Autoři: Aleister Crowley & Kenneth Grant, kterak doprovodil San
*
Opravdovým symbolem božství, které chápeme jako kreativní energii, proto není ani matka nebo muž, nýbrž dítě.
Toto dítě není jen pouhým symbolem růstu, ale úplné morální nezávislosti a nevinnosti. Lze pak očekávat, že Nový aeon vymaní lidstvo z jeho předstírání altruismu, posedlosti strachem a vědomí hříšnosti. Bude si plně vědomo účelu své vlastní existence. Nebude již možné se přesvědčovat o tom, že se musí podrobovat nesrozumitelným normám; bude trpět záchvaty dočasného utrpení; bude absurdně vnímavé na bolest a trpět nesmyslným terorem; bude vysloveně bez svědomí, kruté, bezmocné, afektované a ambiciosní, aniž bude vědět, proč tomu tak je; nebude schopno používat rozumu, přesto bude v tu dobu intuitivně tušit pravdu. Mohl bych donekonečna pokračovat ve vyjmenovávání těchto stigmat dětské psychologie, jenže čtenář tak může učinit právě tak sám, a každá myšlenka, která mu přijde na mysl jako charakteristická pro děti, ho udeří do očí, protože ji bude možné vztáhnout na historické události počínaje rokem 1904, od první světové války až po prohibici. A pokud má aspoň trošku dar chápat symbolickou řeč, ohromí ho adekvátnost a přiléhavost novoaeonského duchovního resumé, jak jej nalezne v Knize Zákona.
Mohu ještě poukázat na to, že kralování Korunovaného a vítězícího Dítěte je časově omezenou samotnou Knihou Zákona. Verš 111:34 nám dává na vědomí, že Horus bude naopak vystřídán Thmaistou, tou s dvojitou holí, tou, která kandidáta cele zasvětí, a třebaže víme jen málo o jejích zvláštních vlastnostech, víme aspoň tolik, že její jméno je Spravedlnost.
*
A .˙. A .˙.
Publikace v třídě A.
*
AL, III:56
Chceme-li dosíci krásy a lásky, ať už při plození dětí nebo uměleckých dílech, nebo ne, musíme mít naprostou svobodu jednání, bez strachu nebo hanby nebo jiné falše. Spontánnost je nejdůležitější faktor ve stvoření, protože jde o důkaz magnetické intenzity a správnosti vůle stvořovat, a závisí zcela na absolutní svobodě činitele. Gulliver nesmí mít žádná pouta či být omotán motouzy. Tyto podmínky byly v minulosti něčím tak vzácným, zvláště s ohledem na lásku, že se jejich výskyt označoval obvykle za něco jako epochu. Prakticky všichni lidé pracují se strachem, jaký bude výsledek nebo z chtivosti výsledku, a tak je „dítětem“ trpaslík nebo je nedonošené.
V minulosti muž nutil ženu k uspokojování chtíče jejího nechutného tyrana a zašlapal květ její lásky do bláta, bral si ji násilím ještě divočeji, když tomu, co byla antipatie, říkal cudnost, a dokazoval jí špinavost při zjištění utrženého a poskvrněného květu panenství.
Neměla příležitosti milovat, ledaže by se první vzdala společenských ohledů a našla způsob, jak zahnat od svých dveří svět hladu.
Její příležitost přišla! V kterémkoliv opatství Thelémy je každá žena vítána; tam může svobodně konat podle své vůle a dostane se jí za to cti. Dítě lásky je hvězdou právě tak, jako jsou hvězdami všichni ostatní; ale každé takové chováme v obzvláštní lásce a vážnosti; je to trofej z vybojované a vítězné bitvy! – A.C.
AL, III:57
Kniha Zákona neoplývá žádným teologickým hřímáním; jsme však plni hněvu. Musíme bojovat proti utlačovatelům: náboženským, sociálním nebo průmyslovým; a naprosto odmítáme kompromisy. Každý boj má být bojem až do úplného konce; každý z nás sám za sebe ať koná svoji vůli; a všichni pro všechny ať ustavují zákon svobody.
