Alexander Cannon
Britský psychiatr, okultista, hypnotizér a spisovatel James Alexander Cannon (1896-1963) se ve 30. letech dvacátého století proslavil okultními spisy a tvrzeními a v nedávné době vyšel najevo údajný vliv na krále Eduarda VIII. krátce před abdikací.
Narodil se v anglickém Leedsu, vzdělání získal na tamní univerzitě, dále v Londýně, Vídni, Hongkongu a na několika dalších univerzitách, kde postupně získal titul doktora medicíny a doktora věd. Později se vzdělával v různých východních duchovních disciplínách a získal nebo si nárokoval tituly jako „Pátý Mistr z Velké bílé lóže Himálaje“.
V Hongkongu se na přelomu dvacátých a třicátých let stal místopředsedou Hongkongské lékařské společnosti, lékařem pověřeným řízením věznic, vedoucím katedry morbidní anatomie na Hongkongské univerzitě a psychiatrem a lékařským právníkem Nejvyššího soudního dvora.
Působil také jako britský konzul a přístavní lékař v Kantonu. Studoval okultismus a jógu a cestoval po Indii, Číně a Tibetu.
„Jeho Excelence“ „Sir“ Alexander Cannon byl zvláštní osobnost, psychiatr, hypnotizér a samozvaný „kušog[1] jogín ze severního Tibetu“, zaměstnaný v ústavu pro duševně choré v Colney Hatch, kde mj. léčil druhou ženu Aleistera Crowleyho, Marii Teresu Ferrari de Miramar, kde zastával především pozici nemocničního lékaře a zároveň prosazoval alternativní životní styl.
Crowley si zapsal do deníku:
„Cannon má kvůli hypnóze v hlavě spíše brouka. Poradil mi, abych Marii nechal přísně na pokoji. Souhlasil s tím, že případ je beznadějný, i kdyby se jí dočasně navrátil zdravý rozum.“
Po návratu do Anglie mu byl v roce 1931 udělen doktorát psychiatrické medicíny na Královské lékařské koleji. Cannon působil jako psychiatr a vědecký pracovník psychiatrické léčebny v Colney Hatch. Poté, co se londýnská okresní rada dozvěděla o jeho knize Neviditelný vliv, jej propustila s odůvodněním, že není způsobilý vykonávat praxi vedoucího psychiatrické léčebny, ale po podání žaloby za neoprávněné propuštění byl znovu přijat. Poté si zřídil soukromou praxi jako konzultant na Harley Street v Londýně, kde při diagnostice používal hypnoterapii a psychická média.
Stal se známým tím, že předepisoval exotické prostředky, jako je elektroterapie a techniky tibetské hypnózy, jako léčbu stresu, alkoholismu, sexuálních problémů a problémů se sebevědomím. Jeho terapeutické metody, při nichž používal elektrické metody léčení a síly éterických vln a jógových vibrací, vzbudily jistou pozornost. Ale teprve v říjnu roku 1933, když vyšla jeho kniha Neviditelný vliv,[2] která tyto metody obhajovala, podnikli jeho zaměstnavatelé, londýnská okresní rada, kroky k jeho propuštění.
V knize Neviditelný vliv tvrdil, že během svých cest byl spolu se svými nosiči a zavazadly levitován nad propastí v Tibetu. Kniha byla strukturována jako rozhovor Cannona s řadou mystiků, jogínů a dalších mudrců a obsahuje i historky o pozorování krystalů, levitaci, hypnóze, doteku na dálku a dalších údajných jevech. Do roku 1948 vyšlo nejméně 26 dotisků této knihy.
