Milan M. Horák: Mystika pro samouky. Praktická duchovní cvičení
80 stran, Grada, Praha 2010, vydání první, vázané, cena 149 Kč
ISBN 978-80-247-3159-9
*
Co se dá čekat od „Němčiny pro samouky“, to asi víte. Ale co s „Mystikou pro samouky“? Mystika, to je přece jakési extatické splývání s božstvím? Je možné se učit extázím? Asi sotva! Snad tedy trochu filosofického humoru?
Ne, ani trochu. Knížka vychází z přesvědčení, že v „mystice“ jde o zážitky, které nepřicházejí neočekávaně a bez přispění člověka; člověk se jim musí blížit soustavným, velmi trpělivým úsilím o sebevýchovu, tedy „učením“ – buď pod vedením učitele, nebo – v dnešní době především – jako „samouk“. Knížka je podrobným, neobyčejně konkrétním návodem k práci na sobě, s reálným základním cílem: setkat se s Bohem. Autor se v ní neprojevuje jako suverénní, přísný guru, nýbrž jako přítel, s bratrským pochopením pro všechny obtíže a překážky, které se nutně objevují na mystické cestě; a podává ruku k jejich překonání. Cestu, po níž putuje on sám, také nepovažuje za jedinou a samospasitelnou. S upřímnou tolerancí se zmiňuje i o cestách jiných; důležité je, že všechny směřují ke společnému cíli: k setkání s Bohem.
Cesta, tak navrhuje, může začínat už pozorným sledováním náhod v životě. Rozhovořuje se o modlitbě, která se může stát reálným rozhovorem s Bohem, najde-li člověk vnitřní klid. Dává návod, jak k němu dojít, připomíná, jakou pomocí se může stát účast při bohoslužbě. Upozorňuje, jak ale na tomto úseku cesty hrozí, že člověk ztratí smysl pro život v pozemském světě. „Všechny náboženské tradice a duchovní školy se musely s tímto nebezpečím vypořádat; ve všech proto vedle návodů k duchovnímu prohlubování nacházíme též rady, jak nezešílet.“
Tady následuje centrum celé knihy, její podivuhodné srdce. Autor objevným způsobem rozebírá část Kázání na hoře (Mt 5,21-48), přinášející zdánlivě nesplnitelné morální příkazy (neodporovat zlému, milovat své nepřátele atd.). Ukazuje, že přitom vůbec nejde v první řadě o pravidla vnějšího chování, nýbrž o podněty k vnitřní práci na sobě, o šest vysoce účinných duchovních cvičení. Závěrečná věta této části Kázání na hoře: „Buďte tedy dokonalí jako je dokonalý váš nebeský Otec“ představuje sice podle autora „úkol, který nikdy nesplníme, ale ze kterého se zásadně nemůžeme ani na okamžik vymluvit.“
Právě vědomí nedosažitelného cíle udržuje v mystickém učedníku vědomí, kolik práce na sobě ho ještě čeká, že tedy život je cestou vedoucí do nedohledna.
Sem zařazuje autor výklad o dvou základních projevech protibožských mocností v nás – o strachu a o pýše – a o tom, jak je třeba s nimi zápasit rozvojem citu vděčnosti. Mluví také o umění meditace a kontemplace. A o tom, jak konkrétně probíhá cesta následování Krista. Líčí ještě, jak společenství lidí duchovně usilujících může napomáhat pokroku jednotlivce. Na závěr pojednává o tom, co znamená vnitřní smrt – vstup do říše, kterou nelze nazvat jinak než „nebytí“ – člověk se vzdává sebe, ale tím získává možnost, aby se nacházel nově ve všem ostatním.
Číst tuto knihu rychle, v běžné snaze nasbírat co nejvíce „informací,“ by nemělo mnoho smyslu. Do myšlenkového bohatství textu pronikne čtenář teprve při četbě trpělivé a pomalé, zastavující se u jednotlivých odstavců. Přitom si může uvědomit i vzácnou jazykovou vytříbenost výkladu. Text působí místy dojmem skoro básnickým – díky rytmu a stavbě vět –, a přece je věcný a srozumitelný. Právě jeho básnický rozměr často usnadňuje „vyjádření nevyjádřitelného.“
Proto ani příliš nepřekvapí, že jsou do knihy nakonec přidány i básně: jednak poetická rozjímání o zážitcích na vnitřní cestě, jednak sedm „žalmů“, spřízněných opravdu s obsahem i formou žalmů Davidových – vyznávají mnohonásobnou nehodnost nás lidí a velkolepost láskyplného Stvořitele.
*
© okultura 20=
© Jan Dostal