Nechceme „žoldáky“, najaté lotry, kteří přísahali, že nemají žádné duše. Oni „nemají odvahu bojovat“, neboť jak by se člověk mohl odvážit bojovat, ledaže by toho příčinou byla láska mocnější jeho lásky k životu? Pročež to „hrají“; prodali sami sebe; jejich vůle už jim vůbec nepatří. Život už pro ně není ničím závažným; bloudí proto po trávníku v klubech, v budoárech a ve sklenících; bridž, biliár, pólo a zdvihání sukní čeří jejich prázdnotu; před velikým závodem o život se dali na útěk a namísto toho koukají na derby.
Takového druhu je jejich hrdinství; (v určitém smyslu) je lze docela dobře srovnat s potkanem; jenže jsou bez myšlenky a holdují zahálce a za hrobem nevidí žádného cíle, přinejlepším se tam nějakou náhodou rozlezou rychle vadnoucí kvítí falše a křiklavé slávy. Slouží obraně věcí životně důležitých pro jejich vlast a jsou lebkou, která chrání mozek před poškozením? Ó blouznivý mozečku! Zdá se ti být moudřejší spíše se bránit, než se svěřit křehké kůstce, která ti brání v růstu?
Každý muž ať nosí zbraň, aby mohl rychle žádat odvetu za útlak, vznešeně a ohnivě táhnout meč při každé příležitosti, kdy spravedlnost nebo svoboda zavolá!
„Všemi blázny pohrdejte!“ V této poslední větě zřejmě nemá slovo „blázni“ nějaký hlubší mystický význam, z kontextu jasně vyplývá, že se vztahuje k běžnému životu. – A.C.
AL, III:58
„Řízní“: jsou to ti muži, jejichž vůle jest jako meč ostrá a rovná, tvrzená a nabroušená a vyleštěná ocel bez jediného zubu; ruka a oko na jílci.
„Pyšní“: jsou to ti muži, kteří sami o sobě vědí, že jsou hvězdy a před nikým nepadnou na kolena. Pravá pýcha uchrání muže před skutky, jichž není hoden.
„Královští“: jsou to ti muži, jejichž povaha jest rodu královského, to jest muži, kteří „mohou.“ Ví o tom, že se narodili jako vládci, ať už je jejich svátostí umění, věda nebo něco jiného.
„Vznešení“: jsou to ti muži, kteří – jsa srdnatí – nesnesou nižádné nízkosti. – A.C.
AL, III:59
Bojujte! Bojujte jako čestní muži, bez zloby, vždyť boj je nejlepší zábavou na světě a láska je hned za ním! Nepříteli cti neber, což by se určitě stalo v novinách; prostě ho zab, a pak ho s poctami odevzdej zemi. Nekřič pořád „Faul!“ jako nějaký pokoutní garážový boxer. Nechvástej se! Nefňukej! Když tě složí, vstaň a vraz mu ještě jednu! Takové zápasy ti udělají přátele vůbec nejrychleji.
Možná se tam vyskytuje ještě další magický význam, odkaz na rituál, na nějž nacházíme narážky v legendách s takovými dvojicemi, jako je Kain a Ábel, Jákob a Ezau, Set a Osiris atd. „Starší bratr“ v nás, tiché já, musí zabít mladšího bratra, vědomé já, a pak musí znovu neposkvrněn povstat. – A.C.
AL, III:60
V novém komentáři Crowley odkazuje na četbu Liber CXI, Alef.
Praktickou etiku Zákona formuloval slovy své deklarace o právech člověka pod názvem Liber LXXVII – Oz (Viz Revue HORUS 1995, str. 10-11). Moderní myšlení, dokonce i to nejmělčejší, je donuceno Aiwazem, aby přikývlo Jeho Zákonu. Například: „Neboť cítila, jak sem z neznáma vane boží vítr, jenž se nazývá vůle; a jest jediným ospravedlněním smrtelníkovým,“ což napsal v Létající hospodě i tak triviální tlusťoch, jakým byl Gilbert Keith Chesterton. – A.C.
