Tento článek jsme převzali s laskavým svolením editora Carla Abrahamssona z časopisu THE FENRIS WOLF – The Journal Of Contemporary Occultism, Issue No. 3 (jeho původní název zní A Flame In The Holy Mountain). Je dokladem probouzejícího se zájmu o tělo a jeho uvědomování. Vůle musí být vtělena. Tělo je výrazem vůle. Méněcenné tělo, málo cenná bytost.
Slavné Ovidiovy Proměny začínají těmito slovy: »Vyprávět chtěl bych o tom, jak změněna dřívější těla v nová«, pro Nový æon pak platí, že »formule Růže a Kříže dokonala ohnivou proměnu v ‘cosi nádherného a podivného’ (naznačená pahorkem, který je obehnán zdí)« – viz Aleister Crowley: Kniha Thothova (str. 138), HORUS, Brno 1994. Falicko-jónická symbolika je tu zřetelně naznačena.
V Satirách (10,356) kritizuje Iuvenalis zvrácená lidská přání a doporučuje naopak ta, která činí lidi skutečně šťastnými a jejichž splnění je v lidské moci: »Máme si přát, aby byl ve zdravém těle zdravý duch«. Kde však povstala na Západě taková nevraživost vůči lidskému tělu? Matouš (26, 41) říká: »Duch je připraven, ale tělo je slabé«, aby nakonec křesťanství sdělilo napravovaným (a překvapeným) pohanům, že »tělo jest nádobou hříchu«. Zdravé kořeny pohanství však zejména u venkovanů celkem bez úhony přežily a tělo tu bylo ctěno a slunci a vodě i nadále vystavováno.
»Ty nemáš žádné právo, než konat svoji vůli«, říká se v Knize Zákona (AL, I:42). Ctěné čtenáře pak upozorňuji na článek Magie & média v druhém čísle časopisu ŽIVEL, který si všímá nových trendů Informačního æonu, a sice ‘inteligentních drog’ (smart drugs). »Biotechnologie a genetické inženýrství zplodily nové pokolení možností na prodloužení života a rozšíření inteligence. A počítačoví fanatici ze Silicon Valley zdokonalují technologie, které umožní simulaci reality, biologické manipulace a zvýšení naší kapacity zpracovávat informace. Inteligentní drogy a virtuální realita se daly na pochod, který změní celý svět. Masové používání farmaceutik přivodí obrovskou změnu kultury. Nadchází kulturní rozdělení a nástroje, které ho předcházejí, fungují jako časovaná bomba – to, co začíná vplouvat do naší existence, je »post-humanita« – je to, jako bychom začínali být rozdílné druhy (Viz také O Velkém Předělu. Revue HORUS, Solstitium Æstatis 1991, str. 39-58).
Slovo »tělo« pochází z řeckého telos – ukončení, uskutečnění – a vidíme v něm cíl, Veliké dílo. A stoje na Zemi, využíváme telurických (zemských) proudů k reintegraci svého těla, jehož ohnivou proměnu si vynutí Duch svatý.
– San*
→ Poznámky ke svatosti těla, teorii emanací a západní Cestě těla
Velikou hádanku všech náboženských, filosofických a metafyzických systémů lze jednoduše shrnout do jediné, zdánlivě nevinné otázky: Jak je možné, že rozmanitost a tělesnost našeho viditelného a konsensuálního universa povstává z nadčasové, mimoprostorové a pohybuprosté transcendentality Absolutna? Jenže odpověď přicházející od intelektu je jednoduchosti dosti vzdálena, vezmeme-li v úvahy všechny ty monismy, dualismy, non-dualismy a ostatní složité systémy konstrukce reality, každý se svými vlastními přednostmi a nedokonalostmi. Odpověď mystiků, umělců a intuitivistů na tuto fundamentální otázku je velmi odlišná. Podle bezprostřední duchovní vize gnostiků tryská iluze duality z Jednoty v plameni, v němž se snoubí vášeň, láska a erós. Je to proces emanace; mystérium vystoupení mnohosti z Jednoty v neutuchajícím proudění Lásky.
Podle bezprostřední duchovní vize gnostiků tryská iluze duality z Jednoty v plameni, v němž se snoubí vášeň, láska a erós.
