Režie: Rebecca Thomas, Justin Benson, Aaron Moorhead, Haifaa Al-Mansour. USA 2022.
Epizody:
Tajemné signály (E01)
Wellspring (E02)
Děs v kostelních lavicích (E03)
Posedlí (E04)
Za zrcadlem (E05)
Kruh (E06)
Převozník (E07)
Co se skrývá pod povrchem (E08)
Prokletý dům
Psychogeografie[1] je prostor, kde se setkává psychologie a geografie při posuzování emocionálního a behaviorálního vlivu městského prostoru a přírodní krajiny. Osobitý charakter prostoru, který nás obklopuje vstupuje do naší mysli, promítá se do uměleckých reflexí a stává součástí kolektivně sdílených obrazů a příběhů, jež nás ovlivňují. Anglický spisovatel Merlin Coverley podotýká, že počátky psychogeografie se někdy překrývají s literárními tradicemi, mají však společný základ díky vlivu spisovatelů, jakými byli Edgar Allan Poe nebo Daniel Defoe.[5] V povídce Zánik domu Usherova popisuje Poe melancholicky působící starobylou rodovou usedlost budící ve vypravěči příběhu tíseň:
„Nevím proč, ale při prvním pohledu na budovu zmocnila se mne nesnesitelná zádumčivost. … Pozoroval jsem scenerii před sebou… s takovou duševní depresí, již nemohu přirovnati k žádnému pozemskému pocitu vhodněji než k probuzení požívače opia, k onomu hořkému navrácení se k dennímu životu po hrozném spadnutí závoje.“
Ponurý močál jej zachvacuje hrůzou a v podráždění své obrazotvornosti počal skutečně věřit, že celá budova i nejbližší její okolí jest zahaleno podivnou atmosférou, jež neměla nic společného se vzduchem, ale vystupovala ze zetlelých stromů, šedých zdí a nehybného močálu:
„otravné to, mystické, omamné, jedovaté výpary, sotva znatelné a olověně zbarvené.“
Usher má pocit, že toto prastaré sídlo nad ním získalo nějakým způsobem moc, vykazuje známky rozpolcenosti, ustavičné úzkosti a trudnomyslnosti. Tíže místa na něj sedá a modeluje ho dle své vlastní duše.
Merlin Coverley se mj. rovněž věnoval psychogeografii Londýna,[6] který má více než kterékoli jiné město na světě tajnou historii, jež zůstává skryta před zraky veřejnosti. Znovuobjevuje historické panorama od alžbětinské doby až po současnost a přibližuje zákoutí, v nichž se provozovaly magické praktiky doktora Dee a Simona Formana,[7] vznikala kabala a připravovaly se plány okultních staveb Christophera Wrena[8] a Nicholase Hawksmoora.[9] Dále se zabývá vysvětlením a zkoumáním postav jako je Spring-Heeled Jack[10] a Highgateský upír,[11] a působením okultních organizací od Neviditelné koleje[12] až po Zlatý úsvit.
Legendy o prokletých a strašidelných domech se v literatuře objevují již dlouho. Nejstarší dochovaná zpráva o strašidelném domě pochází z dopisu Plinia Mladšího jeho mecenáši Luciovi Surovi, v němž popisuje strašidelnou vilu v Athénách. V domě nechtěl nikdo bydlet, dokud do města nepřišel filosof Athenodorus, který se nechal zlákat nízkým nájemným a neodradila ho ani pověst domu, a tak se do něj nastěhoval. Během první noci se Athenodorovi zjevil duch, stařec spoutaný řetězy, a pokynutím ho vyzýval, aby se přiblížil. Jakmile se přízrak dostal na nádvoří, zmizel a Athenodrus si místo pečlivě označil. Následujícího rána požádal soudce, aby nechal na místě kopat, až byla objevena kostra starce spoutaného řetězy. Poté, co byla kostra řádně pohřbena, se duch už nikdy neobjevil. Příběhy o strašidelných domech jsou obsaženy i v Tisíci a jedné noci, jako například v příběhu o Alím Cairinovi a strašidelném domě v Bagdádu. První gotický román, Otrantský zámek od Horace Walpola z roku 1764, se odehrává ve zdech prokletého gotického hradu otrantského knížectví, v jehož podzemí i blízkém okolí se za přítomnosti nadpřirozených jevů naplňuje záhadná věštba.[13]
Mezi takové přízračné budovy patří i bytový dům Visser ze seriálu Archive 81 – podle archivu newyorské veřejné knihovny byl postaven v letech 1932-34 neznámým architektem na půdorysu původního domu, který ve dvacátých letech vyhořel, a už to jest známkou okultního zájmu z jiných sfér o toto specifické místo v městské zástavbě –, k němuž zavítá Melody Pendrasová, a třebaže je jeho vstupní portál vskutku pozoruhodný, tak ve chvíli prvního přiblížení k němu v průběhu natáčení ruční kamerou dojde k podivnému výboji a porušení obrazu.