Tato věta je 60. veršem, číslem kamene (Šedesátikamene), který evokuje síly tam vocaď. Ačkoliv písmena v Knize Zákona by neměla být změněna, v případě interpunkce to neplatí. To dovoluje číst tento verš jinak a Michael Bertiaux umístil za slovo „nad“ dvojtečku – pak ho lze číst jinak (Slovo „beyond“ lze pro tuto chvíli přeložit i jako „na oné straně“ nebo „daleko za mezemi onoho světa“, což poskytuje srozumitelnější výklad. – San.), čímž je mnohem více spojen s gnosí Nového aeonu: „Není žádného zákona na oné straně: Dělej, co ty chceš!“ Mělo by však být jasné, že za bránou do Zóny lila nemůže nikdo nic „dělat“ a žádnou „vůli“ tam není možno vykonávat, neboť Zóna lila je dokonce ještě za Yuggothem a Žlutou maskou, která zahaluje svého Nejvyššího a nejsvětějšího svatého krále. (K. Grant: Hecate’s Fountain.)
Opravdovým symbolem božství, které chápeme jako kreativní energii, proto není ani matka nebo muž, nýbrž dítě.
AL, III:61
Všimněme si, že Heru-Ra-Ha je nejen zvláštní formou Raovou, ale i Bohem, který se usadil na Raův trůn. Totiž, že jeho království na zemi je dočasné, jak vysvětluje verš 34. A on je tu pojímán jako Hierofant, jenž „ulehčuje nosníkům duše,“ tedy, přivádí člověka k zasvěcení. Tyto „nosníky“ zahrnují onen skelet a strukturu, na nichž se uchycuje duše, jsou to podmínky její inkarnace a „nosníky“ duší z jiných sfér mohou být úplně odlišné od těch našich. Jsme mentálně vázáni svojí rasovou zkušeností na prostředí, v němž náš život vznikl. První osadníci, kteří si vybrali tábořiště, se museli poohlédnout po dřevu, vodě, možná i přístřešku, třebas i po lovné zvěři. Na jiných planetách nemusí mít žádnou z těchto potřeb. „Nosníky“, které determinují „podobu“ našich duší, proto představují limity našeho myšlení právě tak, jako jeho podporu. Stejným způsobem pomáhají koleje vlaku snadněji se pohybovat, ovšem omezují jej na určitý směr. Přírodní „zákony“ a myšlení, matematika, logika a tak dále, to všechno jsou takového druhu „nosníky“. V tomto spojení je významné, že takoví přední myslitelé, jako např. Bertrand Russell, zjistili, že podřizují matematické zákony logice; zdá se, že jim uniklo, že zákony logiky nejsou ničím více než výpovědí o limitech jejich vlastní inteligence. (Viz Kniha Lží, kap. 45 – Čínská hudba.) V tomto verši tedy Bůh, „který sedí na trůnu Raově“, vyhlašuje, že jeho slovo odlehčuje (nebo odstraňuje) útlak oněch „nosníků duše.“ Studie této kapitoly proto představuje přípravnou fázi pro duši každého, kdož se chce stát zasvěcencem. – A.C.
Tato slova jsou vypsána oproti číslici 61, ain, „Oko prázdnoty“, které se odráží jako 16, neboli nitya kala (Poslední nebo věčná esence; poslední proto, že je za patnáctým hvězdářským palcem Luny, tj. jde o úplněk nebo Bohyni Patnáct. 3 x 5 stupňů symbolizuje 15 stádií luny od novu do úplňku. Podrobněji viz K. Grant: Aleister Crowley & the Hidden God, 3. kap. – „Zóna Ohnivého hada“, str. 32.) Dcery (nia). Jde rovněž o číslo (poušť) Dahny, Roba el Kaliyeh, nebo „Prázdný prostor“ Starých; tj. Zónu lila. (K. Grant, ibid.)
AL, III:62
Tento verš, jak se zdá, naznačuje způsob, jak osvobodit duši od jejích „nosníků.“ Viděli jsme, že Ra-Hoor-Khuit je v určitém smyslu tiché já v člověku, jméno jeho Khabs, ne tak neosobní jako Hadit, nýbrž první a nejmenší klamná formulace ega. Toto já v sobě potom musíme obrátit, nikoliv ho potlačit a podřídit. A nemáme se mu ani vyhýbat, nýbrž jít přímo k němu. To nastane „protivenstvími ordálie.“ – A.C.
