1983-1995: Pluto na trůnu

Pluton byl v řecké mytologii vladařem podsvětní říše, jindy nazývaný také Hádés. Jeho jméno je odvozeno od řeckého výrazu plútós ( = bohatství) a znamená „ten, který drží bohatství“. Bohatstvím bylo původně míněno obilí uložené ve velkých hliněných sudech pod zemí – odtud vztah Plutonův k podsvětí. Plutokracie tedy znamená vládu bohatých, etymologicky rozloženo na ploutokratia (řeč.) ploutos, „bohatství“ + kratia, „moc.“

Podobně znějící jméno boha bohatství, Plútós, naznačuje těsnou blízkost nejen mýtickou, ale i co se týče atributů.
Podle jedné verze byl zplozen smrtelným Íasiónem (synem Diovým či Minóovým) a Deméterou, která hraje dále významnou roli, na třikrát orané nivě, měl důležitou úlohu v zajišťování bohatých úrod, ale též výnosů plynoucích z obchodu. Byl většinou vyobrazován v podobě chlapce s rohem hojnosti. Tento roh hojnosti patřil koze Amaltheie, jinak též nymfě, která svým mlékem živila malého Dia. Ulomený roh učinil Zeus později nevyčerpatelným rohem hojnosti, který byl u Římanů symbolem bohatství a zván „cornu copiae“.

Hádés patřil mezi známé postavy řecké mytologické scény, a to bylo důvodem mnoha jmen, jimiž byl titulován: Aidóneus¹, Orcus, Dis.

Z novoaeonského pohledu podotýkám, že na spodku XVI. tarotového trumfu², nazvaného Věž nebo Válka, jsou čelisti Díta³, které chrlí plameny na kořen struktury. Nejjednodušší interpretací této karty je ta, že jde o manifestaci kosmické energie⁴ v její nejhrubší formě. Na obrázku vidíme destrukci existující hmoty ohněm (atribut Hadův).

Lze to pojmout i jako úvod k Atu XX., Poslednímu Soudu, tj. Příchodu Nového Aeonu. To znamená, že naznačuje kvintesenciální kvalitu Pána Aeonu (Ducha svatého). Toto zničení dávno zavedeného Aeonu (Osiridova) se znázorňuje bleskem (opět Diův atribut, Jupiter), plameny a válečnými stroji⁵, neboť karta se vztahuje k planetě Mars (bůh války) a připisuje se jí z hebrejské abecedy písmeno Pé, které ideograficky znamená „ústa“. Je to temná narážka na Slovo Aeonu, ABRAHADABRA, vysvětlované již v posledním čísle (na str. 89) takto: „Stvořuji, když mluvím.“ Niterně spojené s logogenesí a svatodušní mocí, i s podstatou Nového Aeonu.

Hádés měl nejen slavného otce, jímž byl Kronos (podle jiné verze), ale měl za bratry samotného vládce Olympu, Dia, a vládce moří, Poseidona. Ke svému království přišel tak, že metal losy o vládu nad svitem se svými bratry. Zde vládne společně s manželkou Persefonou nad stíny zemřelých. Do jeho domu smí každý vstoupit, ale pro nikoho není odtud návratu. Nejasné jméno Aidóneus a Hádés se někdy vykládá jako „neviditelný“, a patrné proto mu byla přisuzována divotvorná čapka, jež činila neviditelným⁶ (srovnej v nordické mytologii „Tarnkappe“). Je nutno odhalit též rodinné svazky tohoto boha: matkou jeho ženy Persefony (Koré) byla Déméter; Persefoné, latinsky Proserpina, jednou trhala na louce květiny a pravé když sahala po narcisu, země se před ní náhle rozestoupila a z hlubin vyjel na svém spřežení Hádés. Unesl polekanou dívku do podsvětí a učinil ji svou manželkou a spoluvládkyní. Zeus později rozhodl, aby usmířil rozhněvanou Déméteru (země), že má Persefoné (obilí) jednu třetinu roku trávit v podsvětí a na dvě třetiny roku se vracet k matce na zem. Tolik k mytologickému pozadí.

Pluto je devátá a zatím poslední planeta slunečního systému. Je to druhá nejmenší planeta systému (průměr = 2.300 km, hmota = 1.76 x 1020 tun). Má největší odchylku a ekcentricitu v orbitu ze všech planet (hvězdný rok = 248,430 pozemských let, perioda rotace = 6,39 pozemských dní, vzdálenost od Slunce 5 900 000 000 km). Je to jakási sněhová koule, uplácána z metanu a vody a smíchaná s nerosty. Povrchová teplota činí asi -230°C. Pluto má řídkou atmosféru, tvořenou částečně metanovými plyny. Může dobře být přechodným objektem mezi planetou a kometou. Pluto a jeho měsíc, Charón⁷, se nazývají dvojitou planetou. Charón má průměr 1.200 km. Během každého oběhu prochází Pluto dráhou Neptunu po dobu dvacetileté periody, ta poslední začala v roce 1979. Jedinečnost těchto astronomických faktů planety Pluto naznačuje z hlediska astrologie např. tolik, že vlivy vycházející z ní budou velmi řídké, tj. v časové řadě od sebe velmi vzdálené. Pokusme se tedy přejít od astronomie k astromagii.

