(CD, ad 116, ad21music, 2015)
Bruno Sanfilippo: Inside Life (CD)
ad 116, ad21music, 2015
Distribuce: HORUS CyclicDaemon
Bruno Sanfilippo vystudoval klasické piano v Buenos Aires, ale již dlouho žije ve Španělsku v Barceloně. Po dvacet let skládá hudbu, která má jednak prvky minimalismu, dále moderní vážné hudby, ale protože ho vedle této akustické oblasti zaujala i oblast elektronická, tak také ji ve skladbách využívá. Toto využívání je však nesmírně decentní. Nazval bych to spíše prací se zvukem v různých jeho projevech. Velmi se tak blíží takovým umělcům, jakými jsou Brian Eno nebo Harold Budd. Ale u nich se většinou jedná opravdu především o minimalistickou hudbu.
U Bruna Sanfilippa jde o využití všech prostředků k ponoření se do ticha, zvuku, jeho podstaty a tím i sebe sama. Bylo to slyšet na všech jeho předchozích albech, ale na Inside Life dospěl asi zatím nejdále.
Zvuk je nesmírně přirozený a vy se přirozeně stáváte jeho součástí. Asi jako kdybyste vešli do přírody, kde vás nic neruší a stali se jí samotnou. Je to doslova druh mystického zážitku, který si nemusíte vyvolávat nějakým cvičením, nastane jen samotným poslechem. Najednou prostě cítíte, že jste. A to vás naplňuje radostí, klidem a štěstím. Něco takového se hudebníkovi podaří jen někdy.
Protože nemá cenu rozebírat jednotlivé skladby, omezím se jen na prostředky. Elektronické, statické drones u většiny vytváří atmosféru. K tomu se přidává violoncello Juliana Kancepolskiho a ve třetí skladbě, která je věnována Camillu Saint-Saëns, housle Mariela Aguilara. Občas se také objeví hlas Bruna. Ten také vedle piana zpracoval veškeré elektronické pozadí. Piano často nechá do ticha padat jako kapky jednotlivé tóny, nebo je zajímavé opakování jednoho tónu různou rychlostí, jeho zastavování a pokračování.
Tóny se také křišťálově perlí jako proud horského potůčku a i ticho mezi nimi vás provází skladbou dál. Je to prostě velmi křehká hudba. Musíte si na ni udělat čas a nikam nespěchat.