AL, III:63
Tento blázen je taktéž velký blázen, Bacchus Diphues, Harpokratés, mužíček-jáství, Svatý anděl strážce, atd. „A že jí rozumí, to ne“; tzn. on rozumí, že to totiž jest NE, LA, 31. Výše uvedené je ovšem jen druhotný nebo hieroglyfický magický význam. V běžné angličtině se pořád ještě mluví o technice zasvěcení. „Blázen“ je ten, o němž se píše v poznámce k 57. verši. – A.C.
AL, III:64
Kabalistický „Strom života“ představuje deset sfér seskupených do tří sloupů, v prostředním jsou čtyři, v krajních pak po třech. Tyto sféry jsou přiřazeny určitým číslům, planetám, kovům a mnoha dalším skupinám věcí; skutečně vše lze přiřadit jedné nebo druhé skupině (viz Kniha 4, 3. část a Liber 777). Dále se popisují čtyři ordálie symbolizující vzestup aspiranta z desáté a nejnižší z těchto sfér, jež je se vztahuje k zemi, „pusté a nesličné“, z níž se aspirant zrodil. První ordálií vystupuje ke sféře zvané Základ, s číslem 9, a mezi jiným se pojí k ideji plodivých orgánů, vzduchu, luny a stříbra. Její tajnou pravdou jest, že stabilita je totožná se změnou; a to nám připomíná skutečnost, že jakýkoliv násobek nebo součet 9 vede při součtu obdržených číslic znovu k číslu 9. Zasvěcenec postřehne, že souhrn hnutí jeho mysli se rovná nule, zatímco za jejich fázemi (tj. cestami ztělesňovanými 22 písmeny hebrejské abecedy – San.), které se tak podobají životu luny, a blouděním, připomínajícím hru větru, zůstává sexuální vědomí netknuto, skutečný základ chrámu jeho těla, kořen Stromu života, který vyrůstá ze země k nebi. Tato Kniha je mu „stříbrem“. Vidí ho ryzí, bílé a jiskřící, jako zrcadlo jeho vlastního bytí, které tato ordálie očistila ode všech nečistot. Aby dosáhl této sféry, musí projít stezkou temnoty, kde se mu čtyři elementy jeví být celým universem. Neboť jak by mohl vědět, že nejsou ničím více, než posledním z 22 článků (tj. cest – San.) onoho Hada, jenž se ovíjí kolem tohoto Stromu? Napadán hrubými fantomy hmoty, neskutečnými a nepochopitelnými, jeho ordálie mu dává zakoušet hrůzy temnot. – A.C.
AL, III:65
Další sféra, jíž aspirant dosáhl, se jmenuje Krása, má číslo 6 a odkazuje na srdce, slunce a zlato. Tady se mu začíná říkat „adept.“ Zde obsaženou tajnou pravdou jest to, že Bůh je člověk, symbolizovaný hexagramem (oba trojúhelníky se proplétají). V poslední sféře se mu dostalo poučení, že jeho tělo je chrámem Růžového kříže, totiž, že mu bylo dáno jakožto místo k provozování magického díla sjednocení protikladů jeho přirozenosti. pozná, že jeho srdce je střediskem světla. Není temným, mysteriózním, prázdným a záhadným místem, nýbrž místem, kde přebývá jeho duše, vyzařující světlo na oněch šest sfér, které ho obklopují. Teď se mu Kniha jeví co zlato; je to dokonalý kov, symbol samotného Slunce. Všude vidí přítomnost Boží. K této sféře přichází aspirant stezkou nazvanou Mírnost (Viz Atu XIV., Umění. – San.) a ta se klene jako lučiště duhy. Světlo viděl, však jen jako spektrum. Jinak této sféry nedosáhl než mírností, přičemž pod tímto názvem skrýváme umění nechat celý život volně plynout, až do poslední kapičky krve, aniž by jen jediná byla utracena. – A.C.