Přestože je teorie emanací jen omezeným lidským modelem tohoto neuvěřitelného procesu ve vesmíru, jde mnohem dál než ostatní intelektuální systémy hlavně proto, že naplňuje naše emocionální a intuitivní potřeby a umožňuje nám porozumět našemu prapůvodnímu zdroji. Je to důvod, proč bylo nauce o emanacích vyučováno jakožto mystériu, zejména v tajných řádech s esoterní tradicí. Jedinou zkouškou této nauky, která má opravdu význam je totiž to, že po staletí úspěšně vedla tisíce hledajících ke konečnému cíli… transcendentnímu Absolutnu.
Jedním z důležitých aspektů teorie emanací, o němž se často hovoří, je nauka, že celý ten řetězec Bytí ukrytý ve vylévajícím se Absolutnu Lásky představuje, podle této definice, Jednotu. Že totiž u tohoto řetězce neexistuje žádná skutečná nejednotnost. Je to jasně vidět na jednom z nejznámějších geometrických obrazců vztahovaném k teorii emanací, u pythagorejského tetraktysu:
Není tu jednoduše místo, kde by se protiklady nesetkávaly! V tomto velikém kontinuu je jedním z nejvýznamnějších důsledků Duch, který je Jednotou, který je v kontinuu s tělem, které jest Mnohostí. Všechny protiklady se sjednocují v kosmickém erótu a sjednocují se jako dvě strany téže transcendence. Podle prastaré nauky Hermovy: »To, co je nahoře, je i dole«, tělo je právě tak zrcadlem Ducha, jako je Duch zrcadlem těla.
Je to vskutku mystérium v nejhlubším slova smyslu, přesto se můžeme jeho hlubinám začít intuitivně přibližovat velmi jednoduchým způsobem tak, že se díváme na jedinou buňku uvnitř lidského těla. Pokud si představíme, že máme na dlani buňku svalové tkáně, můžeme ji vnímat jako organismus, který má svůj vlastní život uvnitř tohoto organismu jakožto celku. Má svoji vlastní energii, formu a dokonce i vědomí, které hoří jasným plamenem. Jestliže si představíme jemně separovaný fyzický aspekt této buňky mimo její totalitu, pak to, co se objevuje dále, je astrální nebo éterická forma buňky… její vlastní světelné tělo. Pokud si ještě dále představíme, že se z této životní formy buňky odstraní toto světelné tělo, zůstane nám tu kauzální nebo duchovní aspekt… geometrický myšlenkový tvar, který vytváří představu této buňky… její program. Jestliže odstraníme tento třetí aspekt buňky, zbude nám nakonec monadická nebo transcendentní část této buňky… její životní jiskra, která se nachází v onom místě, kde se stýká s Absolutnem. Jestliže tedy odstraníme všechny »slupky« životních forem z její konečné matrice, zůstává tu ještě nezničitelná transcendentní esence. Podle teorie emanací bude tento nejzazší aspekt buňky existovat věčně, stále připraven poskytovat jí znovu a znovu fyzickou podobu stále dokonalejších vývojových forem, které se budou neustále přibližovat Absolutnu a dokonalé podobě, kterou konečně je.
Vede nás to ke klíčovému kulturnímu paradoxu v hlavním proudu západní kultury, která je v přímém rozporu s touto velikou Pravdou. Od prvních chvil našeho života je nám vštěpováno, že naše tělo je hříšné a profánní, zatímco Duch je svatý a posvátný; že harmonické tělo je »překrásné«, zatímco nesouměrné tělo je »ohavné«, že tloušťka je »obhroublá« a hubenost je »příjemná«; že zdrženlivost je »svatá«, zatímco tělesné požitkářství je »odporné«. Ve válce se svým tělem jsme již od dob Řeků, kteří začali rozdělovat Ducha a tělo do dvou protilehlých táborů, i když velká pravda o posvátnosti těla spolu s nedělitelným kontinuem teorie emanací zůstává nepohnuta a lidské argumentaci vzdálena. Každá buňka lidského těla, ať už je v pořádku nebo nějak deformovaná, ať žije v harmonii nebo chaoticky, je přímou reflexí transcendentna; mikrokosmos řetězu bytí bojující o eventuální dosažení své konečné manifestace.