Dennis Wheatley odkazuje na knihu Alexandera Cannona Neviditelný vliv v knize The Devil Rides Out. Ve třetí kapitole, s názvem Esoterická nauka, Rex říká:
„‚Neviditelný vliv‘. Tuhle formulaci jsem určitě už někde slyšel.“
A vévoda odpovídá:
„Bezpochyby. Jeden velmi významný odborník na psychiku, který zastává vysoké postavení v našich léčebnách, napsal knihu s tímto názvem a já jsem po tobě zatím nechtěl, abys věřil ani desetině toho, za co se osobně zaručuje.“
S nápadem na výše zmíněnou knihu a jednu z nejpamátnějších epizod v The Devil Rides Out přišel možná Cannon. Anděl smrti, který se objevuje jako neviditelný jezdec na velkém černém hřebci v sedmadvacáté kapitole – nebo jako kostlivec v brnění na koni ve filmu z roku 1968 –, připomíná „anděla smrti, černého jezdce na ohnivém koni a s plamenným mečem“, kterého vyvolal černý mág, aby v jedenácté kapitole Cannonovy knihy slavného soudce zabil, kde Velký Lama vyprávěl o zlých činech Řádu levé ruky, vlastně Řádu černé magie, proti jehož zvůli musí neustále bojovat Řád pravé ruky:
„Věz, že před sedmi léty velký a proslulý soudce ze západu navštívil pod přijatým jménem jistou cizí zemi. Tam se dostal do rozporu s mužem, jenž ve skutečnosti byl jedním z velkých černých mágů. Když se soudce chystal k odchodu, vyřkl černý mág nad ním tuto kletbu: Než uplyne sedm let, tvého těla již nebude. Rozmetám je výstřelem staré pistole a ty zemřeš v bezecti, neboť nikdo nebude tušit, že to nebyla tvá vlastní ruka, která osudný výstřel vypálila, nýbrž neviditelná ruka moje, ruka z podsvětí, brzy pochopíš, co má slova znamenají!“[3]
Do češtiny ji „podle 25. anglického vydání… z roku 1946“ přeložil Eduard Maška (1900-1984), používající rovněž pseudonymy Rudyard Šamek a V. R. Melan, a překlad vyšel jako první svazek edice „Arkona, knižnice nového poznání starých pravd“, kterou řídil, v Praze roku 1947, na samém sklonku demokratického československého státu a svobodného tisku, v předvečer komunistického puče, za nímž stály síly vykonávající v té době již svůj „neviditelný vliv“. Nikoliv náhodou začíná kniha kapitolou s názvem Vliv a moc, v níž zaznívají pro naši státnost varovná a neblahá slova:
„Vliv, ovlivňování! Tato kratičká slova chovají v sobě úžasnou mohutnost, že trůny králů se chvějí a armády stojí v hrůze před jeho nelítostným příkazem jakoby elektrifikovány do němé poslušnosti. Nuže, všechen tento podivuhodný účin vyvěrá z moci a vlivu jednoho člověka na druhého.
Dějiny zaznamenávají mnoho příkladů mužů a žen, kteří dovedli ovládat svým vlivem celé skupiny. Která je to ta jemná, nehmatatelná moc, jež se dotýká vztahů člověka s člověkem? Je to moc, jež se dotýká vztahů člověka s člověkem? Je to moc, která ovládá tisíc koní a dovoluje jen jednomu z nich, aby byl jejich vládcem až do takového stupně, že se všech tisíc dostane do naprostého souladu s vůdcem.“
Pozoruhodné ovšem jest, že Maška v předmluvě upozorňuje na jednoho z mála českých stoupenců kosmismu:
„Když profesor Velenovský napsal svou obsáhlou knihu o duchovních poznatcích, odbyli ji mnozí jako projev úpadku stárnoucího vědce.“
Měl tu na mysli jeho knihu Poslední moudrost čili Nauka o kosmickém duchovnu,[4] v níž „má býti objasněn poměr a význam lidí, zvířat a rostlin a jejich vztahy k slunci a planetám, hvězdám a celému kosmu“, a pokusil se snad poprvé „utvořiti synthesu z astronomie, biologie, antické filosofie a psychologie (incl. metapsychismu) na základě zjištěných fakt cestou vědeckou a z této synthesy zbudovati názor o životě, kosmu a přírodě v nás i kolem nás“. Josef Velenovský ji dopsal v Mnichovicích 22. dubna 1935 a zmiňuje v ní svůj názor, že „v celém kosmu rozloženy jsou ideje organických bytostí, jež na všech planetách v stejné podobě se realisují, [který] jest podepřen množstvím stejně se opakujících tvarů na rostlinách i zvířatech“. Dále se tam probírá „směrnice, jakou se duševní vývoj veškerého lidstva na zemi ubírá. Terror politický dosáhl u nás už takového stupně, že ani staří, zkušení vědci nevědí, co se smí a nesmí říci, čímž volná diskuse vědecká stává se nemožnou a národ ztrácí své nejcennější učitele a rádce. Ale nic netrvá věčně, tlak budí protitlak a vyrovnání nikdo nezabrání.“ Maška připomíná slova starověkého filosofa: „Všeho zkušuj, a co je nejlepší, toho se přidrž.“