AL, III:66
A už zase se adept ubírá vzhůru a přichází ke sféře zvané Koruna, s číslem 1, vztahující se k samotnému Bohu Ra-Hoor-Khuit, jenž jest v člověku, k počátku víření vnitřních hnutí a prvnímu záblesku hmoty. (Tyto atributy hledej v Liber 777, Equinoxu a Knize 4.) Její tajnou pravdou je to, že země jest nebem a nebe zemí a nechává aspiranta nahlédnout do sebe samého, že je hvězdou. Vše, co se mu jeví jako realita, nemá ani tak být považováno za iluzi jako za všejediné světlo, jež proniká hvězdu za hvězdou. Přes mnohost jejich jsou, jedna vedle druhé, tím Jediným; každá je individualitou, dvojence nemá, přesto jsou si všechny podobné; tohle ví a od nynějška už tohle slovo ulehčilo nosníkům jeho duše. (Logika Ruachu – normálního intelektu – je transcendována duchovním prožitkem. Je zjevně nemožné „vysvětlit,“ jak to probíhá.) V čísle 6 vidíme Boha prolnutého s člověkem, dvě trojnosti vytvořily jednotu; on však ví, že tu nikdy nic jiného než jednota nebylo. Teď tedy se Kniha stává „kameny vody převzácné“; její světlo není vypůjčeným světlem zlata, ale vylévá se ze samotné Knihy, jasně záříc, blyštíc fasetami. Každá věta je diamantem; každý je jiný, všechny však jsou totožné. V každém úsměv jediného světla! Do této sféry se dostal stezkou zvanou Velekněžka; Ona jest tichým já, pannou za všemi závoji, která se osvobodila mocí této třetí ordálie, aby ho učila; tady překonal abys, strhal z něj všechny cáry falše, své poslední komplexy, dokonce i onen přelud, kterému říkal „já.“ A tak vposledku ví, že nechutný byl jen poskvrněný oděv harapanny; ve svitu luny skví se nahé tělo panny. – A.C.
AL, III:67
Jsa za Jediným, kterak má pokračovat dál? Co je tenhle Jediný, který je všude středem všeho? Vskutku je logice – nosníkům našich duší třeba odlehčit, máme-li dobýt svobody pravdy takové, jako jest tato! A pak vyskočilo z „kamenů vody převzácné“ světlo opravdu jasné, ony samotné však tímto světlem nejsou. Touto sférou jediného je vpravdě Ra-Hoor-Khuit; není naše korunované a vítězící dítě zdrojem světla? Neřkuli, on jest konečnou formou jednoty, dítětem dvou snoubících se nekonečností; a v této poslední ordálii musí aspirant jít dokonce až za svoji hvězdu, kde nalezne srdce samotného Hadita a opět ho ztratí v Těle Nuit. Zde není stezky, jíž by se držel, neboť vše jest právě tak všude; není tu ani sféry, jíž by dosáhl, neboť tu již není žádné míry. Není tu slov, jež by oznámila cestu nebo konec, tady je konec a cesta zajedno; jen tohle lze říci, že pro toho, kdo prošel touto čtvrtou ordálií, je tato Kniha „prapůvodními záblesky.“ A více již světlo neodrážejí ani nepřenášejí; sami jsou originálem, světlem, jež nelze rozložit, „vnitřním ohněm“ Hadita! Uvidí Knihu takovou, jaká jest, co spršku hvězdného sémě! – A.C.
AL, III:68
Všem (angl. „all“), tj. Panovi; nebo pro Al. Cožpak pro mé pravé já, tiše snášející svoji hodinu, není tato Kniha samotným vtělením krásy? Není krása než dokonalým výrazem naší vlastní pravdy? A není tato Kniha slovem Aiwaze a není On mým Svatým andělem strážcem, pánem mého tichého já, jeho panenskou nevěstou, u níž jeho láska počala mystérium totožnosti? – A.C.
AL, III:69
Má paměť mi říká, že slovo „there“ zdůrazněno nebylo. Čti tedy „There is“ jako francouzské „Il y a“; je to prosté a jen volně spojité tvrzení. – A.C.
Prohlášení „Je úspěch“ stojí za číslem 69, jež poukazuje na magickou formuli, jíž je třeba použít, aby se dostavil. Jde o následek Mše Maaty a váže se přímo k ordáliím. 69 = 23 + 46, rovnice, která ztělesňuje formule Cesty IPSOS a Supí bohyně Maaty se vztahem k slavnosti umrlců, symbolikou úplného završení mše. (K. Grant, ibid.)
