá v knize Utajení vládcové času hájit tezi, že lidé z daleké budoucnosti tento boj vyhráli a mohou do naší doby vysílat posly. Příhodně pak vzpomíná i několik řádek Mircea Eliadeho z kapitoly Čas lze ovládnout z knihy Aspekty mýtu: „Známe-li původ a příkladné dějiny věcí, získáváme nad nimi určitý druh magické vlády. Tato znalost nám však rovněž otevírá cestu k systematickým úvahám o původu a povaze světa. … Už teď však musíme upřesnit, že paměť se považuje za poznání par excellence. Ten, kdo se dokáže rozpomenout, vládne magicko-náboženskou mocí ještě cennější než ten, kdo zná původ věcí.“
A Bergier nás jako světlonoš vede svou knihou po tajných cestách k rozpomínání…
Proud myšlenek
Tohle je jedno z oněch vydání, jež kráčí výsostně osamoceně a v němž se všechny elementy spojují do jistého amalgámu zvukově magického a hudebně alchymického, zážitek z poslechu pozvedávají do úplně nové úrovně - je to onen druh zážitku, který jakmile pomine, tak okamžitě zase saháte po tlačítku Přehrát znovu.
Relaxace a plynulý proud utišujících driftů, vášnivých obratů, půlnočního koukání na hvězdy a krvavých západů slunce.
Očekávejte velkolepou jízdu těchto dvou mistrů žánru.
Mše pro Zemi
Toto nové surealistické a halucinogenní vydání Steve Roache má opět po delší době svižnější substruktury, které přispívají k jeho svěžesti a futuristickému vyznění a bylo nahráno ve Star´s End, studio WXPN ve Filadelfii, a zní jako tvarově pozměněný literární závěr k projektu Arc Of Passion. Proud úplně nových idejí morfuje a taví se v tryskajícím světě, jež pociťuje prázdno civilizace, svět ikonických formací, nezměrné nebe a nebezpečné vyhlídky.
Dech je most
"BreathStream" je novou sérií sedmi space atmosférických skladeb Maxe Corbacho a podobně jako na předcházejícím vysoce ceněném albu "The Talisman" v nich najdete syntetické textury a plynoucí harmonie. Už s počátečními akordy "This Luminous Space" je zjevná kontemplativní povaha tohoto díla. Snadná pouť vnitřními hlubinami, jež jakoby se vznášely vnořeny do tichého prostorného nádechu.
Ars Lucis aneb Umění světla
Světlo a harmonie: o tom je toto nové, čistě atmosférické dílo Maxe Corbacho. Nikoliv oslepující světlo zvenku, nýbrž světlo filtrované vysokými okny z barevného skla v klenbě katedrály, lámající se a transformované do mnohobarevných drahokamů, přenášející to, co je materiální, k tomu, co je duchovní.
Jóga zvuku
Další milník Steve Roache vedle takových vydání jako jsou Magnificent Void, Mystic Chords & Sacred Spaces a série Immersion.
"Mysteriósně nádherné, ambientně elektronické vlnoplochy se klenou přes horizont a na hvězdné vzdálenosti. Singularity vedené Roachovou rukou jsou nezpochybnitelné — je to dechberoucí materiál."
"Dynamic Stillness prezentuje ambientně elektronického pionýra Steve Roache v hlubině čistě atmosférického, arytmického žánru. Obě CD stojí na amorfní šiftující sonice, klouzající fenomenálním proudem, vysoce kohesním a přesto stále proměnlivým. Vskutku Dynamic Stillness!
Osm dlouhých skladeb (140 minut) tvoří měkce a pomalu vyzařující světlo, linoucí se jakoby z okraje temnot. Je to album subtilních kusů, s důrazem na tichost v protikladu k dynamice. Disk 2 uzavírá 'Canyon Stillness', který je jakousi temnou inverzí 'Structures From Silence.'"
Fan(g)tomy
Dlouho jsme čekali na nové album čínsko-amerického skladatele a multiinstrumentalisty Forresta Fanga od jeho velmi zajímavého Gongland z roku 2000. Teprve po osmi letech nám nabízí docela pěkný, nový skvost, Phantoms (CD).
