(CD, Glacial Movements Records, GM006, 2009)
Aqua Dorsa: Cloudlands (CD)
Glacial Movements Records, GM006, 2009
Distribuce: HORUS CyclicDaemon
*
Italští hudebníci se zasloužili po období středověku o něco nového, když u nich vznikla renesanční a posléze barokní hudba. Řekl bych, že něco obdobného platí pro dnešní ambient. Namísto složitých, různě se proplétajících druhů ploch a drones, které vyplňují celý prostor, se objevuje jednoduchost, prostota, hledání mnoha nových zvukových možností a experimentů se zvukem.
Vedle elektroniky, syntetizátorů, programování a samplů se využívají různé akustické nástroje a zvuky či méně známé nástroje. Je to zvuk kamenů, dřevěných a křišťálových zvonů, waterphon nebo nástroj theremin, též zvaný teremin nebo těreminvox. Tento nástroj zkonstruoval v roce 1919 Rus Lev Sergejevič Těrmen. Jde o skříňku se dvěma anténami, které se ovládají pohybem paží, dlaní a prstů bez dotyku na dálku. Je to dost náročné, vzniká zvuk podobný smyčcovým nástrojům, kde se nejčastěji používá glissando (klouzavé tóny) nebo vibrato (chvějivé tóny). Velmi těžké je staccato (prudce odskakující tóny). Je důležitá vzdálenost od antén a práce se všemi částmi ruky. Tento nástroj se využívá především ve vážné hudbě, moderní experimentální hudbě a zde na něj hraje jeden ze dvou hudebníků souboru Aqua Dorsa, v dubnu zesnulý Gianluigi Gasparetti užívající pseudonym Oöphoi. Druhým členem skupiny tohoto dua je Enrico Coniglio, který hraje na kytary, syntetizátory, programovací zařízení a samply.
Vždycky jsem litoval obyvatele z oblastí věčného sněhu za polárním kruhem a divil se těm, kteří tato místa obdivují. Slunce a teplo chce každý, i lidé odtamtud. Přesto tyto kraje, aspoň ve filmových dokumentech, mají svou zvláštní, nenapodobitelnou krásu – až na ten chlad. A právě ty se staly hlavním tématem tohoto disku, na němž je sedm skladeb.
Daly by se svým zvukem zařadit do křišťálového, ledového ambientu, pokud něco takového vymyslíme (označuje se jako glaciální a isolationistický ambient). Ale zároveň jde také o hudbu nezařaditelnou, experimentální, ba až moderní vážnou. Skladby se snaží, aby v nich byla hloubka, nápad, něco, co vyjadřuje tu ledovou krásu a zároveň přináší pocit nálady posluchače, který se tam ocitl. Již z tohoto důvodu nemohou být skladby stejné a celé album jednotné. Však také i názvy vyjadřují různé situace – Polštář z oblak, Denní světlo mizející do večerního ticha, Sám ve stoupající mlze, Noc chvějících se hvězd – velmi poetické. Někdy je tedy zvuk křišťálově ledový a ostře pronikající, jindy hlubší, hladivý. Často si nejste jistí, zda nemáte nějaký problém s diskem, když se ozývají zvuku podobné starým LP deskám.
Ve skladbách je velká prostota, často hraje jen jeden sólový nástroj až do ticha, plochy se takřka nevyužívají. Za tím vším můžete cítit velké ticho. (Zero Gravity). Velmi meditativní je nálada skladby Syhan, která doplňuje převzatý a silně zahalený sample piana ze skladby Red Shorts od skupiny Penguin Café Orchestra. V tomto duchu pokračuje i následující nejdelší, skoro dvacetiminutová Alone In The Rising Fog. To, jak se zde pracuje s elektronikou, u vás vyvolá pocit nějakých neznámých, akustických nástrojů, nesmírné průzračnosti, zároveň tajemna a pocitu, jako byste tam byli. Přitom se skladba pořád dál vyvíjí. Až teprve poslední skladba (Night Of Trembling Stars) má v sobě jakousi prostorovost a atmosféričnost. Nedá se tedy o tomto albu říci, že by snad bylo meditativní, ale přitom je v něm velký klid.
*