Genealogie démonů
Démonů je nespočet. V evangeliu sv. Marka potká Ježíš na břehu gerasenského jezera člověka posedlého nečistým duchem a žádá jej, aby mu sdělil své jméno.
„Mé jméno je Legie,“ odpověděl. „Je nás totiž hodně.“[21]
Jenže kolik to je „hodně“? Německý opat Richalmus ze třináctého století se domníval, že počet démonů je nevyčíslitelný a je jich tolik jako zrnek písku v moři. O tři století později, když nizozemský lékař Johann Weyer sepsal svou démonologii, identifikoval podle jmen asi šedesát devět démonů, kteří veleli milionům dalších: nejméně jedenáct set jedenáct různých legií, z nichž každá měla šest tisíc šest set šedesát šest démonů. Přibližně ve stejné době dospěl německý teolog Martin Borrhaus ke zcela odlišnému odhadu: dva biliony šest set šedesát pět miliard osm set šedesát šest milionů sedm set čtyřicet šest tisíc šest set čtyřicet čtyři démonů.
Démoni přetrvávají v mnoha oblastech jako představitelé toho, co ještě neznáme, kvůli strachu, který je stejně starý jako samotné hledání odpovědí, že příliš mnoho vědomostí nás vždy přivede na pokraj zla.
(Verdugo Press, 2006)
Vzývání a vymítání démonů se neomezuje jen na středověk. Nedávno se tímto problémem ve virtuální éře lidstva zabýval Daniel Suarez v knize Daemon.[36] Po zveřejnění nekrologu Matthewa A. Sobola, geniálního programátora a technického ředitele společnosti CyberStorm Entertainment, je aktivován démon. Sobol, který umíral na rakovinu mozku, se obával o lidstvo a začal si promýšlet a plánovat nový světový řád. Jeho démon se stává nástrojem k uskutečnění této vize. Prvním úkolem démona je zabít dva programátory Josepha Pavlose a Chopru Singha, kteří pracovali pro CyberStorm Entertainment a při vytváření démona nevědomky pomáhali. Program tajně převezme stovky společností a poskytne jim finanční a výpočetní zdroje pro nábor agentů z reálného světa a vytvoření AutoM8 (počítačem řízená auta bez řidiče, používaná jako dopravní prostředek a příležitostně i jako zbraň), Razorbacks (robotické motocykly bez jezdce s mečem, speciálně navržené jako zbraň) a dalších zařízení. Démon také vytváří sekundární online webovou službu, skrytou před veřejností, nazvanou Darknet, která umožňuje agentům démona volnou výměnu informací. Démon zavádí uvnitř komunity svých naverbovaných operativců jakousi vládu pomocí algoritmů, takto algokracii.
Archive 81
81 je číselností hebrejského slova Alim, tj. „bohové“. Rovněž v případě, kdy Bůh promlouvá v první osobě, jako ve verši: „Hle, posílám před tebou posla, aby tě opatroval na cestě a aby tě uvedl na místo, které jsem připravil.“[37] Zahrnuje i slovo „trůn“.
Dan[38] Turner [„Černý muž“; „Stín“] pracuje jako restaurátor filmového materiálu, jehož osloví tajemný mecenáš Virgil[39] Davenport [„Kejklíř“] ze společnosti L.M.G., aby zrestauroval několik kazet z 90. let, mimo jiné i kazetu s názvem videoHi8. Když práci na ní dokončí, pustí si ji a sleduje úvod k doktorské práci z roku 1994 od Mel(ody)[40] Pendrasové[41] [„Dívka“; „Viselec“], doktorandky sociokulturní antropologie Newyorské univerzity, o bytovém domě Visser[42] [„Rybář“] v East Village. Dan vnímá varovné signály přicházející z podvědomí a uvědomuje si, že Virgil se na něj připravil lépe, než by bylo záhodno, zejména když to okoření zmínkou, že „vrací lidem ztracené věci“. A tak ačkoli mu připadá divné, jak se Virgil dozvěděl, že Danova rodina zahynula při požáru, když byl malý – protože veřejně o tom žádná zmínka neexistuje –, práci se rozhodne přijmout. Vzhledem k tomu, že pásky jsou příliš křehké na to, aby je bylo možné přemístit, odchází do výzkumného areálu, který vlastní L.M.G.
