(Argo, 2020)
H. P. Lovecraft: Hemživý chaos a jiné příběhy. Revize a spolupráce H. P. Lovecrafta. Svazek první. Sestavil a poznámkami opatřil S. T. Joshi
448 stran, Argo, Praha 2020
ISBN 978-80-257-2828-4
S přípravou této knihy pomáhal S. T. Joshimu jeho dlouholetý spolupracovník David E. Schultz, s nímž napsal také An H. P. Lovecraft Encyclopedia – o životě a díle H. P. Lovecrafta.[1]
Lovecraftovy první revize povídek, zvláště pak makabrózního ražení, zjevně nebyly placené a rodily se v průběhu jeho korespondence s různými spřízněnými amatérskými spisovateli.
Zásluhu na tom, že se HPL znovu pustil do psaní původní tvorby, má amatérský spisovatel a nakladatel W. Paul Cook, který mu pochválil jeho ranou povídku Alchymista (1916), načež v létě 1917 napsal povídky Hrobka a Dagon. Amatérská spisovatelka Winifred Virginia Jacksonová poslala někdy v letech 1918-19 Lovecraftovi líčení jednoho svého bizarního snu a on jej přepsal do souvislého vyprávění; tato první spolupráce, Zelená louka, vykazuje zádumčivou básnivost. O něco později rozepsal záznam dalšího snu do povídky Hemživý chaos, ale ještě předtím spolupracoval s Annou Helen Croftsovou na zvláštní řecké fantazii nazvané Poezie a bohové, která evokovala podobné snové náměty, jaké sepisoval Henri de Régnier ve své drobné novele Pan d’Amercoeur.[2]
Poezie je nejvyšším projevem lidské imaginace.
Rozdíl mezi „revizemi“ a „spolupracemi“ může být z hlediska výsledku nakonec jen drobný, pokud jde o míru Lovecraftova přispění, spíše jde o jeho osobní postoj vůči nim. Ryzích spoluprací či děl, kde HPL výslovně souhlasil se zmínkou o své osobě v podtitulu (ať už v podobě svého jména či pseudonymu) je ve skutečnosti pouze hrstka.
Jde také o povídku Branami stříbrného klíče psanou společně s E. Hoffmanem Pricem (která bude zřejmě vřazena do příštího svazku). C. L. Mooreová, Abraham Merritt, HPL, Robert E. Howard a Frank Belknap Long spolu napsali „štafetovou“ povídku Výzva z jiného světa, a s Kennethem Sterlingem napsal Ve zdech Eryxu.
Povídkou Bitva, která zakončila století si HPL zřejmě přál podpořit mladého autora, když dovolil, aby vyšla se jménem R. H. Barlowa, oproti další povídce, Noční oceán, kterou již jen redigoval. Sonia H. Greenová, která se roku 1924 stala manželkou HPL, uveřejnila s jeho pomocí – avšak pod svým jménem – povídku Hrůza na Martinově pláži (1922). U další povídky, Ve čtyři hodiny, panovaly pochybnosti i u samotného S. T. Joshiho, který ji nakonec vřadil alespoň do přílohy tohoto svazku (další podrobnosti viz Úvod).
Pro psychologa Davida van Bushe upravil HPL ze strany Edwina Bairda dříve odmítnuté povídky Popel a Požírač duchů, ale po nich je tento první vydavatel Weird Tales akceptoval. Další povídky jako Milovaní mrtví, morbidní příběh o nekrofilii, a Hluchý, němý a slepý, s přítomností čehosi nevýslovně zlověstného, s C. M. Eddym, Jr., připomínají souvislost s novým vydavatelem Weird Tales, Farnswothem Wrightem, který měl skoro komickou, hlavně ale patologickou hrůzu přijímat od HPL jakékoliv texty s explicitně popisovanými hrůzami. Tamtéž umístil mladý Lovecraftův přítel, Wilfred Blanch Talman, povídku Dvě černé láhve (1926), a Gustav Adolphe Danzinger (nyní už Adolph de Castro) přepsané povídky Poslední test a Elektrický popravčí, jak zmiňuje v dopise F. B. Longovi, třebaže měl spíše na mysli jejich prodej. HPL sám by nikdy takové povídky nenapsal, jak podtrhuje S. T. Joshi, což – jak případně poznamenává – může znamenat průlom v tom, že za ně celkem jistě dostal zaplaceno, i když jsou průměrné a jen „Lovecraftova účast na jejich vzniku jim vdechla jakýsi zombie život…“, přičemž je otázkou, zda de Castrovo jméno předzvěstně neevokoval HPL ve své velkolepé novele Volání Cthulhu (1926), když do níž umístil postavu starého mestice právě jménem Castro…
Ze všech Lovecraftových revizí mají povídky napsané se Zealií Bishopovou, tedy Yigovo prokletí a Pahorek, nejblíže k jeho originálním výtvorům a odehrávají se na americkém Jihozápadě. Yigovo prokletí je jednou z nejkompaktnějších a nejpůsobivějších povídek, které kdy napsal. Otec hadů se vyklube z dvojice osadníků pobývajících kolem roku 1889 v oblasti poblíž Oklahomy, Audrey a Walkera Davisových. Walker má úděsný strach z hadů. Audrey jej zabije, když ho mylně považuje za Yiga, legendárního hadího boha. Následně porodí tři napůl hadí a napůl lidské potomky, z nichž přežije toliko jeden.