AL, III:70
Je třeba si všimnout jeho prohlášení, že je jak Horus, tak i Harpokratés; a jeho dva-v-jednom je jednota slučující Tao a te, hmotu a pohyb, bytí a formu (Slovo a sloveso. Viz k tomu Knihu Lží, kap. 9, Udidlo. – San.). Je to přirozené, neboť v něm musí existovat kořen dyády. „Můj nemyss“ (lépe vyslovovat „nemes“) je běžný božský účes. A „zahaluje noční modř nebe“ proto, že přítomné světlo, které se line z Boha, když je evokován, má právě tuto barvu. Může to také znamenat, že skrývá Nuit. Sokolí hlava symbolizuje ostrý zrak, rychlý čin, odvahu a pohyblivost. – A.C.
„Pán ticha & síly s hlavou sokolí“ už není Horus, vtělení násilí a ohně, nýbrž Set! (K. Grant, ibid.)
AL, III:71
Jasná narážka na válku, která měla přijít a taky v roce 1914 přišla. Teď (1923) už nesouhlasím s výše uvedenou větou. Myslím si, že „pilíře světa“ představují „Herkulovy sloupy“ – to jest Gibraltarskou úžinu. A myslím si, že tady začne opravdu velká válka.
P.S. 8. září, 1937 e.v.: Může „dvojice válečníků“ znamenat občanskou válku? Španělské problémy začaly v jižním Španělsku a v Maroku. – A.C.
Dvojicí jest míněn Horus a Set jakožto Ra-Hoor-Khuit a Hoor-paar-Kraat a 71 (číslo verše) je numerace slova Lam. Naznačuje to, že Lam bylo vzýváno za účelem zakončení nebo naplnění díla, které tu rozběhl Aiwass hned na počátku knihy.
(K. Grant, ibid.)
AL, III:72
„Dvojitá hůl moci“ je prazvláštní variantou obyčejné „hole dvojí síly“; obecný význam lze přeložit asi takto: „Vládnu silami aktivními a pasivními.“ „Kof Nia“: v originále rukopisu stojí: „ponechat v neúplnosti, neboť nebylo dobře slyšet.“ Tento text byl později doplněn vlastní rukou první Šarlatové ženy. Egyptští bohové byli obvykle zobrazováni s ankhem (řemínkem sandálu) v levé ruce a s holí v pravé. Tento ankh symbolizuje schopnost kráčet, která je pro boha charakteristická. Je však zřejmé, že Ra-Hoor-Khuit držel universum v levé ruce a zkrušil ho tak, že nezůstalo nic. Myslím, že toto „universum“ je universem monistické metafyziky; v jedné ruce má „dvojitou hůl,“ v druhé „nic.“ Zdá se, že se tu odkazuje na ontologii „nula a dvě,“ o níž se mluvilo v předcházejících poznámkách. – A.C.
Lam je „Pánem dvojité hole moci: hole síly Kof Nia“ – „však jeho levice („Levice“ má stejnou numeraci jako Šedesátikámen, je-li ten druhý z obou interpretován jako 60-Set-1, tj. 61 + 309.) je prázdná,“ protože „zkrušil universum; & nic nezůstalo.“ Tento verš obsahuje životně důležitou nauku týkající se Dvojitého proudu 93/696 (nebo 789), Dcery-Síly Kof Nia a Levé strany, totiž Stezky levé ruky. Všimněte si, že „nia“, „prázdnota“, „nicota“, se vztahuje k fázím prázdna třemi rozličnými způsoby, k vesmíru krátkého trvání: onomu prázdnu, které přetrvává i poté, co zkrušil universum. Co přetrvává? Odpověď zní: universum „B“. Proces je zrcadlový, neboť universum „B“ umíraje, dává život universu „C“ a tak dál, dokud se universum znovu nekonstituuje jako pralája nebo se nestáhne z manifestované existence. Číslo verše, 72, je číslem „Rozděleného jména“, které naznačuje dvojitá hůl moci neboli šakti: hůl síly Kof Nia. Dcera je kněžka uvedená do transu magnetického spánku. Zří vize reflektované čistou průhledností svých panenských kal, neznečištěných cizími substancemi. 72 jest rovněž číslem „H ALHThEIA“, Pravdou čili Maatou, což znovu poukazuje na aeon předcházející aeonu Hóra. V celkovém číslování veršů připadá na tento číslo 217, kteréžto jest číslem Setovým. Vydělíme-li jej šakti (coby kněžkou nebo číslem 7), obdržíme 31. To je klíč k AL, jehož použitím Set možná odemyká mystéria Maaty, jakož i mystéria tunelů Setových, jimiž se lze dostat ke skrytým rozměrům bytí, co skrývají vstup do Jejího aeonu. 217 je rovněž číslem TBVR, „výšiny“ nebo „vrcholku“. (K. Grant, ibid.)
