Jack Or Jive: Absurdity (CD)
Prik 084, Prikosnovénie, 2004
Distribuce: HORUS CyclicDaemon*
Když v roce 1989 vzniklo poblíž Ósaky duo Jack Or Jive složené ze zpěvačky Chako a klávesového hráče Makoto Hattoriho, jistě netušilo, že bude po 10 letech vydávat již osmé album, které se bude prodávat po celém světě. Vždyť první koncert, který měl propagovat první kazetu se setkal s naprostým nezájmem. Postupně však pomohlo německé vydavatelství DOM. To také zajistilo první kvalitní nahrávky a také koncerty. Až po devíti letech je převzalo francouzské vydavatelství Prikosnovenie. To však již měli Jack Or Jive svůj zvuk.
Osmé album je hodně temné, bolestné, zoufalé a zároveň nadějné a světlé. Rozhodně nevyznívá bezmocně. V žalující hudbě, kde dává Chako do svého hlasu co nejvíce emocí na vzdouvajícími se temně znějícími a drtícími tóny syntezátoru, v němž se však objevuje romantické, melancholické piano. Hudba i texty mluví o všem bezpráví, násilí a marnosti, které probíhají na naší planetě. A vše způsobuje člověk. Člověk, který se chce zmocňovat, ovládat, zabíjet a ničit. Jack Or Jive se staví na stranu prostých lidí, civilistů, občanů, které toto vše nezajímá, a přesto jsou do toho zatahováni.
Nové album Absurdity japonské skupiny Jack Or Jive se objevilo zcela náhle a skoro dotěrně. Nová nahrávka byla napsána a zkomponována při plném vědomí mučivých událostí v našem světě. Je na něm deset skladeb, které se hluboce zabývají tím, co se děje na této planetě. My jako posluchači to cítíme velice silně díky naléhavým chvějícím se hlasům, kvílivým syntezátorům a nostalgickému piánu. Jack Or Jive na svém albu vyzkoušeli celou škálu intenzivních emocí. Každá skladba zanechá v našem uchu a mysli svoje znamení.
Pátá skladba – Telepathy – ohromujícím způsobem vypadává z tohoto růžence: odehrává se v povznesené náladě, naději, je rytmická a stoupá prudce vzhůru, je to svým způsobem přestávka, nicméně si přesto podržuje jistý nádech melancholie. Je to lahůdka pro všechny fanoušky Jack Or Jive (povšimněme si, že skrytě tu jde o návrat ke staršímu stylu kapely), stejně jako pro všechny, kdož hledají v hudbě EMOCE, nebo kdo prostě touží jít ve šlépějích jejich (její) citlivé lidské povahy.
Když Chako zpívá zdánlivě falešně, je to součástí celého toho procesu zoufalého volání po záchraně, po spáse. Hudba je zahalena do jakéhosi stálého oparu nejasnosti, opakující hudební fráze útočí na naše smysly či city, chvílemi je to až ambientní. Nálada je pochmurná, temná, patetická, až i slavnostní. Jistě by stálo za to, kdyby byly v bookletu uvedeny texty.
*
© Jiří Mazánek
© okultura, MMV & 20=
