Dave Bessell: Black Horses Of The Sun (CD)
DiN, DiN47, 2015
Distribuce v ČR: HORUS CyclicDaemon
Anglické vydavatelství DiN, které vlastní hudebník Ian Boddy, nás čas od času zásobuje alby autorů, kteří využívají při hře analogová elektronická zařízení. Znamená to, že neprogramují a při koncertu nebo nahrávání ve studiu nepřepínají na již připravené hudební či jiné samply a další prvky digitálních elektronických zařízení, ale také hrají na různé druhy klávesových nástrojů a syntezátorů. Hra tím dostává velmi živý lidský faktor a spád, které dávají vzrušení a radost jak hudebníkům, tak posluchačům. Také se mohou přidat ještě některé elektrické či akustické hudební nástroje, jako elektrická kytara v případě Dave Bessella.
Ačkoli se hře na ni naučil nejprve sám, potom studoval klasickou akustickou i jazzovou kytaru na universitě. K tomu si přidal ještě doktoráty ze skladby jak klasické, tak v kombinaci s elektronickými nástroji a hudební technologie na Plymouth University.
Jde už o druhé sólové album ve vydavatelství DiN (vedle Morphogenic), případně i dalšími ve spolupráci s jinými hudebníky. I zde s ním hrají ještě tři další – Ian Boddy, Liam Boyle a Lyonel Bauchet.
Ostatně Bessell má zkušenosti jako zakladatel legendární analogové kapely Node. Však má každý z jeho spoluhráčů i on pořádnou baterii různých analogových zařízení.
Délka devíti skladeb alba se pohybuje od pěti do sedmi minut. Hudba, kterou uslyšíte, se dá těžko popsat. Byly by to slovní fráze, které nevyjádří barevnost a pestrost nápadů. Stejně tak její zařazování do nějaké škatulky stylů by nám nepomohlo. Musíte si prostě album poslechnout.
Pak zjistíte, že nejde o zvukové experimenty nebo improvizace, nýbrž o velmi propracované kompozice. Ty se dají trochu připodobnit ke kvalitní, elektronické, moderní vážné hudbě. Je v nich jakýsi veliký rozměr patetičnosti či něčeho slavnostního.
Hudba přechází přirozeně od tichých míst do mohutného crescenda, je v ní trochu zamyšlení i zvláštního smutku a potom zase vzchopení se z letargie k činu. Pak se zase objevují krásné melodické pasáže, jako např. Kytara Bessella ve skladbě Sleepwalker.
I přes některé rytmické pasáže je celkové vyznění klidné. Musíte si ovšem celé CD soustředěně poslechnout, abyste pochopili jeho celistvost a ideu. Pak vás do sebe vtáhne svou zvláštní magií. Rozhodně to není hudba pro každého, protože je v ní vlastně vše, nejde o nějaký jeden hudební styl. A také vám ani nepřijde, že do hry vlastně přispívají čtyři hráči, tak je zvuk jednolitý. Ačkoli ani já nejsem typický posluchač právě takovéto hudby, byl jsem skutečně mile překvapen.