Nia lze číst rovněž jako Ajin-Jod-Nun, tedy Oko. – San.
AL, III:74
Možná se to vztahuje k dodatku jména k 418. Jenže Cheprer je slunce (Angl. „sun“. – San.) půlnoční na severu. Na severu je pak Býk: Apis, Vykupitel, Syn (Angl. „son“, tj. stejná výslovnost jako u „sun“. – San.). – A.C.
„Skrytá a velebná“ zář ve jméně Ra-Hoor-Khuita je Cheprer-Ra, půlnoční slunce, které je „vždy synem“ neboli Věčně se vracejícím. To se vztahuje k aeonu, v němž se vědomí zobrazovalo v podobě skarabea (Viz H. P. Lovecraft: Stín z času.). Synem není Horus, nýbrž Set. On představuje závoj dcery, jejíž formule – OD – souvisí s číslem tohoto verše, tj. 74 (Toto slovo se odvozuje od egyptského kořene významu „druh času“, „kruh“, „emanace“. Jde tedy o druh kal nebo emanací Bohyně. V magické tradici bylo ztotožněno s AVD, magickým světlem ód.). Ód označuje ženskou periodu a písmena O a
D se vztahují k Ajin, oku, respektive k Venuši a poukazují tak na sexuální povahu této její formule. (K. Grant, ibid.)
AL, III:75
Zakončení slov je zakončením díla – Abrahadabra. Kniha je napsána, jak vidíme; a ukryta – před naším nedokonalým poznáním. Aum-Ha, Alef-Ajin-Mem = 111, He-Alef = 6, 111 x 6 = 666. pečeť Bestie. Všimněte si dobře, že Alef-Ajin-Mem s koncovým Mem má součet 671, Throa, brána, nebo jde o jméno Adonai při úplném vyslovení atd. atd. Použijeme-li klíče Aum Ha, dostaneme XIII + XV + 0., a IV + 0., jejich sumu, 31 = Lamed-Alef, Ne. Aum (óm) je samozřejmě sanskrtské „slovo“ známé většině studentů. Ha je způsob vyslovení písmene He, jehož hodnota čítá 5, takže součet bude činit 6. Toto sjednocení 5 a 6 je symbolem Velikého díla.
P.S. Pokud pro IV. použijeme XVII., součet činí 44, a to je zvláštní číslo Hórovo. – A.C.
Abrahadabra je „hlasem Velkého žrece“. Had, čili Set, přebývá v srdci Abrahadabra, pročež Set je hybnou silou neboli šakti rituálů ófitského proudu a Abrahadabra je „klíčem k rituálům“. „Zakončení slov“ zjevuje jejich okultní potenciál: magický, je-li femininní, mystický, když maskulinní. Nakonec každé slovo je klíčem k rituálům, a jako je AL zprostředovávána slovy, tak bychom je měli používat způsobem odpovídajícím jejich okultnímu významu v kontextu aeonů, jež Kniha zjevuje. Aum Ha = 53, je to číslo jóni jakožto „nástroje rozkoše“. Je to rovněž číslo pro NBA, „vylévat“, „proroctví“, „vydávat“, „vyprávět“, a pro LChIH, „pro Bestii“, zdravice pečetící svazek mezi Velkými Starými a Jejich písařem. Jde o číslo 220, poslední verš celé knihy AL, odtud je Liber AL známa z oficiálního seznamu publikací ve třídě „A“ také jako Liber CCXX (Úplný seznam udává The Equinox, roč. I, č. 10. Třída publikací s označením „A“ v sobě uchovává přímé přenosy z Vnějšku. Crowley si jejich autorství nepřipsal.). Je to velmi významné číslo z hlediska pojmů aeonologie. Začneme-li s ním, pak je to číslo Agharti, takzvaného zla (Etymologicky „evil“ pochází ze středověké angličtiny „evel“ a to z anglosaského „yfel“. Jsou to „ti, kteří necítí“. Srovnej význam jména Evelína z angl. Eveleen, dříve snad „Evel-een“, tj. ti „zlých očí“, prostě „se zlým, uhrančivým pohledem“. – San.) nebo odvrácené podoby tunelů Setových (V tomto případě jejich hmotné manifestace na této planetě v podobě podmořské a chtonické skupiny.). Jde také o číslo NPILIM (nefilim), „obrů,“ což je v případě Velkých Starých mytologický eufemismus, podobně jako tomu je u víl, které ne vždy symbolizují štěstí, nýbrž také Zlo. (K. Grant, ibid.)
