Imaginární výpravy

Ataraxia: Llyr

CD, 56:07, PRIK139, Prikosnovénie, 2010
Distribuce: HORUS CyclicDaemon

Pokud si italská novorenesanční formace Ataraxia dala v poslední době záležet na přípravě nějakého ze svých posledních alb, pak to byla určitě novinka Llyr.

Deska vznikala průběžně dva a půl roku a čtveřice ji naplnila písněmi inspirovanými jak keltskou tradicí (Evnyssien), tak blízkovýchodními inspiracemi (Siqillat). Ideově se jedná o imaginární výpravu z doby bronzové, přes dobu železnou až do nedávné současnosti.

Ataraxia jsou praví italští kavalíři, kteří dokážou historii plnou válek, násilí a nespravedlnosti přednést na stříbrném podnosu klasické brilantní instrumentace. Navíc doplněnou o vypjatý, a pro někoho až příliš operně stylizovaný vokál zpěvačky Francesci Nicoli.

Časové rozpětí, stěhování národů a téma cestování v čase bylo důvodem, proč došlo na už zmiňované keltské (Klepsydra) či blízkovýchodní úkroky stranou (Payatry Mantra). Nejedná se tedy o hudební intervenci v pravém slova smyslu, ale o pouze dočasné vypůjčení několika „exotických“ momentů do jinak tradičního soundu kapely. Dokonce dojde i na provařenou hitovku Scarborough Fair, kterou čtveřice přemění v tísní naplněný cajdák s protahovanou kodou.

Celkově ale kolekce, možná i díky úskokům stranou, ani chvíli nenudí a díky základním spojovacím prvkům, poznávacím znamením, se úspěšně drží nastoupené cesty, na kterou se pánové s dámou vrhli už před více než 15 roky.

*

© Pavel Zelinka
© okultura, MMX