(Spolek Splav!, Praha 2018)
PLAV Měsíčník pro světovou literaturu 2018/2, ročník XIV.
52 stran, Spolek Splav!, Praha 2018, vydání první, brožované
ISSN 1802-4734
Měsíčník pro světovou literaturu PLAV (Překladatelé – Literáti – Autoři – Vykladači) vydává občanské sdružení Splav!, skupina studentů převážně filologických oborů a několika jejich již odrostlejších přátel.
Když v roce 1996 přestal vycházet časopis Světová literatura a s ním i jediný celistvý kontakt se současností překladové literatury, zdálo se, že prázdné místo nezaplní žádné z nových či starých periodik. Tak vznikla idea jít proti proudu a pokusit se zprostředkovávat současné překlady světové literatury, doplněné případně o literárněhistorické či literárně kritické texty. Nejde o kopii starého v novém, nýbrž redakce o sobě tvrdí, že jsou „noví a nesrovnatelní.“ A vtipně dodává: „Byli bychom rádi, kdyby se ohlas na náš měsíčník odrážel v řadě Proklínán – Litován – Adorován – Veleben, kdyby si Plav v historii urval důstojné místo.“
Tato filiace se jim může záhy příhodně připomenout. Leč od začátku!
V Úvodníku Antonína Handla (str. 1) se dočteme – pokud to přehlédneme na obálce – že # 2 2018 jest věnováno britskému okultismu. To jednoho navnadí…
Zejména pak, když se osvěžíme vcelku svižně vedeným rozhovorem s básníkem a šéfredaktorem Tvaru Adamem Borzičem, který na malém prostoru (str. 4-7) poskytne čtenářům málem více okulturních podnětů než celé číslo dedikované „britské okultní společnosti“…
Myslím, že na začátku bylo vhodné definovat, jakým obdobím se měsíčník hodlá zabývat, aby se nerozkročil příliš a neutrhl si velké sousto. Vcelku vyčerpávající studii o čarodějnictví, astrologii, divinaci a dalších odvětvích magických umění naleznete ve vynikající knize Religion and the Decline of Magic: Studies in Popular Beliefs in Sixteenth and Seventeenth-Century England, kterou napsal Keith Thomas, mapující jejich rozšíření na britských ostrovech od konce středověku až k počátku osmnáctého století. Pak je to trochu složitější; různá období, směry, jedince a společnosti pojednává ve svých knihách jak Nicholas Goodrick-Clarke, tak i Joscelyn Godwin. Pokud ovšem přihlédneme k záměru redakce „nevstupovat dvakrát do téže řeky, a … [nedělat] kopii starého v novém,“ pak bych očekával spíše reflexi britské okultury, jež zažila svůj svátek v letech 2009, Equinox Festival v Londýně, dále to byl v roce 2013 Occulture Festival, pořádaný v srdci Londýna ve Store Street Gallery na dvou podlažích na 150 metrech čtverečních výstavní plochy a Psychoanalysis, Art and the Occult Symposium opět v Londýně 2016,1Srv. Carl Abrahamsson: Occulture: The Unseen Forces That Drive Culture Forward. Park Street Press 2018, viz kapitola 1: “Contra Contra Means Pro”. nebo hlubší ponor do zásadnější studie Christophera H. Partridge The Re-enchantment of the West: Understanding Popular Occulture v. 1, zhodnotit přínos takových nakladatelů, jako je výsostný Fulgur přinášející nejnovější díla esoterních umělců na poli vizuální kultury včetně okulturního časopisu Abraxas Journal; sborníky Fenris Wolf, třebaže vydávané ve Švédsku, ale uveřejňující články i britských autorů; Skoob Books vydávající díla Kennetha Granta; dnes již klasický Mandrake Press, až třeba po novější vydavatelství Scarlet Imprint.
Za krok správným směrem považuji přiblížení textů Davida Tibeta, protagonisty a duše skupiny Current 93 (str. 24-30), i když jde jen o „drobný výběr z výběru“ Sylvy Ficové. On je totiž součástí veliké niky undergroundové subkultury, která významně poznamenala celou vlnu včetně současníků i jejich následovníků, a to nejen na poli hudebním, ale vizuálním, literárním a okulturním. Zásadním pramenem o této etapě „britské okultní společnosti“ je několikrát rozebraná a znovu vydávaná kniha Davida Keenana England’s Hidden Reverse: A Secret History of the Esoteric Underground, opírající se o exklusivní rozhovory, přístup do osobních archivů kapel jako Coil, Current 93 a Nurse With Wound, odhalujících jejich symbiózu i vliv napříč nejrůznějšími žánry, včetně nepřiznaného, ale důležitého vlivu na mainstreamovou popkulturu. Tady by rozhodně stálo za to kopat při přípravě podobně laděného tématického čísla.
Poznámka k překladu pojmu „Babylon“: jde o Velkou Nevěstku jedoucí na Bestii 666, jejíž jméno jest u Crowleyho „Babalon (777)“, takže je ženského rodu.
Hodnotím kladně kultivovaný překlad neznámé povídky Aleistera Crowleyho Lest od Petry Jelínkové (str. 34), který je sice notoricky známý, ale jeho povídková (ale i románová) tvorba zůstává českým čtenářům zcela skryta, stejně jako jeho vliv na popkulturu a okulturu předešlou i současnou, viz např. Ken Ammi: Aleister Crowley’s Influence on Pop-Occulture: How an Obscure Occultist Influences Culture from Beyond the Grave (Createspace Independent Publishing Platform, 2017).
Při troše dobré vůle mohl Antonín Handl dohledat, že stať Austina Osmana Sparea Anathéma Zosova: Kázání pokrytcům (str. 31) vyšla již v Revue HORUS – Thelémské texty pro Nový Æon, 1995 e. v., anebo se prostě jen chtěl pokusit o nový překlad, leč nepřeložených textů AOS je tolik, že by bylo z čeho vybírat. Právě tak Dion Fortune a článek Co je okultismus? (str. 8), který přeložila opět Petra Jelínková, je příliš obecný a bližší pohled na vytčené téma neskýtá.
Vzhledem k tomu, že se PLAV asi delší dobu do těchto končin (a nadto ostrovních) nevydá, považuji to vcelku za promarněnou příležitost. Takže, přehnaně, nyní P-L, a čekáme na ono A-V!
* * *
© San
© okultura, vMMxviii