Alexander Cannon se v knize Neviditelný vliv „obírá studiem hypnosy, telepatie a jiných projevů lidské duše“ a „aby své studii vzal suchopárnost vědeckého vyjadřování, oblékl myšlenky do roucha cestopisného vyprávění a doplnil je mnoha příhodami, které mu pomáhají vhodně ilustrovat to, co chce populárně podat a zdůraznit.“
Onen „anděl smrti“ je ostatně černým mágem vyvoláván na stránkách knihy několikráte. V kapitole Černá magie (str. 17) chce žena zdědit majetek svého umírajícího manžela, a tak zašla „do ulice černých mágů v Suratu u Bombaye“, kde se chtěla doptat „na největšího z těchto adeptů černé magie, na příslušníka ‚Řádu Stezky levé ruky‘“, a požádala ho o pomoc, které se jí dostalo po vyplacení tří set rupií a ujištění, že „je stále přáním [jejího] srdce, aby [vykonal] nejvyšší dílo, dílo smrti“, načež řekl:
„Vyvolám tedy dnešní noci anděla smrti a zítra, ženo, nalezneš mladšího bratra svého muže rovněž mrtvého. Odejdou spolu v témže čase do jiného světa, tebou dosud nespatřeného.“[5]
Jakmile veliký černý mág vyvolá ducha podsvětí a slíbí mu určitou věc, pak tato věc mu musí býti dána ještě dříve, než se vrátí zpět. Tentokrát velký Mistr neviditelného podsvětí vyvolal anděla smrti a slíbil mu život; život mu musil také dát. Proto když se mu nepodařilo dát mu život, který mu slíbil, pak tento ďábelský posel musil nutně vzít život samotného velkého Mistra, který nedovedl jinak splnit svůj slib. A tak se stalo, že příštího rána se roznesla zpráva po městech, po silnicích i stezkách, od vrcholků hor až po údolí, že velký černý mág zaplatil těžký trest a zemřel ve spánku ve tři hodiny ráno, tedy právě v tom okamžiku, kdy mladý muž viděl příšerné zvíře se svým ještě strašlivějším jezdcem klesat do útrob země. Jezdec se zmocnil jiné oběti, když nemohl dosíci té, jež mu byla slíbena. Život za život. Zákon je v tomto směru bezmocný, poněvadž anděl smrti nezanechává po sobě viditelných anebo zjistitelných stop. Anděla smrti lze vyvolat ceremonií tak zvané černé mše a skrytých činů černé magie. Černý mág začíná nejdříve jako určitý druh jogína, kteří bývají členy prvního řádu sekty ušlechtilých a skutečnými ochránci východu.
„Za indického povstání se ve velké míře uplatňovala duševní telepatie. Pracovali tu tito adepti a posice anglických vojsk byla jim známa dříve, než elektrická jiskra dovedla přenést zprávu po drátě. Vláda byla často na nejvyšší míru překvapena, jak bylo možno, aby nepřítel získal tyto informace. Avšak ‚Řád Stezky levé ruky‘ a já (příslušník ‚Řádu Stezky pravé ruky‘) jsme to věděli. Tito lidé vládli neviditelným vlivem, byli pány osudu a jejich moc byla tak veliká, že se před ní králové třesou na svých trůnech a armády zůstávají stát v úděsu; tak veliká je jich moc.“
V závěru knihy Neviditelný vliv se Cannon zamýšlí nad naším duchovním údělem:
„… je v našich rukou, abychom si určili svůj osud buď ve Věčném nebi, nebo ve Věčném pekle (podle pravdy, že království nebeské anebo království pekla je v nás), abychom se uvedli v souzvuk s Duchem Veškerenstva anebo s duchem ďábla. Zastavte se na okamžik a zamyslete se nad touto velkou pravdou, co znamená právě pro vás!
V každém z nás jsou zajisté dvě bytosti. Každý z nás má možnost být doktorem Jekyllem anebo panem Hydem. Nemůžeme být oběma. Jsme buď Dr. Jekyll anebo pan Hyde. Dr. Jekyll představuje všechno, co je dobré a šlechetné. Pan Hyde představuje všechno, co je špatné a neblahé.
