(2CD, gterma010, gterma, 2011)
Mathias Grassow: Alchemystery I
2CD, gterma010, gTerma, 2011
Distribuce: HORUS CyclicDaemon
Německý jemný zvukový kouzelník Mathias Grassow, přichází vždy se zajímavou hudbou. Ale nejen to, nejde skoro nikdy jen o hudbu, nýbrž zvukový materiál, který vám umožňuje práci na sobě. Tomu často odpovídají i názvy skladeb, které vám snad mohou trochu napomoci pochopit záměry Velkého díla. Každopádně nejde o hudbu temnou, ale pozitivní a žádné samoúčelné skládání tónů. Proto se skladby rozvíjejí delší dobu, beze spěchu, ve velkém klidu.
I toto album má dost nepřeložitelný název, ale zároveň vám umožňuje vícerý výklad. Již první skladba, snad česky Zahalení auranauti, spadající do první části nazvané Unášení na cizím větru, „mluví“ o cestování vnitřním vesmírem. Má velebnou atmosféru jak při modlitbě v chrámu, čemuž napomáhá varhanní rejstřík syntetizátoru a proud zvuku, který se skoro nemění, je zcela bez pauz, aby udržel naši pozornost po celou dobu. Skutečný klid a spočinutí přes čtvrt hodiny.
Zato druhá skladba prvním disku – snad Zastřeni padajícím světlem – je dlouhá již skoro 45 minut. Začíná tibetskými mísami, pak odstartuje kosmická loď a plynete prostorem – což je vyjádřeno opravdu přesnou hudbou včetně blikání světýlek na motorech. Tibetská mísa naznačí údery změnu rychlosti a dimenze a ještě klidnější a jemnější plynutí prostorem bez motorů. A obdobně je tomu v poslední části, kdy dojde k úplnému zklidnění.
I na druhém disku, nazvaném snad Uvnitř nitra, jsou dvě skladby. Tentokrát je delší, opět skoro 45 minutová, ta první V chrámu touhy. Ta je od počátku velmi dynamická, i když má zase nepřerušovaný, nepohnutý, zvukový sloupec, ale doplňovaný patetickými údery bubnů a jakýmsi abstraktním lkáním. K tomu se časem přidá vnitřní spalující žár a později další tužby. Ty postupně nabývají převahy, až se stanou jedním, nepřetržitým proudem volajících žádostí. Spolu s nimi na vás též útočí jejich neodbytný rytmus.
Naléhavost hudby mi připomíná chtivé a hltavé harpyje z řeckých mýtů. Teprve kolem 37. minuty nastává pozvolný návrat k úvodnímu motivu lkaní. To, že tyto tóny nemají konce, je vyjádřeno tím, že skladba nekončí, jen postupně mizí do ztracena.
Na závěr je opravdová krása, skoro půlhodinová skladba Kruh vztyčených kamenů. Po počátečním silném náporu energie se vše před pátou minutou úplně zjemní a zklidní a vy plynete v něžném, oblačném prostoru úplného spočinutí. Znovu se objevuje varhanní rejstřík, ale mnohem jemnější. Nicméně atmosféra tentokrát není velebná, zvukové proudy se neznatelně přes sebe přelévají a udržují v sobě zároveň onu pro Grassowa typickou nehybnost a hypnotičnost. I zde jde klid do ztracena.
Je to hudba inteligentní, duchovní, nic prázdného a přesto prázdného – prostě Grassow.
© Jiří Mazánek
© okultura, MMXII
*