První zmínka o Společnosti Vos[43] se objevuje poměrně brzy, to když Dan sleduje vzácný horor z roku 1958 s názvem Kruh, který zobrazuje starobylý kult provozující krvavou magii. Později se dozvídáme, že jeho režisér William Crest se nechal inspirovat videozáznamem skutečného rituálu, při němž byl člověk obětován tajemnému bohu.
Ve snu Dan znovu vidí hořící dům, v němž v dětství všichni žili. Jde lesem se svým psem, je tam i jeho sestra. Vzpomene si, že na videu zahlédl fotografii dívky ve společnosti psa podobajícího se tomu, jemuž za ušetřené peníze koupil obojek. „Ta fotka je znamení,“ říká.
Virgil předá Danovi náramek, kterým si v případě potřeby dokáže přivolat záchranáře, protože tam není internet ani mobilní signál a Dan má jisté problémy z minulosti, když se psychicky zhroutil. Prvním kontaktem Mel v domě Visser je Jess(ica)[44] Lewisová, která ji uvede k nájemníkům. Tamara Stefanová je experimentální skladatelka a Mel pustí ukázku ze své práce nesoucí název Očistec a má být o sestupu do světa stínů. Jak se skladba odvíjí, k úzkostnému a lkavému hlasu se připojují podivné hlasy znějící jako brum či bzučení. Mel se z toho dělá špatně.
O něčem podobném referuje H. P. Lovecraft v povídce Šepot v temnotách,[45] o „bzučivých hlasech, napodobujících lidskou řeč, které překvapovaly osamělé pocestné na cestách a pěšinách vedoucích hlubokými lesy, a o dětech vyděšených k smrti čímsi, co zahlédly…“ Zase to byli „tamti“ nebo „staří“, jednoznačně však nepocházejí ze Země. Podobně o tom referuje, když popisuje jevy z kraje Vermontu: „… v noci v lese šeptají hlasy, které bzučí jako včely…“; „… bzučivý hlas z lesa…“; „… slyšel nějaké hlasy…“; „… zvláštní bzučení…“; „… slabé, ďábelské bzučení…“
„Protože je sem přitáhli,“ vyprávěl Jess prý Samuel, když si povídá s Mel. „Kdo? Koho?“ následně Jess upadne do jakéhosi záchvatu až katatonického stavu a na záznamu je slyšet jakýsi hlas říkající „Ještě ne“ a je vidět i nějaký obrys postavy, a nakonec i znepokojivou hlavu přes celou obrazovku. Scéna připomíná otřesnou komunikaci s E.T. entitou ve filmu Čtvrtý druh.[46]
Melody pak hledá Jess, o níž tvrdí, že byla unesena. Zatímco se hádá se strážemi, vstupuje na scénu Danův otec a snaží se jí domluvit. Dan je z tohoto zjištění v šoku. Následně vyjde najevo, že Dan je sledován, když zjevně Virgil ho tajně šmíruje na jedné z řady obrazovek monitorujících celý prostor, v němž Dan pobývá.
Když se Mel v přítomnosti Jess setká s další obyvatelkou domu Visser, slečnou Wallovou, která si k Mel z každé strany přivoní, ale na nabídku k rozhovoru nereaguje. Následně ji Jess představí další nájemnici, Beatriz Reyes, která nabídne, že jí vyloží karty z tarotového balíčku. Po Trojce mečů – propichujících fialové srdce v černém oparu, na něž shůry padají černé kapky –, značících smutek a utrpení, následuje Poustevník, z něhož vyvozuje, že „něco je skryté, něco, co ji přivedlo na toto místo… ne to světlo… osoba.“ Mel přizná, že hledá historičku Julii Bennettovou, jejíž poslední známou adresou byl právě dům Visser. A za ním na další kartě – Smrt. Do té doby usmívající se Beatriz ztuhnou rysy a její negativní emoce se přenese i na Mel.
Visser je místo (locus) skrz naskrz prodchnuté zlovolnou inteligencí (genius); prodlévá v něm okultní Rybář chytající své nové úlovky na neodolatelnou návnadu (zvědavost, tajemnost, neproniknutelnost, nadřazenost) na pomyslném háčku.