Především se zajímáme o plutónské projevy nejen v dějinách, ale také i u lidí – co nám říkají o bytosti, jaký mají význam pro ni a okolí, jak je řídit a co symbolizují.

Plutónský vliv má dva aspekty, které si můžeme uvědomit na pozadí mýtu. Jeho vystoupení tam se spojuje s bohyní Persefoné, která je donucena „po utržení rostlin na louce“, symbolizujících nejen příchod puberty, ale i konec léta a s ním vegetačního cyklu, odjet v pekelném voze do podzemí a tam strávit půl roku, než smí zase vystoupit na zemský povrch, tj. objevit se se zeleným Jarem (v tarotu Atu 0., Blázen). To znamená, že Pluton připravuje své věci jednak zjevně, ale také skrytě. Tak např. zcela dobře dokážeme pochopit, jaký dosah mělo Kolumbovo objevení Ameriky, když si spojíme osudy Evropy spojené s Amerikou v posledních 100 letech, nebo naopak smrtící úder prvorozeným americkým kulturám, od Inků a Aztéků až po severoamerické Indiány. Přesto se odlišuje americká kultura od evropské i z onoho vnitřního, neviditelného (Aidóneus) důvodu, že poražené povodní obyvatelstvo se postupně smísilo s přistěhovalci a dalo tak výhonkům vyčerpané bílé evropské rasy novou krev, bystrost, imaginaci a také nový magický náboj v podobě krvavé oběti, kterou tyto civilizace musely na oltář Nového Světa položit. Jedním z magických aspektů Plutona je, že ačkoliv je násilnický, prokazuje přitom tvůrčí, „novosvětské“ hledání. Z hlubin nevědomí se často vyvalí nevědomé obsahy za doprovodného projevu agresivity, kterou nositel obvykle nezvládne a ovlivňuje jí i své okolí. Má takovou moc, že své diváky uhranuje a bez jejich odporu, často fascinované, je vede – někdy ke zkáze (desintegraci), někdy k úplně nové formě řádu (integraci). Tento popis se v mnohém shoduje i s charakterem Hóra.

Jestliže Pluto dosedl na svůj tyranský stolec v roce 1983 a hodlá tam setrvat až do roku 1995, kdy opustí pomyslný prostor souhvězdí Štíra, stojí rozhodně zato pokusit se v dějinách vysledovat jiné jeho projevy v historických dobách. Ať už pro hledání analogií v současnosti nebo k odkrytí našich vlastních, a skrytých, hliněných sudů naplněných bohatstvím. Zakopané hřivny nás všech nesvědčí zrovna o vůli odpoutat se.

Jestliže jsme výše řekli, že oběžná doba Pluta kolem Slunce trvá 248 pozemských let, můžeme odvodit sféry jeho vlivu následným odečtením tohoto čísla od letopočtu 1983. Jsou to roky 1735, 1487, 1239, 991, 743, 495, 247 n.l. a 1 př.n.l.
K nim je třeba ještě přičíst zhruba 13-leté období po příslušném vstupu Pluta do znamení Štíra. Na tyto cykly připadají následující „významné“ události:

