Michael Sendivogius a jeho následníci
370 stran, nakladatelství Trigon, sv. 6, Praha 2004, vydání první, vázané, cena 555 Kč
ISBN 80-86159-48-5
*
Svazek šestý alchymické knižnice nakladatelství Trigon obsahuje následující studii a traktáty:
- Rafał T. Prinke: Michał Sędzivój ze Skorska a Lukavice
- Michael Sendivogius: Dvanáct traktátů o kamenu filosofů
- Michael Sendivogius: Colloquium hermetico-spagyricum
- Michael Sendivogius: O síře
- Limoyon de Saint-Didier: Hermetický triumf čili Vítězný filosofický kámen
- Limoyon de Saint-Didier: Prastará rytířská válka
- Philaletha: Otevřený vchod do kdysi uzavřeného královského paláce
Přelom 16. a 17. století patří v dějinách alchymie k neobvyklým obdobím. Na jedné straně přetrvává zájem o tradiční středověkou alchymii a je rozvíjen systém iatrochemické filosofie Paracelsovy, na druhé straně se však objevuje rovněž nový proud emblematické alchymie a manifesty rosenkruciánů vyzývají k všeobecné reformaci v duchu hermetismu. Alchymistům a jejich mecenášům již nestačí autorita starých filosofů, chtějí empirické důkazy pravdivosti svého Umění. A tak se objevují adepti, kteří předvádějí transmutaci obecných kovů ve zlato. Zvláště je přitahuje otevřená atmosféra pražského dvora císaře Rudolfa II. a dvorů německých knížat, jež ten pražský ovlivňuje.
Mezi tři v té době nejproslulejší údajné držitele Kamene filosofů, jejichž osudy zůstávají i nadále nejasné a vzájemně podivně propletené, patří Angličan Edward Kelley (1555-1597), Skot Alexander Seton (*1606) a Polák Michał Sędzivój (1566-1636).
Předřazené pojednání Rafała T. Prinkeho o Michału Sędzivóji ze Skorska a Lukavice je historickou studií zabývající se postavou polského alchymisty, který vynikl především v Čechách, a to – jak jinak – na dvoře Rudolfa II., který jako upomínku na onu událost, kdy předváděl chrysopoeu nejen známým alchymistům, ale i samotnému císaři, který jako upomínku nařídil zazdít do jednoho ze sálů Pražského hradu desku s nápisem: Nechť někdo jiný učiní, co dokázal Polák Sędzivój. On sám se snažil zůstat ve skrytu: své traktáty publikoval anonymně, což potvrzují i autoři alchymistických děl, kteří ho znali osobně.
Překladu (nejen tomuto) se věnoval, jak jinak, D. Ž. Bor a nutno říci, že je občas požitek se s jeho slovesností polaskat. Jeho ústy si (nejen) Sendivogius podržel archaičnost, bohatost výrazů, vtipnost, rytmus a živou obrazivost. Tu čteme:
„Přitrefilo se mi, když sem se po několik let života plavil od okršku púlnočního až na poledne, že zvláštním jednáním Božím vyvržen sem byl na břeh veliký nějakého moře. A ačkoliv toho světa moře příhodnosti a vlastnosti dobře známé a povědomé jsem měl, nic méně nepovědom sem byl, také li by v něm se rodila Rybička zdrželík (echeneis), kteroužto jsou množství Vyžšího i nižšího řádu lidé předešle tak pečlivě a pilně hledali.“
K tomuto se váže poznámka, že „studioso“ má hledati Kalk za řecké echeneis u Fulcanelliho Příbytků filosofů I, Echéneis či rétora, str. 200, druhý díl 23, 29, 76, 108; taktéž u přeložníka našeho, D. Ž. Bora, Napříč říší Královského Umění, str. 21, 74, 141, 177.