Jak se záhada prohlubuje, stále častěji se objevuje socha nadpozemské bytosti nesoucí jméno Kaelego, jež se také šeptem předává mezi tajnými kulty skrývajícími se v temných a pochmurných útrobách Archivu 81. Je to pandimenzionální bůh či démon, o němž vyvolení uctívači na Zemi věří, že nastolí novou éru ve světě, kde bude všechno krásné a v němž vás nic neraní. Společnost Vos (a její odnož z devadesátých let) věří, že vykonáním magického rituálu mohou Kaelega vpustit do naší sféry. Lovecraft o takových entitách v povídce Šepot v temnotách dále píše: „Ti Zvenčí drží na této planetě tajnou kolonii…, existuje ovšem dokonce tajný kult zločinců a člověk, který je jako Vy vzdělán v mystice, porozumí…“
Do Společnosti Vos se dostáváme kolem roku 1924, kdy byl dům čerstvě postaven, a Iris Vosová se zdá být její vůdkyní. Je dědičkou Vosova jmění a tajnou společnost pod jejím vedením tvoří především bohatí mecenáši. Spolu se svými dvěma bratry plánuje Iris pomocí temné magie pozvat na tento svět Kaelega, a také splynutím s ním se nechat oplodnit. Zaměstná mladou služebnou Rózu, která je nakonec při obřadu obětována.
Spatřujeme zde podobný motiv, jaký Lovecraft použil v rozsáhlé povídce známé jako Hrůza v Dunwichi. Příběh obsahuje ideu proměny nebo radikální změny – tj. člověka ve stvůru a člověka-stvůry v nicotu. Během jednoho odpadnutí od přítomnosti se degenerovaná rodina zarytých konzervativců spolčí s bytostmi tam vocaď. Jejich matka, Lavinia, čarodějnice, zanechala po sobě dva potomky, z nichž jeden je viditelný – ten druhý nikoliv (alespoň prozatím). Původně její otec rozšířil usedlost, aby se daly obydlet i další prostory (“Starý Whateley … se jako podivín choval pouze v tom, že v upravované části domu zatloukl všechna okna deskami…”). Ono rozšíření je nutné, aby se skryla hrozba toho, co roste uvnitř. Postupně se onen reprezentativnější z obou synů, Wilbur, se začíná zabývat zakázaným věděním a tajnostmi. Jeho deformované torzo a trup – nemluvě o jeho ďábelské noze – jakož i jeho pátrání po nesvatého učení vede k podezření o nesvaté tajné svatbě boha s člověkem.[47] U Lovecrafta pak toto stvoření zplozené příbuzenským křížením s Velestarými, míšením ras, Galtonovou dysgenikou[48] a inferiorním okultismem tuto planetu opouští. On, ‘to’, odchází vyhledat Velestaré za hvězdami, “nikoli v prostorech, které známe, ale mezi nimi…” – vrací se domů. Jinak je tomu v příběhu Archive 81, kde se přivolaná entita hodlá na Zemi zabydlet a přijímat hekatomby obětí.
Kaelego tedy může být považován za tricksterského boha, který dokáže ovládat zákony času a prostoru. Kael-ego, „úsobí, v němž prodlévá bůh“.
Obřad krvavé magie, který provádí Společnost Vos pod vedením Iris Vosové, otevře bránu do jiné dimenze a uvězní vůdce v Jinosvětě, zatímco sídlo Vosových pohltí plameny. S odchodem Iris Vosové a smrtí všech jejích členů tak Společnost Vos zdánlivě zanikne.
Kult čarodějnic z Baldungu se snaží spojit Kaelegovu realitu se svou vlastní a vybudovat novou realitu, které by vládl Kaelego, ale místo toho se členové sabatu stávají jen vězni Kaelegovy říše.
Z výzkumů vyplývá, že entita Kaelego je smyšlená příšera, která není založena na ničem známém. To platí i pro časoprostorové démony. V mýtech není o takové bytosti nic známo. Fascinující článek z časopisu The New Yorker však poukazuje na to, že démoni byl způsob, jak vysvětlit fyziku předtím, než našemu světu dala smysl skutečná věda, například Newtonovy zákony.[49]
Díky posedlosti popkultury zrcadlovými vesmíry a alternativními časovými liniemi je poměrně snadné pochopit Jinosvět seriálu Archive 81. Jak už název napovídá, je to jednoduše „jiný svět“. Je to metafyzická říše, kterou obývá právě Kaelego.
Někdo tomu může říkat nebe, nebo peklo, někdo dokonce jiná planeta, ale v praxi je to prostě vesmír paralelní k tomu našemu. Společnost Vos a další uctívači Kaelega se o Jinosvět příliš nezajímají, kromě toho, že je to místo, do něhož se potřebují dostat, aby přivedli Kaelega do tohoto světa. Je však zvláštní, že ti, kdo hledají Kaelega, se nakonec s Jinosvětem stejně docela dobře seznámí. Kvůli nesprávným magickým technikám tam Iris Vosová uvízne téměř na sto let. Melody a Samuel Spare tam uvíznou skoro na třicet let.