Snažme se vždy v naší podvojné bytosti zneškodnit neblahého pana Hyde a nechat žít a vzkvétat doktora Jekylla, tak aby dobro přemohlo zlo, zdraví nemoc a posléze aby nakonec život přemohl smrt.“[6]
V roce 1934 žil Rollo Ahmed v Claphamu a v březnu téhož roku byl pozván na „neformální posezení u čaje“, které se konalo v londýnském hotelu Mayfair. Večer sliboval výjimečnou událost, neboť hostující řečník Dr. Alexander Cannon měl přednášet na téma Jak získat to, co chcete (Studie o magických zákonech vesmíru).
Během Cannonovy přednášky, v níž demonstroval princip ohnivzdornosti tím, že procházel prsty plamenem zapálené sirky, se pokusil o levitaci Kyry, dcery tanečníka Vaclava Fomiče Nižinského. Pokusil se o to nejprve tím, že ji zhypnotizoval pomocí jednoho ze svých četných terapeutických přístrojů – v tomto případě hypnoskopu –, kterým jí svítil do očí jasným světlem. Kyra nelevitovala, ale v transu se projevovala úzkostí a nepohodou, dostávala se do křečí a záchvatů – a to do takové míry, že diváci Cannona napomínali.
Jedním z nich byl Ahmed, který prohlásil, že by sám dokázal levitaci předvést mnohem účinněji, a slíbil, že tak učiní na otevřeném setkání svolaném Mezinárodním institutem pro psychický výzkum. Během bouřlivé výměny názorů Ahmed také prohlásil, že dokáže na oběť uvalit „kletbu [obtěžujících] vší“; šlo zřejmě o vúdú kletbu, při níž je oběť napadena nesmírným množstvím těchto parazitů. Ani Ahmedovi se nakonec nepodařilo prokázat účinné levitační schopnosti. Ležel na plošině oděný pouze v bederní roušce, ale nedokázal se zvednout. Cannon tvrdil, že je to proto, že právě on uvalil na Ahmeda kletbu!
Podle nejnovějších výzkumů se v tomto období král Eduard VIII. radil s Cannonem a podstoupil u něj hypnotickou léčbu kvůli problémům s alkoholem, na což upozornil doktor Cosmo Lang, arcibiskup z Canterbury. Dva dny před královou abdikací v prosinci 1936 napsal Lang jinému lékaři z Harley Street Williamu Brownovi, že byl „důvěryhodnou osobou informován, že jistý doktor Cannon… nedávno navštívil krále… Mohl byste mi laskavě sdělit, zda si domníváte, že doktor Cannon je skutečně důvěryhodná osoba? Z vyprávění, která jsem obdržel, se zdá, že je to člověk, který podporuje poněkud nebezpečné léčebné metody.“ Archivované dopisy naznačují, že se šířil názor, že Cannon – tehdy známý jako „yorkshirský jogín“ – má na krále nepříznivý vliv. Piers Compton, bývalý literární redaktor katolických novin The Universe, uvedl, že mu bylo řečeno, že král Eduard je v moci „hlavního představitele černé magie v Anglii“, který byl povolán, aby ho léčil kvůli alkoholismu. Eduardův životopisec Philip Ziegler však považoval za pravděpodobnější, že se mohlo jednat o léčbu sexuálních problémů.
Dr. Cannon údajně léčil Eduarda VIII. z alkoholismu, nejprve ve Vídni. Compton popisuje Edwardův problém přesně tak, jak jej popsal doktor William Brown arcibiskupu Langovi:
„Nuže, je známou skutečností, že když z člověka vyženete jednu slabost, například drogu, na její místo nastoupí jiná slabost… a příběh, který mi byl vyprávěn, byl takový, že zatímco z opilství se částečně vyléčil, začal být zcela závislý na ženě, která toto pití nahradila. Paní Simpsonová se poprvé objevila v londýnském životě v říjnu 1934 a v květnu 1935 ji bulvární noviny otevřeně označovaly za dívku prince z Walesu. V jeho náklonnosti vytlačila paní Dudley Wardovou a zcela se ho zmocnila. Nikdy neudělal žádné rozhodnutí, aniž by se předtím poradil s paní Simpsonovou. Pokud u toho nebyla, byl zcela bezmocný, a když ji zavolal a ona tam nebyla, vyhrožoval sebevraždou. Prostě bez toho – nebo bez ní – neobešel, řekl bych.“
Edward, nedotčený konvencemi, znepokojil politiky tím, že se po velmi medializované návštěvě ohradil poznámkou, že by se „mělo něco udělat“ s nezaměstnaností a chudobou v jižním Walesu.