Tekuté písky
Pokud vím, je to první setkání těchto dvou hudebníků, každý je zakladatelem jednoho světově proslulého labelu, Ian Boddyho DIN a David Wrightův AD Music, na němž album Shifting Sands také vyšlo.
Rybička zdrželík v našem filosofickém moři
Přelom 16. a 17. století patří v dějinách alchymie k neobvyklým obdobím. Na jedné straně přetrvává zájem o tradiční středověkou alchymii a je rozvíjen systém iatrochemické filosofie Paracelsovy, na druhé straně se však objevuje rovněž nový proud emblematické alchymie a manifesty rosenkruciánů vyzývají k všeobecné reformaci v duchu hermetismu. Alchymistům a jejich mecenášům již nestačí autorita starých filosofů, chtějí empirické důkazy pravdivosti svého Umění. A tak se objevují adepti, kteří předvádějí transmutaci obecných kovů ve zlato. Zvláště je přitahuje otevřená atmosféra pražského dvora císaře Rudolfa II. a dvorů německých knížat, jež ten pražský ovlivňuje.
Mezi tři v té době nejproslulejší údajné držitele Kamene filosofů, jejichž osudy zůstávají i nadále nejasné a vzájemně podivně propletené, patří Angličan Edward Kelley (1555-1597), Skot Alexander Seton (*1606) a Polák Michał Sędzivój (1566-1636).
Čeká nás ještě dlouhá cesta plná radosti
Knihu Jana Sterna Média, psychoanalýza a jiné perverze tvoří sedmnáct esejů povahy vpravdě okulturní.
Na této očistné cestě s ním můžeme směle zvolat „Vzhůru k hovnu!“, aniž bychom poskvrnili naše téma, neboť ono je důkazem o dokonale stráveném předmětu – a o to přece jde.
O slovu směřujícím k pravdě
Malé eseje o pravdě Aleistera Crowleyho jsou jakousi esenciální praxí ke Knize Zákona a v duchu našeho strýce Alcofribase Nasiera i úvodem do metafysiky samotné Thelémy.
K polskému vydání jsem přitknul doslov k promyšlení: Ó můj synu, člověk se odsuzuje k vědění, avšak duše se dostává do nebezpečí, že se její síly rozptýlí, jelikož vchází do rozmanitosti.
O božském sblížení…
Josef Veselý: Magie
608 stran, nakladatelství Vodnář, Praha 2002, vydání první, vázané, cena 500 Kč
ISBN 978-80-86226-89-7
*
→ O matce všech podstat
Co je magie?
Goethův Faust chce vyzvědět: „...jaký je světa vnitřní tmel…“, kdežto Marlowův zas tvrdí, že...
Poslední útočiště
Příběhy Michaela Scotta o dávných bozích, elfech, skřítcích i lidech se dodnes vyprávějí především na irském venkově, kde tato tradice vyprávění lidových příběhů zůstává stále živá. Lidé věří, že existují magická místa, kudy lze vstoupit do země kouzelných bytostí a kudy občas tyto bytosti přicházejí do našeho světa. O setkáních s bytostmi Sidhe se vypráví nepřeberné množství příběhů a v knize Kočičí zaklínání vám najdete alespoň malý zlomek z obrovské pokladnice pohádek a mýtů smaragdového ostrova.
ZAČÁTEK – KONEC. KONEČNÍK – ZAČÁTEČNÍK. Zní to jako vtip, ale čeština je kouzelník
Podstatné ovšem je, že i věštectví a jiné okultní vědy mají přesná pravidla, na co se zaměřit a čemu naopak nevěnovat žádnou pozornost, co vůbec nerozeznávat a nezaznamenávat, natož tomu přikládat význam… Každá taková tradice poskytuje svému adeptu určitou oporu, aby nebyl stržen do světa, kde je tolik znamení, že se v nich už nelze vyznat. Člověk totiž není s to zachycovat a vykládat zároveň všechno.
Zdeněk Košek by býval mohl být nejen vynikajícím učedníkem augurů, ale třeba i těch kněží, kteří četli znamení z blesků. Jeho zápisy tím přímo překypují. Co by pro něj mohlo být snazšího – při jeho vnímavosti – než podle druhu blesku, barvy, směru a podle místa, kam uhodil, vyložit ostatním, který bůh a s jakým záměrem blesk z nebe seslal?