Ve finále první řady však můžeme Iris Vosovou v Jinosvětě zahlédnout a dozvídáme se, že je stále naživu. Ačkoli se to dále blíž nerozvádí, zdá se, že bohatí bratři Virgil a Samuel se také pokoušejí obnovit Společnost Vos v nové verzi a mohli by spojit své síly (pokud se tak již nestalo) s Iris Vosovou. Existuje také významná možnost, že Virgil a Samuel jsou ve skutečnosti příbuzní rodiny Vosových, což by dále vysvětlovalo jejich zájem o Kaelega a pásky.
Plíseň vzbuzující podivnou tíseň
Jednoduchá zakázka se zvláštním způsobem zvrtne v pulzující nadpřirozenou záhadu, v níž hraje roli démonický kult z období dvacátých let, černá plíseň mající moc způsobit zakřivení časoprostoru, a poctivý lovecraftovský horor. Téma parazitických hub a nepopsatelného a plíživého vetřelce ostatně H. P. Lovecraft zpracoval v povídkách Barva z kosmu[50] a v básni Houby z Yuggothu.[51] Ku zvážení jest i možná souvislost s černým slizem Inženýrů z filmu Prometheus, jejímž prostřednictvím chtějí lidské rase upřít svobodu zvolit si svůj osud a zvrátit její existenci. Vzpomeňme také mimozemskou „černou rakovinu“ neboli „nákazu z černého oleje“ v Aktech X, nazývanou samotnou mimozemskou rasou „čistota“.
Zajímavým rysem démona Kaelega je jeho úzká vazba na nebeský objekt. Ve světě Archive 81 lze Kaelega nejsnáze přivolat tehdy, když nad Zemí prolétá fiktivní kometa katalogizovaná pod názvem Kharon (alternativně by se mohla psát i Charon). Kharon, známý také jako „Převozník“, je pojmenován po převozníkovi z Hádu, který v řecké mytologii převádí duše přes řeku Acherón.
Magický rituál k otevření brány do Jinosvěta a vyvolání Kaelega může fungovat pouze tehdy, je-li Převozník v nadhlavníku. Vztah Kaelega ke Kharonovi přetrvává, i když kometa zrovna neputuje kolem Země. Druh halucinační plísně zvané kharonit (neboli Hvězdný prach) začne zamořovat oblasti (srv. H. P. Lovecraft), v nichž si Kaelegovi stoupenci získají jeho přízeň.
V našem světě bohužel žádná kometa známá jako Kharon nebo Převozník neexistuje, i když by rozhodně měla, protože to zní skvěle. Existuje však jeden významný příklad kultu, který svou mytologii postavil na kometě. V březnu 1997 spáchalo sebevraždu 39 členů sekty Nebeská brána, kteří věřili, že budou přeneseni do vesmírné lodi, která letí v závěsu za kometou Hale-Bopp.
Kaelego se poprvé ukáže, když Melody potají spatří jeho sochu během tajného rituálu ve sklepě budovy Visser, a podle toho, co četla ve starověkém textu, je Kaelego napůl bůh a napůl démon. Kromě sochy, která se objevuje opakovaně a zobrazuje „boha“ v pozici sedícího, zahlédneme jej také na stránkách starobylého textu, který Melody najde v pracovně otce Russa.[52] Je tedy zřejmé, že Kaelego je ve světě Archivu 81 poměrně známou entitou. Zajímavé je, že většinu úmrtí a zkázy mají na svědomí Kaelegovi stoupenci, a nikoliv sama nadpřirozená entita.
Zatímco Společnost Vos chce Kaelega přivést na svět, existuje jiná frakce, která se ho právě tak snaží udržet v Jinosvětě. Není známo, jak se tato frakce jmenuje, ale patří k ní mnoho bytostí známých jako „čarodějky z Baldungu“. Archive 81 o těchto osobách praktikujících magii neposkytl mnoho informací, je však zřejmé, že se jedná o lidské bytosti mající nadpřirozené schopnosti.
Melody a Dan jsou vedeni osobními pohnutkami a Kaelego je pronásleduje především kvůli činům svých stoupenců. Je však těžké říci, jak moc je Kaelego „dobrý“ nebo „zlý“ v širším slova smyslu, a zda mají pravdu čarodějky z Baldungu (jež vystupují proti Kaelegovi) či kult oddaný polobohu.