Po Edwardově návštěvě chudobou postiženého Walesu v listopadu 1936, nedlouho předtím, než se krize Edwarda a paní Simpsonové dostala na titulní stránky novin, napsal jeden z vedoucích pracovníků listu Daily Mail toto:
„Padl návrh, že by se Edward mohl, kdyby chtěl, stát diktátorem impéria. Některé hlavy vidí v jeho aktivitě a ráznosti během návštěv v jižním Walesu znamení, že by v politice mohl ještě dominovat.“
Lze se dohadovat, že to byla Skupina pro imperiální politiku, pravicová skupina politiků prosazujících appeasement, která tvrdila, že Británie by se měla držet stranou evropských konfliktů, rozhodně by se měla s Hitlerem dohodnout a spolupracovat s ním, soustředit se na své impérium a obnovit hospodářskou a politickou moc Británie prostřednictvím kolonií.
Říká, že existovalo několik mimořádně významných příznivců, kteří na schůzky vždy posílali pouze své přisluhovače: „Bylo to docela vlivné hnutí, pokud jde o prominentní osoby. Zabírala jedno patro budovy, jíž se říkalo British Industries House a která se nacházela na konci Oxford Street v Marble Arch. Když jsem kolem ní naposledy procházel, viděl jsem, že je to budova C&A. Nejsem si zcela jist, kdo všechno jej financoval. Jedním z těch, kdo se tím netajil, byl sir Harry Brittain, bohatý bývalý politik a novinář. Cílem hnutí bylo posílit nebo upevnit vazby s koloniemi a odvrátit nadcházející válku.
„Neoficiálně ho podporoval Nevill Chamberlain… nebyl to samozřejmě žádný velký muž: myslel to dobře, ale byl dost slabý a nikdy se tam neodvážil vystoupit… Muž, se kterým jsme měli co do činění, byl sir Charles Morgan Webb… Charmberlainův finanční poradce ve Sněmovně lordů.“
Stowell v knize Královské medium podává jedinečný pohled na to, proč Černé košile vkládaly tolik nadějí do muže, o němž doufaly, že se stane vůdcem. Němci určitě věřili, že s nimi Eduard uzavře spojenectví, až se stane králem. Ribbentrop na anglo-německé večeři, které se Eduard zúčastnil, na závěr řekl: „Myslím, že tu brzy budeme potřebovat diktátora.“ To vše se vykládalo jako britské směřování ke stejné nacistické linii.[7]
Na konci třicátých let už byla Cannonova londýnská klinika, kde se podvodně vydával za „Jeho Excelenci sira doktora Alexandra Cannona“, velmi lukrativní. Nadále pracoval a publikoval. V roce 1938 publikoval ve své knize Sleeping Through Space návod, jak mrtvého znovu oživit: „Je třeba mu dát silný kopanec kolenem mezi lopatky“ a zároveň mu do [levého] ucha zakřičet „Slyš!“, „Slyš!“, „Slyš!“. A dodal: „Zřídkakdy je nutné operaci opakovat, než se mu opět navrátí život, ale v urputnějších případech ji lze zopakovat až sedmkrát.“
V roce 1939 Cannon opustil Londýn a založil na ostrově Man kliniku pro nervová onemocnění. Na ostrově Man se přátelil s kapitánem Georgem Drummondem, sympatizantem nacismu, který hostil prince z Walesu a během války byl internován na ostrově ve svém sídle. Sám Cannon byl podezříván ze sympatizování s nacismem a z německé špionáže, všechny jeho telefonické rozhovory s Drummondem byly MI5 nahrávány a byl nucen opustit svůj dům, MI5 však dospěla k závěru, že je spíše „šarlatán a notorický lhář“ než špion.