AL, III: komentář
Krátký komentář podepsaný Ankh-af-na-Khonsem, který Crowley připojil k vydáním AL, jež byly publikovány následně po prvním uveřejnění v Equinoxu, je pouhým komentářem, který on sám považoval za jediný uspokojující vzhledem k příkazům v samotné Knize. Další – obsáhlé magické a filosofické komentáře a Djeridensis Working – se dotýkají hlavně použití k řešení sociologických problémů spjatých s proudem 93 a s metafyzickými aspekty toho proudu, s nímž Crowley z osobní pozice zacházel jako posel knihy. „Oficiální“ a závěrečný komentář prohlašuje, že „je tuto Knihu zakázáno studovat“, a že „je moudré zničit tento výtisk hned po prvním přečtení“. Může jít o trik s cílem zajistit této knize stálé místo v myslích čtenářů, jakož i v jejich knihovnách. Takovou radu obvykle každý ignoruje, zvláčtě když je podávána takovým způsobem. Určitě je tu však ještě hlubší aspekt, a to ten, který nám přikazuje zařadit tuto knihu mezi ostatní podobného ražení, jež se týkají zakázané moudrosti; od Knihy Dzyan, Knihy Thothově, Knihy Henochovy, Knihy Velkého sekáče, až po děsivý Necronomicon šíleného Araba Alhazreda! Čtenář je varován, že pokud tuto radu pomine, činí tak „na vlastní riziko & nebezpečí“, která patří k těm „nejděsivějším“. A ještě dále: „Těm, kdož chtějí rozmlouvat o obsahu této Knihy, se všichni vyhýbejte jako morové ráně“ (Centres of Pestilence je název poslední kapitoly druhé části AL in the Light of the Necronomicon Gnosis z knihy Kennetha Granta Hecate’s Fountain. – San.).
Tato výstraha připomíná nauku Nosferatu, Nemrtvého (První podobu tohoto mýtu a rituálu natočil německý režisér Friedrich Wilhelm Murnau již v roce 1922 pod názvem Upír Nosferatu, kterého nezapomenutelným způsobem ztvárnil Max Schreck. Vlastní verzi jeho filmu pak v roce 1978 režíroval Werner Herzog jako Nosferatu – Phantom der Nacht s Klausem Kinski v hlavní roli. – San.). Kniha Zákona, podobně jako jiné „zakázané“ moudrosti, se v základě zabývá Amentou, což je jediná úroveň, na níž mohou být vysvětleny její zjevné iracionality. Těch, kdož rozmlouvají o obsahu AL, je tedy třeba se vystříhat tak, jako by byli „morovou ránou“, protože jenom pravý nosferatu dokáže ocenit její hloubku. Crowley uzavírá komentář tvrzením, že samotné jeho spisy je třeba číst ve spojení se všemi otázkami, jež mohou vyvstat při výkladu Zákona. Možná si všimnete, že zde v tomto odstavci není nic v protikladu k duchu Crowleyho spisů. Snažil jsem se pouze ukázat, jak tento duch rostl, aby pojmul proud Maaty, jímž je Kniha na všech stránkách prodchnuta. Komentář končí devíti slovy, o nichž se pojednávalo již dříve. Jsou zařazena v souladu s interpretací Michaela Bertiauxe a žádným způsobem neprotiřečí instrukcím, uvedeným v této knize:
Není žádného zákona na oné straně. Dělej, co ty chceš.
*
Translation © San
© okultura, MMIV
Pokračování (I. část)
Pokračování (II. část)
Pokračování (III. část)