Matka Melody, Bobbi, je čarodějka z Baldungu, což z Melody samotné dělá přinejmenším poloviční čarodějku. Jediný způsob, jak bezpečně otevřít portál do Jinosvěta, je využít nadání čarodějky z Baldungu. To je něco, co Společnost Vos nikdy zcela nepochopila, třebaže později spolu se Samuelem zvěděli, že mohou využít krev čarodějky z Baldungu, ale k dokončení rituálu potřebují naprosto spolupracující čarodějku.
V žádné známé mytologii neexistuje nic takového jako „čarodějnice z Baldungu“. Jejich jméno však téměř jistě pochází od německého renesančního umělce 16. století Hanse Baldunga, neboť jedno z jeho nejznámějších děl se nazývá Čarodějnice a tento dřevoryt je poměrně dost radikální.
Nájemníci, kteří jsou účastníky kultu, se modlí ke Kaelegovi, jehož popisují jako boha z jiné dimenze. Cílem tohoto kultu je spojit svět s říší jejich „boha“ a dát tak vzniknout zcela nové dimenzi. Zkrátka se zdá, že Kaelego symbolizuje alternativní realitu, přičemž jeho stoupence přitahuje představa života ve „zcela novém světě“, jemuž vládne nový bůh.
Melody se dozvídá, že Annabelle měla psychický záchvat a na výstavě umění zranila dva lidi. Zjistí, že paní Wallová otravuje lidi černou plísní, a jde prozkoumat její zdroj, je však přistižena Samuelem. Dan zjistí, že Thomas viděl na nahrávkách stejnou tvář jako Dan. Samuel odvede Melody do rituální místnosti. Píseň, kterou slyšela, je ve skutečnosti modlitbou, a nevolnost, jež se u ní projeví, když jí naslouchá, znamená, že je „tou pravou“.
Samuel ukáže Melody snuff film,[53] což je rituál, který se prováděl v budově, na jejímž vrcholu byl postaven dům Visser. Melody si uvědomí, že Jess je obětí, která má „udržet nový svět“. Objeví se doktor Turner, který chce Melody nechat zavřít na psychiatrii. Démon se snaží prolézt obrazovkou, aby dostal Dana, a tak rozbije všechny obrazovky a kazety. Objeví místnost podobnou té ve snuff filmu a upadne do bezvědomí.
Dan se probudí ve svém bytě, zmatený a bez mobilního telefonu. Jde konfrontovat Vigila do L.M.G., ale je mu vyhrožováno právními kroky, aby nepokračoval ve vyšetřování. Mark Dana informuje o tom, co zjistil ohledně Společnosti Vos a Williama Cresta. Dan si uvědomí, že žena, kterou Annabel malovala, je Iris Vosová.
Epizoda pak přechází do roku 1924: žena jménem Rose je na pohovoru na místo služebné v domácnosti Vosových a je svědkem příjezdu sochy Kaelega. Iris vede skupinu k modlitbě ke Kaelegovi. Později Rose najde Iris zakrvácenou po potratu. V sídle se objeví černá plíseň a Iris ji považuje za znamení od svého boha. Čarodějka z Baldungu – která se pod falešným jménem zúčastnila dřívějšího večírku v sídle – se pokusí ukrást rituální knihu, ale Jonah Vos ji zastřelí. Rodina Vosových plánuje rituál provést, ale Lukas Vos odchází, protože se nedokáže smířit s lidskou obětí ani s možnými následky. Iris pokračuje v rituálu, který Jonah natáčí (tak vznikl snuff film, který viděl William Crest). Když Iris podřízne Rose hrdlo, objeví se záhadné světlo, které přeruší film a ukončí nahrávání. Mark a Dan najdou Annabelle, která řekne, že Melody čeká na Dana v jiném světě.
Steve se v psychiatrické léčebně znovu setkává s Melody a Annabelle, ale Melody v zájmu jejího bezpečí nenechá odejít. Uteče, aby zachránila Jess. Annabelle dává Danovi krabici s kazetami, které mu Jess zanechala. Na kazetách je vidět, jak se Melody vrací, aby zachránila Jess. Melody přesvědčí Jesse, aby utekl, ale John Smith Melody omráčí. Samuel a členové sekty pokračují v rituálu a místo Jessicy použijí Tamaru. V portálu, do kterého Sam a Melody vstoupí, se objeví Iris. Jess se vrací s kamerou, ale utíká z budovy, protože rituál končí v plamenech. Davenport odmítá pomoci Danovi najít Melody. Mark a Dan se rozhodnou vyzkoušet rituál sami, ale Bobbi je zastaví pod hrozbou zbraně a odhalí, že patří k paktu čarodějnic z Baldungu a je biologickou matkou Melody. Bobbi pošle Dana do Jinosvěta, kde se setká se svou zesnulou rodinou, ještě než najde Melody, a pak se společně vydávají k východu z portálu, pronásledováni Kaelegem. U východu se objeví Samuel a protáhne Melody skrz. Melody a její matka se znovu setkávají a Mark horečně volá Dana.