Na ostrově pokračoval v provozování výnosné mystické medicíny a rozšířil svou sféru vlivu na mnoho vysoce postavených vojenských velitelů. Ze základny RAF, která se nacházela vedle jeho kliniky na hradě Ballamoar na severu ostrova, pravidelně létal do Londýna. Pro své věřící, z nichž někteří sídlili na admiralitě, působil jako neoficiální a „psychický guru“. Vymýšlel bizarní experimenty s telepatií, které neuvěřitelně přitahovaly pozornost nejvyšších kruhů.
Jeden takový pokus o rozvoj telepatických schopností u pacienta zahrnoval zprostředkování milostného vztahu mezi aristokratickým velitelem speciálních operací a Cannonovou krásnou mladou psychickou asistentkou Joyce da Rhonda. Dohazovač Cannon věřil, že komunikace pomocí telepatie bude mnohem snazší, pokud se subjekty do sebe zamilují. Ti dva se do sebe skutečně zamilovali – a to vášnivě.
Velitel speciálních operací sir Geoffrey Congreve se ho pokusil nasadit jako čerstvou posilu mající „telepatické schopnosti“ během náletu na nacistickou základnu v Norsku. Kódovací stroj Enigma objevený během mise byl přivezen zpět do Anglie, aby pomohl rozluštit německé kódy. Doktor Cannon se poněkud směšně přihlásil o slávu a velitel byl povolán na oslavu nálezu do Downing Street.“[8]
V říjnu 1938 mylně předpověděl, že v roce 1939 dojde k „rychlému ústupu Hitlera“ a Mussoliniho. V roce 1941 byl vystěhován ze svého sídla v Douglasu a měl opět problémy se zdravotnickými úřady. Bylo proti němu vzneseno disciplinární obvinění, že v červenci 1941 poslal řediteli věznice potvrzení o své vážné nemoci a o tom, že tento muž vyžaduje okamžitý odpočinek, ačkoli ho Cannon neviděl od března 1940. Jeho advokát tvrdil, že Cannon diagnostikoval muže „hypnoticky prostřednictvím třetí osoby“. Všeobecná lékařská rada odmítla zrušit jeho licenci, protože shledala, že ačkoli byla obvinění prokázána, Cannonovo jednání nebylo učiněno s úmyslem spáchat podvod, ale kvůli jeho mylné víře ve vlastní schopnosti.
Po skončení války začal Cannon pořádat živá kouzelnická představení s pomocí dvou asistentek, Joyce a Rhonda da Rhonda (rozených Joyce a Eleanor Robsonových), které mu pomáhaly s představeními. Při jednom vystoupení uvedl Rhondu do hypnotického transu, aby diagnostikovala fyzické a psychické problémy, zatímco se dívala na pacienta. Některé z jeho zjevně magických technik odhalil v roce 1952 David Norris.
Cannon byl členem Mezinárodního bratrstva mágů a magického kruhu a předsedal Mágům z Mannu. Ve svém domě Laureston Mansion House v Douglasu založil malé divadlo „Kouzelný sál“. Řada Cannonových promluv na magnetofonových páskách byla zapůjčena Manskému muzeu a Národnímu fondu. Tvrdí se také, že vynalezl detektor lži a „černé [ultrafialové] světlo“.
Zemřel 18. března 1963 na ostrově Man.
∴
[1] Kušo, kušog, hovorová forma místo spisovného kužab, „pán“, resp. „paní“, s uctivým přízvukem, znamená „nejuctivější oslovení, jaké v Tibetu existuje“.
[2] Alexander Cannon: The Invisible Influence: A Story of the Mystic Orient with Great Truths Which Can Never Die. Rider And Co., London 1933.
[3] Dr. Alexander Cannon: Neviditelný vliv (The Invisible Influence). Nakladatelství Jaroslav Spousta, Praha 1947, str. 125n.
[4] Prof. Josef Velenovský: Poslední moudrost čili Nauka o kosmickém duchovnu. Nákladem Ludvíka Součka v Praze 1935.
[5] Dr. Alexander Cannon: Neviditelný vliv, str. 17-23.
[6] Ibid., str. 140.
[7] Sean Stowell: The King‘s Psychic: The True Story of the Occultist Doctor Who Ensnared Edward VIII, England’s Nazis and World War II Commanders. Great Northern Books Ltd., 2014.
[8] Viz The Dr. Who Dabbled in the Occult, Isle of Many Today, 16. srpna 2014. Je možné, že předobrazem postavy Dr. Who byl v některých ohledech právě dr. Cannon.