Ona idea, že Absolutno má jenom jedinou ideu »krásy«, vzniká tam, kde je mnoho nepochopení. Z pohledu Absolutna existuje absolutní a harmonická »krása« stejně jako nejzazší »ošklivost«… a přesto jsou nejvyšší Jednotou! Tam, kde rozdělujeme, spojuje Jednota všechny protiklady a jde za ně v žáru Eróta. Když si vyšší aspekty vyberou tělesnou formu, jejímž prostřednictvím emanují do tohoto světa, je toto tělo přímou reflexí potřeb Absolutna manifestovat kontinuum idejí; plejádu možných lásek. »Znetvořené«, »ošklivé« nebo »nedokonalé« tělo je tedy významnou a nezbytnou součástí moudrosti Ducha. Naneštěstí žijeme v světě kultury, která tuto pravdu zhoubným a scestným způsobem zastírá tím, že přirozené evoluční rozšiřování vědomí nutí do unitárních konstrukcí obedněných jedem napuštěnými zdmi. Skrytá jednota groteskna a krásna nás učí jít za formu a hledat Ducha; vidět prostě plamen hořící uvnitř, který je vším tím, čím je; není ani studený ani horký, ani jasný ani temný, dobrý nebo zlý.
Tělo, tak jak se zrodilo do tohoto světa, je posvátným objektem a esenciálním nástrojem vyššího Já v díle evoluce. Jako u každého jiného nástroje i zde platí pro mistra svého oboru privilegium tento nástroj pozměnit, přizpůsobit a jemně ho doladit tak, aby vyhovoval potřebám projektu, který se připravuje. Nehledě na genetické, astrální, kauzální a transcendentální aspekty našich těl máme bezesporu schopnost a právo přizpůsobit si náš vzhled tak, aby vyhověl našim nejvyšším cílům. Dochází k tomu tehdy, když se striktně snažíme uskutečnit kulturní programy stojící mimo naše vlastní touhy, a jimi pak otravujeme své tělo a naplňujeme jej opravdovou ošklivostí. Vrozená povaha tohoto těla může být potlačena, aby se zrealizovaly právě tyto kulturní programy, nebo ji lze rozšířit a zesílit, aby se umocnil osobní duchovní vývoj.
Tělo, tak jak se zrodilo do tohoto světa, je posvátným objektem a esenciálním nástrojem vyššího Já v díle evoluce.
Ozdoby, chirurgické zásahy, dechová cvičení, příjem potravy, dočasné úpravy, propichování různých částí těla za účelem ozdob, tetování, asketismus, požitkářství, umrtvování, přikrašlování vypalovacím želízkem, sexualita, celibát, intoxikace alkoholem nebo drogami, střízlivost, posilování, zvyšování tělesného výkonu pomocí léků nebo drog a lze využít dalšího širokého sortimentu jiných mechanismů, jimiž se upraví duševní program, který posílí tělo a osobnost. V Orientu a předliterárních kulturách, v šamanismu a tantrismu existují prastaré školy, které používaly tělo pro další rozvoj Ducha. Na Západě žádnou velkou tradici na této stezce těla opravdu nemáme. Jistě tu existují malé skupiny a žijí mezi námi pokročilí jedinci a budeme-li pátrat, najdeme stopy těch, kteří na tyto pravdy narazili, i v minulosti. Pokoušeli se odkrýt skutečnou transcendentalitu v samotném tělu tak, že používali tělo jako živnou půdu pro duchovní praktiky. Jak se pomalu blížíme ke konci druhého tisíciletí, vyvstává stále zřetelněji, že my na Západě si musíme vzít z posvátnosti těla ponaučení, nemáme-li zahynout. A to právě proto, že jsme se tělu vzdálili, že ničíme toto tělo našeho světa v orgiích bezmyšlenkovitosti. Může tu být jiné volby pro těch pár odvážných jedinců, kteří se postaví do záře tohoto těla, aby je všichni ostatní viděli, ač budou nepochybně pronásledováni?
*
Bibliografie:
The Disciples of Flesh, by Timothy O’Neill, in APOCALYPSE CULTURE, edited by Adam Parfrey, AMOK Press, 1987.
Surgeons and Gluttons in the House of Flesh, by Timothy O’Neill, in APOCALYPSE CULTURE, revised edition, Feral House Press, 1990.
Opiates, Brainwashing and Fasting, by Timothy O’Neill, in APOCALYPSE CULTURE, AMOK Press, 1987.
*
Poprvé vyšlo v © Revue HORUS – Thelemické texty pro Nový Æon, 1995 e. v.
Okultura e-© 2001, 2010