• 1983-1995: globální šíření nového moru – AIDS, pád komunistických režimů (Polsko, Maďarsko, NCR, Československo, Rumunsko, Bulharsko, Mongolsko, Sovětský svaz, Kuba), nové rozdělení Evropy následkem nacionálních válek, položeny základy pro novou Orbu v Evropě. Přípravy na zásadní zlom v společnosti před příchodem tisícileté říše Ducha, mocný příklon (i když v lidovém hávu) k mystice, magii a kabale; převratné uskutečnění první řízené termonukleární syntézy, čímž poskytlo lidstvu neomezený zdroj energie a odňalo význam Arabům a jejich naftě, zpacifikuje také islám, přivede člověka k astrálnímu inženýrství.
• 1735-1747: v Anglii první úspěšný pokus tavit ve vysoké peci železo koksem, války o Slezsko, anglo-francouzské spory o Indii, rozmach textilního průmyslu, vrchol Bachovy tvorby, sestrojena leydenská láhev, která umožnila četné pokusy s elektřinou. Příprava k přechodu od hluboce humanistické civilizace k technickému pojetí společnosti.
• 1487-1499: nástup dynastie Tudorovců v Anglii a podpora hospodářského podnikání, B. Diaz obeplul mys Dobré naděje, Arabové vytlačeni z Pyrenejského poloostrova, Kolumbus objevuje Bahamy, Kubu, Haiti, Malé Antily a Jamajku, Trinidad a Vasco de Gama doplul do indického Kalikatu, Španělé začali zkoumat pobřeží Jižní Ameriky. Přesun expandující bílé rasy na americký kontinent, jejíž nejlačnější představitelé (touha po bohatství!) tu položili základ nové civilizaci za velkého krvavého obřadu.
• 1239-1251: pronikání Tatarů do Ruska a Polska, Alexandr Něvský poráží německé křižáky, a také poslední, rovněž neúspěšný pokus křižáků ovládnout Egypt (1250). Expanzní choutky Evropanů se musely obrátit za další dvě a půl století na západ, a přitom rozvinout mořeplavectví, geografii a umění navigace.
• 991-1003: Vladimír Svjatoslavič knížetem Kyjevské Rusi – rozšiřuje její území a r.988 přijímá křesťanství; Boleslav I. Chrabrý knížetem v Polsku, sjednotil všechny etnicky polské země. Obě územní integrace postavily zhruba o dvě a půl století později hráz proti Tatarům.
• 743-755: ústup Arabů z Evropy, přesun na daleký Východ až k hranicím Číny, vrcholení jejich expanzivní politiky vládou dynastie Abbásovců.
• 495-507: na Pyrenejském poloostrově vznik říše Vizigótů, kteří přišli z východu (od dolního toku Dunaje) – o dvě a půl století později ji Arabové, pronikající na sever, vyvrátili.
• 247-259: ediktem císaře Decia (250) úředně nařízeno první všeobecné pronásledování křesťanů v římské říši; osamostatnění Galie (254-257) připravilo vznik franské říše a o pět set let později v bitvě u Poitiers majordomus Karel Martel porazil Araby a zastavil jejich postup na Pyreneje.
• 1 př.n.l.-12 n.l.: narození Ježíše Krista, vrchol říše římské.

Tento krátký přehled snad čtenáři umožní získat přehled a návaznost dějinných pochodů, a v nadhledu nad dnešními událostmi si bude moci také představit další vývoj v Evropě.

V roce 1991 vstupuje Slunce do znamení Štíra 23. října ve 22:00 a vystupuje z něj 22. listopadu v 19:37. V tomto období lze očekávat sílící vliv Pluta zesilovaný pobytem Slunce ve stánku Štíra. Jednou z významných konjunkcí v tomto období je konjunkce Pluta s Marsem, vrcholící 15. listopadu v 10:45. Je to postavení planet mimořádně výbušné, a je zřejmé, že se navzájem silně ovlivní. Pro Česko-Slovensko v tom vidím reálnou možnost vzniku nového státního uspořádání na podkladu minimálně verbálního konfliktu v negativním aspektu; v pozitivním pak definitivní vítězství federálního konceptu. Nelze vyloučit ani násilný atak zvenku. Vzhledem k ročnímu období však mohu předpokládat, že půjde o méně viditelnou podobu agrese, snad myšlenkové nebo jak již bylo naznačeno výše. Avšak podzimní atmosféra tlení se nebude projevovat pouze v přírodě, tento aspekt musíme očekávat i ve společnosti – jak u jedince, tak i u kolektivu.

V každém případě však vidím duši jednoho národa v rozkvětu, ale duch jeho právě natahuje ruku, jsa do sebe zahleděn, po narcisu, a země se otevírá. Hádés triumfálně vyjíždí na válečném voze – chariotu. Ze země vystupují mrtvolné plyny nacionalismu, separatismu, nesmiřitelnosti, rasismu a kupčení. Pluto, ozářen Martem, se rozžhaví do běla a v pekelné výhni vyvřou hlubinné obsahy duše tohoto národa, který seje svoji setbu zase na dlouhé údobí dopředu. Váleční běsi jsou již vypuštěni na jihu, a nebude dlouho trvat, kdy se napřažený meč Martův obrátí k severu a Bellona⁸ zaječí k útoku.

*

¹ Viz článek Petera Orbana AIDS-AIDES-HÁDÉS v časopisu PROSTOR, č. 17, str. 67-79.
² Viz 4. strana obálky 1. čísla 0. ročníku Revue HORUS.
³ Druhý pád jména Dis.
⁴ Viz článek O Velkém Předělu, Revue HORUS, 1/91 (Solstitium Aestatis), str. 52-55.
⁵ Viz AL (Liber Legis, Kniha Zákona), 111:3-9.
⁶ Viz článek v Revue HORUS, 2/91 (Solstitium Hiemis): O neviditelné čapce.
⁷ Charón byl převozník, jenž převážel stíny zemřelých přes podsvětní řeky. Proto byl na úhradu převozného vkládán mrtvým do úst jeden obolos.
⁸ Starolatinská bohyně války (bellum).

*

© San. Psáno 20. října 1991.
© okultura, MMV

Uložit