V závěrečném záběru posledního dílu první řady se Dan probudí na nemocničním lůžku, kde mu sestra sděluje, že právě přežil požár v hotelu Visser, a v televizi běží zprávy MTV s Kurtem Loderem. Kamera se posune, a když se Dan podívá z okna, Dvojčata stále ještě stojí – Dan se nyní nachází v 90. letech, několik týdnů po požáru domu Visser a píše se rok 1994.
Ohýbání časoprostoru pomocí matematické magie otevírající dveře do jiných dimenzí vykazuje jisté podobné rysy, jako tomu bylo v případě staré čarodějnice Kezie Masonové, která v povídce H. P. Lovecrafta Sny v čarodějnickém domě (1932) nalezla bránu do neurčitých krajů za třemi rozměry, když „totiž pověděla soudci Hathornovi o čarách a křivkách, jimiž se dalo ukázat, kudy projít stěnami prostoru do jiných prostorů za ním“, nebo v povídce Peabodyho dědictví „nejzlověstnější důkazy jakési příšerné činnosti“ odehrávající se v domě starého čaroděje Asapha Peabodyho, kde jedna místnost měla stěny svírající na první pohled nemožné úhly, naznačující dimenze ležící mimo rámec lidského chápání“ a čaroděj vycházel „ze severovýchodního rohu svíraného stěnami v podivném úhlu z místa, kde dospělý člověk nemohl stát.“ Kyklopská neeukleidovská architektura dala vzniknout „obscénním“ úhlům, které pohlcovaly živé lidi a vyplivovaly je v netušených dimenzích, jako tomu je ve Volání Cthulhu.[54]
Jak Lovecraft připomíná, „tajné kulty často střežily a předávaly překvapující tajemství ze starších, zapomenutých aeonů“, totiž „umění procházet branami dimenzí“. Nejinak tomu je v případě Společnosti Vos a jejího poloboha Kaelega.
„V jistých pásech prostoru nemůže existovat čas, a vstoupí-li někdo do takového pásu a zůstane v něm, může si na neurčito uchovat svůj život a mládí, nikdy netrpět látkovou výměnou ani stárnutím.“
Je tomu tak i v případě pozoruhodného okultního seriálu Archive 81, v němž postavy cestují sem a tam nejen geograficky, ale především temporálně, a následují skryté vzory vyšité magickou jehlou a nití do obskurního temného hávu, do nějž se halí bytový dům Visser. V něm se Kaelego zmocnil myslí jeho nájemníků tak, aby se stal sám jediným obyvatelem.
∀
[1] Merlin Coverly: Psychogeography. Pocket Essentials, 2010.
[5] Merlin Coverley: Psychogeography. Pocket Essential, 2006.
[6] Merlin Coverley: Occult London. Pocket Essential, 2008.
[7] Simon Forman (1552-1611) byl alžbětinský astrolog, okultista a bylinkář působící v Londýně za vlády anglické královny Alžběty I. a Jamese I. Jeho pověst však byla posmrtně vážně poskvrněna, neboť byl zapleten do spiknutí s cílem zabít básníka a esejistu sira Thomase Overburyho (1581-1613).
[8] Sir Christopher Wren (1632-1723) byl anglický návrhář, astronom a jeden z nejslavnějších anglických architektů své doby. Wren Society je jedním z mnoha tajných spolků na půdě americké veřejné výzkumné univerzity ve Williamsburgu ve Virginii, v College of William and Mary. Společnost byla založena v roce 1832 na počest dvoustých narozenin sira Christophera Wrena a rychle získala na významu. Společnost, stejně jako mnoho dalších tradic této královské koleje, padla za oběť americké občanské válce. Ve 20. století ji řada studentů obnovila a Wren Society nadále pomáhala koleji. Existuje předpoklad, že se společnost schází pozdě v noci na půdě původní koleje. Členové jsou „vybíráni“ na základě jejich oddanosti akademické práci, závazku ke službě a prokázání výjimečných vůdčích schopností v rámci vysokoškolské komunity. Členství ve spolku je opředeno tajemstvím, ale říká se, že se skládá z vybraných vůdčích osobností vyšších ročníků ze všech oblastí života univerzity. Každý jednotlivý člen má možnost se rozhodnout, zda se odhalí jako člen Společnosti, a to buď během promočního řízení, nebo po své smrti.
