(Databloem, Bluebox, BB001 CD)
Amir Baghiri: Exosphere
CD, 11 skladeb, 68:39, BlueBox, BB001 CD, Databloem, 2006
Distribuce v ČR: HORUS CyclicDaemon
Na etno-ambientní scéně je Amir Baghiri dobře zapsán již od poloviny 90. let. Na přelomu tisíciletí začal experimentovat s tanečními rytmy, aby se nakonec vydal oběma směry najednou. Názorně to předvádí na albech z nedávné doby [Seamus: Forever (CD), Amir Baghiri & Nimh: Entities (CDr)].
“Vyšel jsem z bytu, nasadil sluchátka s Amirem Baghirim a hned jsem byl na orbitu.”
Touto parafrází Bratrů Ebenů bych uvedl vykopávající album Exosphere u nové “BlueBox” série pod hlavičkou holandského vydavatelství Databloem. Je totiž věnované Georgi Lucasovi – otci legendárních Hvězdných válek a do vesmíru, přesněji řečeno na orbitální dráhu, se vypravíme s prvními tóny alba.
Dlouze se zadíváme na mírumilovně se tvářící modrou planetu ve space ambientním duchu (vesmírný prvek podpoříme stylovým sekvencerovým efektem), abychom se záhy spustili blíže k povrchu zemskému. Během rozšířené hodiny přírodovědy si totiž prosvištíme všechny vrstvy atmosféry od zemského povrchu až k těm, které přechází do volného vesmíru.
S druhou skladbou si užijeme přímého kontaktu se Zemí díky troposféře. Dostaneme se do centra dění uprostřed indiánské vesnice. Etnické nástroje vytlačují elektroniku po vzoru Michaela Stearnse (Baraka a spol.) nebo Jorge Reyese na okraj a v semiakustickém vytržení mimo čas a prostor zůstaneme i v poněkud chladnější kryosféře.
Poslední ozvěny “lidského živlu” pak při dobré konstelaci hvězd přijdou na závěr v magnetosféře [Magnetosphere (4:52)]. To už jsme ale 50 kilometrů nad zemským povrchem (stratosféra) a atmosféru začínají bez skrupulí ovládat nekonečné hloubky okolního vesmíru [Stratosphere (10:56)]. Hostující umělec Max Corbacho se výrazně projevil jako spoluskladatel skladeb 4 & 5. Náladou se dostáváme někam ke Steve Roachovi á la Dreamtime Return, Robertu Cartymu nebo Thomu Brennanovi, jež ovládají konverzi rozlehlých meziplanetárních a intergalaktických prostor do ambientních kompozic.
S dalšími vrstvami (mezosféra až exosféra) se tempo dále pomalu zklidňuje, abychom na závěr, 93 miliónů mil od Země, ukončili naší misi ohlédnutím se na teď již maličkou kuličku, kde ze zcela nepochopitelných důvodů pučí život.
*
© okultura, MMVI & MMX