Raritní Rosarium praví nám, že přípravné snoubení královské dvojice má slavnou zvířecí verzi (kterak ji ukazujeme níže). Sol a Luna se k sobě mají jakožto souvěký pes a arménská čubka. Motiv presentovaný v tomto traktátu říká: „Hali, filosof a král arabský, rce ve svém Tajemství: Vezmi souvěkého psa a arménskou čubku, nech je spářit a oni ti dají syna podoby psa, a to nebeské barvy.“ Tolik Fabricius. Neméně vzácný Fulcanelli ve zmiňovaném prameni mluví o něco přibližněji:
„Pokud jde o symbolického psa, přímého nástupce egyptského kynocefala, filosof Artefius mu dal právo býti citován mezi figurami alchymické ikonografie. Skutečně mluví o psu korascénském a psici arménské, emblémech síry a merkura, rodičích kamene. Mezi detaily Stvoření světa, které zdobí severní portál katedrály v Chartres, rozeznáváme skupinu ze XIII. století představující Adama a Evu, u jejichž nohou se nachází pokušitel, zpodobený jako obluda s hlavou a tělem psa, která stojí na zadních nohách – a s hadím ocasem. Je to symbol víry, spojené s merkurem v prvotní chaotickou substanci. Ale zatímco slovo ‚Armenos‘ značí to, co je připraveno a náležitě uspořádáno, označuje princip pasivní a ženský, pes korascénský (de Khorassan) čili síra odvozuje své pojmenování z řeckého slova ‚choraz‘, ekvivalentu havrana, slova, jež také slouží k označení jisté načernalé ryby, o níž, kdybychom k tomu měli svolení, mohli bychom vyprávět podivné věci.
Latinové nazývají Havrana Phoebeius ales, pták Apollónův nebo Slunce (foibós). Poznamenejme, že v Notre-Dame v Paříži, mezi chimérami umístěnými na zábradlí vysokých galerií, je zvláštní havran oděný do dlouhého závoje, jenž ho zpola zakrývá.“
A pokračujeme naším polským mistrem:
„Stoje pak na břehu, spatřil jsem Melusinas sem tam plovající s Nymfami. A unaviv se také od předešlejch prací a myšleními rozličnými jsa obtížen, hlaholem vod utrápil mne Sen. A když sem libě usnul, přišlo mi ve Snách vidění předivné. Viděl jsem z moře našeho počestnejch šedin starce Neptuna s třmi zuby vycházejícího, kterýž mě po přátelským pozdravení na ostrov uvedl převelmi veselý.“
Veselost mne jímá při pomyšlení na křížové poznámky, jimiž jsou texty opředeny. Rozhodně potěší vidět řetěz mezi středověkým a novodobým alchymistou. Neprozraďme však více, nechť ponecháme něco té radosti i našemu slovutnému čtenáři. Jisto však jest, že Michael Sendivogius byl veselá kopa a žertéř, svědčí o tom i jeho traktát o síře. Tam se též ukazuje napojení na Philalethův Otevřený vchod do kdysi uzavřeného královského paláce, když si čteme:
„Alchymista: Pane, je síra schopna něco vykonat, i když je prozatím ještě v okovech?“
Hlas: „Už jsem ti řekl, že je schopna vykonat všechno a v okovech dokonce ještě více nežli jinde, ale její strážcové vědí, že by mohla být snadno osvobozena, a proto ji udržují v nejtemnějším vězení, kde ani nemůže dýchat. Obávají se totiž, že se opět navrátí do svého královského paláce.“
Alchymista: „Pane, síra je takto uvězněna v každém kovu?“
Hlas: „Vyskytuje se sice ve všech, ale nikoliv stejným způsobem, neboť její vězení v některých kovech není tak tvrdé.“
Alchymista: „A proč je její vězení tak kruté právě v kovech?“
Hlas: „Protože kdyby se zbavila svého strachu, ihned by se mohla vrátit do svého královského paláce, kde by se zcela viditelně projevila v celé své svobodě, neboť zde se nalézá ve své vlastní říši, i když ještě nikoliv takovým způsobem, jak by si sama přála.“
Je nemožné dosáhnout tohoto Umění bez Světla a bez poznání Přirozenosti, leda že by se ho někomu dostalo zvláštním vyjevením Božím, aneb tajným ukázáním od přítele.
K tomu abychom dospěli, totiž síru uvolnili a navrátili ji do jejího paláce, k tomu nám dopomáhej Bůh. Amen.
*
© LvcSan
© okultura 2005