V Elektrickém popravčí se z hrdla vypravěče linou prazvláštní slova nevyskytující se v žádném líčení mexické mytologie:
„Ya-R’lyeh! Ya-R’lyeh! Cthulhutl fhtaghn! Niguratl-Yig! Yog-Sototl!“
Richard L. Tierney si povšiml případných souvztažností mezi povídkou Pahorek (str. 271), která vznikla Lovecraftovou revizí „nesnesitelně krotkého a fádního“ námětu Zealie Bishopové, a skutečnými mezoamerickými a domorodými legendami a tradicemi, a ztotožnil Yiga, otce hadů, s aztéckým bohem Quetzalcoatlem, opeřeným hadem. V Teotihuacánu, mexickém městě tak starém a tajemném, že dokonce ani sami Aztékové ho poznali už jen jako ruinu, a patřícím bohům, kteří sestoupili z nebe, Tierney se smyslem pro humor identifikoval sochy chapadlovitého deštného boha Tlaloca a hadího Quetzalcoatla na chrámu Quetzalcoatla jako zpodobení Cthulhu a Yiga. Takto je důkaz zastánců teorie o prastarých astronautech jakožto mimozemšťanech znovu přetransformován do důkazu o mýtu (v povídce Pahorek je to Tulu). Je to samozřejmě míněno žertem, jenže stejné zdůvodnění vedlo k transformaci velkolepých činů starověkých národů na zásah mimozemšťanů.[3]
Ještě je tu povídka A Face in the Abyss A. Merritta, která sice poprvé vyšla pod tímto názvem v časopise Argosy, nicméně později vyšla tamtéž v upravené verzi už pod názvem The Snake Mother, tedy Matka hadů. Audrey a Walker Davisovi jsou tedy takto dost možná opravdoví rodiče svého prazvláštního potomka.
Přízrak temnoty je svědectvím genese, respektive vzájemného prorůstání konceptů Yiga a Yog-Sothotha, viz filiace „ygg – Yig – Yog-Sothoth“. Čteme:
„Jsem Robert Blake, ale vidím věž[4] ve tmě. Je v ní strašlivý zápach… převrácení smyslů… okenice ve věžním okně praská a povoluje… Iä… ngai… ygg… Vidím to – letí to sem – pekelný vítr – titánská modročerná křídla – Yog-Sothothe, zachraň mne – trojlaločné žhnoucí oko…“
Je dobré si v tomto kontextu připomenout slova Stephena Kinga:
„Prastaří, jak nám sděloval Lovecraft, vězí někde ve vesmíru a netouží po ničem jiném než se nějakým způsobem vrátit zpátky – a mají přístup k energetickým proudům, jak dále naznačuje Lovecraft, které jsou tak silné, že jediný pohled na jejich zdroj by pozemšťany dohnal k šílenství; proudy tam mocné, že by se ani celá planoucí galaxie nevyrovnala jedné jejich tisícině.“[5]
Název povídky Hemživý chaos byl převzat z básně Nyarlathotep… hemživý chaos…, třebaže toto božstvo se v povídce nevyskytuje. V některých vnějších rysech děj Hemživého chaosu překvapivě připomíná Zelenou louku, zejména ke konci, v obrazech, které upomínají na Nyarlathotepa, je vypravěč svědkem zničení světa, je tedy jen dobře, že v obsahu si přečteme Zelenou louku dříve než Hemživý chaos.
Občas se zdá, že si HPL střílí sám ze sebe. Možná je právě on zombie-nádeníkem či ghúlem označovaným jako y’m-bhi, oživeným mrtvým otrokem… (str. 346). O něco dříve (str. 333) jsou y’m-bhi popisovány jako organismy, které zemřely, ale pro průmyslové účely byly mechanicky oživeny prostřednictvím atomové energie a síly myšlenek. Dále už ten popis připomene pozdější kyber-antropomorfní rej nápadů z Futurologického kongresu Stanislava Lema.
All You Need Is Lovecraft!
Ani popkultura nešetřila odkazy na mistra z Providence. H. P. Lovecraft byla americká psychedelická hudební skupina založená v Chicagu v roce 1967. Skupina se rozpadla po dvou letech existence v roce 1969, když natočili čtyři studiová alba a jedno živě z koncertu.