[9] Nicholas Hawksmoor (1661-1736) byl anglický architekt, který se podílel se na Wrenových projektech katedrály svatého Pavla a Greenwichské nemocnice i na přestavbě Hampton Court Palace.
[10] Spring-Heeled Jack je postava z anglického folklóru viktoriánské éry. Poprvé byl údajně spatřen v roce 1837. Později byla pozorování hlášena po celém Spojeném království, zejména se vyskytovala na předměstích Londýna, v Midlands a ve Skotsku. O povaze a identitě postavy nazývané Spring-Heeled Jack existuje mnoho teorií. Tato městská legenda byla ve své době díky vyprávění o jeho bizarním vzhledu a schopnosti provádět kromobyčejné skoky velmi populární, a to do té míry, že se stal námětem několika beletristických děl. Jeho obdobou je český Pérák.
[11] Upír z Highgate byl mediální senzací, kterou vyvolaly zprávy o údajné nadpřirozené aktivitě na hřbitově Highgate v Londýně v 70. letech 20. století. Nejpodrobnější popis příběhu podal folklorista Bill Ellis v časopise Folklore a byl jím inspirován i film Dracula AD 1972, v němž hrál Christopher Lee a Peter Cushing.
[12] Neviditelná kolej je označení pro malou komunitu vzájemně se ovlivňujících učenců, kteří se často setkávali tváří v tvář, vyměňovali si myšlenky a vzájemně se povzbuzovali. Jednu skupinu, která byla označována za předchůdce Královské společnosti v Londýně, tvořila řada přírodních filosofů kolem Roberta Boyla. Pojem „neviditelná kolej“ se objevuje v německých rosikruciánských brožurách z počátku 17. století. Emblematický obraz rosikruciánské koleje se nachází na ilustraci díla Theophila Schweighardta Speculum sophicum Rhodo-stauroticum z roku 1618. Frances Yatesová ji označuje jako „Neviditelnou kolej Růžového kříže“.
[13] Srv. Otrantský zámek / Starý anglický baron / Vathek / Sicilský román. Odeon, Praha 1970.
[21] Mk 5,9.
[36] Leinad Zeraus: Daemon. Verdugo Press, 2006.
[37] Srv. Ex. 23,20.
[38] Daniel pochází z hebr. „Bůh jest můj soudce“.
[39] Složenina z lat. vir, „muž“, a lilium, „lilie“; jméno Vergil znamená „osobu čistou jako lilie“.
[40] Z lat. melodia, to ze starořec. μελῳδίᾱ, „zpěv, zaříkávání“. Zkrácená podoba jejího jména, Mel, ale může rovněž upomínat na Melisu mající řecký původ: μέλισσα, tj. „včela“, nymfu, která se starala o mladého Dia.
[41] Fr. pendras se překládá jako „oběsit (někoho)“.
[42] Hol. visser, „rybář“.
[43] Hol. voss, „liška“.
[44] Jess pochází z hebr. s významem „osoby, která předvídá“, „vidět něco předtím, než se to stane“, také „prozíravost“.
[45] H. P. Lovecraft: Volání Cthulhu 2. Příběhy a novely z let 1927-1930. Sebrané spisy svazek III. Plus, Praha 2012.
[46] The Fourth Kind. Režie: Olatunde Osunsanmi. USA, 2009. Srv. scénu posednutí, https://youtu.be/g2uj7evmCRM.
[47] Aleister Crowley: Liber Agape. Horus, Brno 1996. Viz traktát řádu O.T.O. o sexuální magii a rituálech s titulem O tajných svatbách bohů s lidmi.
[48] Francis Galton (1822-1911) byl anglický vědec, činný v mnoha oborech: psychologii a antropologii, statistice, geografii a dalších.
[49] Casey Cep: Science’s Demons, from Descartes to Darwin and Beyond. How supernatural conceptions have advanced our understanding of the natural universe. The New Yorker, January 8, 2021.
[50] H. P. Lovecraft: Volání Cthulhu 2. Příběhy a novely z let 1927-1930. Sebrané spisy svazek III. Plus, Praha 2012.
[51] H. P. Lovecraft: Houby z Yuggothu. Volvox Globator, Praha 2019.
[52] Rusý, rusovlasý, ryšavec, zrzoun. Přeneseně až zlatavý, světle žlutý se zlatavým nádechem.
[53] Výraz „snuff“ označuje film, v němž je zobrazena vražda nebo zabití, a je distribuován za účelem zisku. V případě knihy má pornografický podtext.
[54] Srv. San: O vesmíru a kolotavém víru času, viz https://www.okultura.cz/WordPress/vesmiru-kolotavem-viru-casu/.
