(CD, gterma039, gTerma, 2014)
Jason Sloan: Deluge (CD)
gterma039, gTerma, 2014
Distribuce: HORUS CyclicDaemon*
Švédský label gTerma nám opět přispěl nabídkou krásné ambientní hudby. Tentokrát je to americký hudebník Jason Sloan z Baltimore. Zde vystudoval práci s médii a brzy se začal projevovat především audiovizuálními performancemi. Jeho tvorba se zabývá různými aspekty spirituality, počínaje jak životem a smrtí, tak dobou, která mezitím uplyne. Nesnaží se propagovat nějaké náboženství či nauku, hledá spíše to, co všechny tyto duchovní cesty propojuje. Pomocí svých projektů působí na posluchače tak, aby nezažili jen pocit krásné hudby nebo i vizuálního vjemu, ale aby překročili hranice pouze smyslového vnímání a dosáhli i individuálního stavu za ním.
Snad proto nazval svůj projekt, který proběhl v baltimorském Radio Stillstream v roce 2011 a trval 60 minut, Sadayatana. Tento termín se užívá v buddhismu pro šest smyslových orgánů a jim odpovídajícím činnostem. Tedy např. oči – vidění, uši – slyšení, atd. Jinak se však neprojevuje jako člen nějaké buddhistické skupiny.
Ze čtyř skladeb na albu jsou právě první tři živou nahrávkou tohoto projektu. K nim jako epilog přidal závěrečnou skladbu, podle níž pojmenoval celé album.
V podstatě se všechny skladby nesou ve stejném nesmírně klidném duchu jakéhosi plynutí. První Blue Star má v pozadí statické drones, nad nimiž se vznáší opakující se melodická fráze, obkreslovaná drobnými, ji doplňujícími melodiemi. Časem se přidá mírný rytmus připomínající zvukem trochu třepetání křídel.
Po této skoro 20 minutové skladbě naváže nejdelší 25 minutová Eleveneleven. Je vlastně stejná jako ta první, jen se přemixovala tak, že má v sobě více vedlejších zvuků, takže působí tak trochu zastřeně a neklidně.
I třetí skladba The Fifth World, do které se opět přejde z druhé, trvající 15 minut, je jakoby třetí větou téhož. Jenom melodie je výraznější a z drones se chvílemi stává druhá melodie postupující protipohybem. Je ale znatelně pomalejší, takže se zastavuje na jednom tónu.
K hodinovému záznamu Sadayatany je přidána jako epilog čtvrtá, skoro 15 minutová, ústřední skladba Deluge. Ta je opět v podobném duchu. Avšak melodie je velmi jasná, klidná, bez jakýchkoli vedlejších šumů. Také druhá melodie, v hlubším rejstříku je čitelná a vytváří jí doprovod. Občas se přidává statické pozadí, do něhož se noří. Celý zvuk působí křišťálově, prostě, oproštěně. Obloukem se vždy zvedne, aby pak klesal a postupně přešel do fade-out. Album je velmi jednolité a závěr jakýmsi smířením.
