(CD, gterma032, gTerma, 2013)
Ashtoreth’s Gate: Ashtoreth’s Gate (CD)
gterma032, gTerma, 2013
Distribuce: HORUS CyclicDaemon
*
Je dost těžké psát recenze na alba ambientní hudby. Jde o hudbu elektronickou, vytvářenou na zařízeních, kde se programuje, využívá přednastavených vzorků, možnosti jsou velké, nemusí se ladit, vše se dá opravit, když se to nelíbí, či zkazí a hlavně – stačí mít peníze na toto zařízení a zkoušet. Stylů je tolik, že se zařadíte vždy do nějaké škatulky. A tak je tolik experimentujících, že se objevují pořád další noví. Nejzajímavější na tom je, že většinou si dávají pseudonymy a nezjistíte o nich žádné informace.
Soubor Ashtoreth´s Gate tvoří dva hudebníci – Lee Anthony Norris a Craig Murphy. Zdá se, že oba jsou ze Skotska, kde částečně toto album natáčeli, dále též v Itálii. Jak souvisí jejich život s názvem skupiny, a proč si ho zvolili, je záhadou. Aštarot je jméno semitské bohyně, zmiňované ve Starém zákoně, která však byla uctívána na celém Středním východě i východním Středomoří pod mnoha dalšími jmény, např. Ištar, Aštarté, Inana atd., a to již zhruba 4.000 let před n.l.
Je to rozporuplná bohyně jak plodnosti, tak lásky, jak války, tak míru, zobrazovaná především v ženské, ale někdy i mužské podobě. Zde je zcela jistě zvolen mystický přístup k její energii, s níž hudebníci určitým způsobem splynou vnitřním zážitkem. To vyjadřují tři dlouhé skladby. Z nich je asi nejzajímavější ta nejdelší, půlhodinová, první Somatic Sky (30:15). Ačkoli je docela dynamická, je v ní krásný klid a rozpouští vědomí. Podstatou jsou celou doby drifty, čili jakési zvukové proudy, které vytvářejí pocit plachtění, nesmírné svobody, vznášení se beze strachu a užívání si té beztělesnosti.
Zbývající dvě skladby mají zhruba po 22 minutách. Opposite Ocean (22:47) se liší od první hutnější a zvlněnější strukturou tónů, je v ní větší kolotání a neklid jako protipólu prostoru. Dalo by se říci, že určitým způsobem vyjadřuje vodní princip opakovaným vracením se smyček a driftů, máme-li se držet názvu skladby. Třetí When We Return (21:50) má v sobě zvláštní pomalost plynutí jako u širokého toku, z nějž jako by vyvstávaly jemné bubliny zvuků. Tak plyne a nese s sebou nejasnou, tichou melodii, která se jaksi pohupuje na jeho povrchu. Vše mizí v dáli v symfonii zvuků.
Toto album je harmonické a jistě potěší vaše uši.
