(CD, ad112, AD21 Music, 2010)
Bruno Sanfilippo & Mathias Grassow: Cromo: Piano & Drones
CD, 6 skladeb, ad112, AD21 Music, 2010
Distribuce: HORUS CyclicDaemon
Německý hudebník Mathias Grassow, přední světový hráč v oblasti drone ambientu, se rád na svých albech spojuje s dalšími zajímavými osobnostmi, hlavně s těmi, kteří hrají akusticky. Tím je i španělský pianista Bruno Sanfilippo, s nímž již vydal jedno úspěšné CD Ambessence. Tentokrát má album Cromo, což znamená španělsky chróm, šest skladeb se stejným názvem jako celé CD a jen vždy číslo, které je odlišuje. Avšak není to jen číslo, ač nástroje jsou vždy stejné – akustické piano Steinway a Neuronal V-synth drones, k nimž si Grassow občas přidal skleněnou harfu či zvonky. Avšak to je tak dokonale v celkovém zvuku zmixováno, že to v podstatě nepostřehnete. Občas se také objeví samply tibetských mís Klause Wieseho, ale to není v krátkém bookletu ani zmíněno.
Ve skutečnosti to také není důležité, protože podstatný je závěrečný zvuk. A to je prostě nádhera! Svou jemností, citlivostí, intimitou, přirozeným plynutím a atmosférou mi CD připomnělo rané nahrávky Briana Ena.
Slyšíte velmi zahalené tóny, které občas zazněly, aby se rozpadaly do prostoru a ticha a doplňovaly statické pozadí vytvářející právě ten nekonečný, vesmírný prostor, vybavující oblohu plnou k vám promlouvajících hvězd. Také zde je zvuk nástrojů vřelý, plný lásky a přímo osobního přístupu. Žádný syntetizátor nemá chladný, počítačový zvuk. Hra piana je neuspěchaná, klidná, jako by nechtěla vůbec vytvářet nějakou melodickou frázi, tóny zanikají a zase se vynořují z ticha a prostoru, často je využito jejich opakování se zrychlením a zpomalením, či zesílením a zeslabením, nádherně se střídají polohy hluboké s vysokými.
Grassow je se svými drones velmi nenucený, vůbec je nemá stále stejné, a ač na první poslech zní nehybně, v každé skladbě se nějak proměňují, ba dokonce narůstají. Propojení s pianem je nesmírně přirozené. Většina skladeb trvá kolem osmi minut, až na poslední skoro dvacetiminutovou (19:19). Ta mi svým silným naechováním piana připomíná Enovo Apollo, ale nálada je jiná, tajemná, mystická, díky drones, k nimž Grassow přidává další občasné struktury zvuků. Ty jako by pozvedaly a vedly melodii a celkovou atmosféru vpřed k něčemu neznámému. Z celkového přediva se třeba jen na chvilku vysune tón a způsobí velkou citovou proměnu. Tato skladba je záležitostí především Grassowa, piano je, dá se říci, součástí drones, jak se ztrácí. Jinak toto album je tak ucelené, že nemá chybu.
© okultura & Jiří Mazánek, MMX
*