Jistou proslulost si vydobyla skladba The White Ship podle povídky Bílá loď, která vyšla např. roku 1992 v nakladatelství Zlatý kůň v sešitu Sny v čarodějnickém domě.
Píseň, kterou vydal label Dunwich Records, má opravdu zvláštní náladu, psychedelické aranžmá, občas v duchu harmonií připomínajících Jefferson Airplane, a rozhodně stojí za to si ji poslechnout (https://youtu.be/Z00b2bm_0JA). Gary Hill, znalec Lovecraftova díla, píše o tom, že píseň má „… prazvláštní (weird) ambientní tón, který připomene jak jistá líčení zvukové podivnosti, o níž píše sám Lovecraft, vyvolávající mrazení v zádech, tak i psychedelicky chemický (acid) vliv tak obvyklý pro tento hudební žánr.“
Mezi hlavní díla zabývající se vlivem díla HPL na okultní scénu patří kniha Petera Levendy Dark Lord: H. P. Lovecraft, Kenneth Grant and the Typhonian Tradition in Magic, dále The Dream World of H. P. Lovecraft od Donalda Tysona. K dílu HPL zabrousí i Paul Weston v knize Aleister Crowley and the Aeon of Horus.
Popkulturní záběr přidává kniha Daniela Harmse The Cthulhu Mythos Encyclopedia. Cthulhu neminul ani Stíny nad Baker Street od Palana Reavese a Doyleův nedostižný Velký Detektiv a jeho spojenci se utkají tváří v tvář se záhadami, jejichž řešení se vymyká nejen logickému uchopení, ale popírá i zdravý rozum. Mrazivě lovecraftovskou zápletku předkládá také známý China Miéville v románu Kraken. A pokud k tomu potřebujete podbarvení hudbou, i zde je po čem sáhnout: kompilace Cthulhu: A Cryo Chamber Collaboration uvádí citát z Volání Cthulhu a svoji vizi na ní ztvárnili dark-ambientní umělci: Alt3r3d Stat3, Alphaxone, Aseptic Void, Atrium Carceri, Cryobiosis, Halgrath, Neizvestija, Ugasanie, Mystified, Asbaar, Dark Matter, Sjellos.
Od str. 409 se ponoříte do Poznámek řazených podle jednotlivých povídek, nejprve jsou to Zkratky následované poznámkami k Úvodu, tzv. pod čarou (zde bohužel na konci knihy), za nimi pak podrobná genese každé ze zahrnutých povídek uvedených v chronologickém pořadí podle data vzniku, k níž se pak pojí soupis číslovaných poznámek, jak se nacházejí v textu. Lze dokonce pokročilejším čtenářům obeznámeným s tvorbou HPL doporučit, aby se nejprve seznámili s pozadím každé povídky, a teprve až poté přikročili k samotnému čtení, neb jen tak se mohou vyhnout neblahému osudu nebožtíka Richarda Blakea, který „i navzdory své slepotě uzřel něco, co ho mocně zasáhlo“, takže „dr. Morehouse zesinal a ostatním pokynul, aby se dál nepřibližovali“ a neviděli spisovateli do tváře…
*
„Zabili ho psi z Arga…!“
Budiž potěšením každého čtenáře, že toto zvolání z Elektrického popravčího (str. 258) není zlořečením na adresu nakladatelství, snad kvůli nějakému domněle nevhodnému nakládání s HPL, nýbrž počátkem bezuzdné evokace aztéckých božstev. Pročež bez obav usedněte k zaopatřenému svazku a počněte listovat. Hihňavé božstvo za vašimi zády vám bude dychtivě nakukovat přes rameno a možná po jisté době i otáčet stránky. Působivé černobílé ilustrace Mikuláše Podprockého navzdory okolní realitě zpřítomní mrazivé scény a přivodí nepopsatelnou závrať.
*
Milan Žáček a Stanislava Pošustová-Menšíková, oba zkušení překladatelé s HPL už dlouho obeznámení, se přidrželi lovecraftovského kánonu a malebnou češtinou přispěli k dalšímu obohacení kletých archivů atlantského velekněze Ejč-Pí-Ela. Ti, kdož se nebojí do nich vstoupit, již mohou s ponurou nadějí vyhlížet druhý svazek s názvem Smyčka medúzy a jiné příběhy.
Cthulhutl fhtaghn!
*
[1] S. T. Joshi, David E. Schultz: An H. P. Lovecraft Encyclopedia. Hippocampus Press 2001.
[2] Henri de Régnier: Pan d’Amercoeur. Moderní bibliotéka, roč. IX., sv. 1. František Adámek, Praha 1910-11.
[3] Jason Colavito: The Origins of the Space Gods. Ancient Astronauts and the Cthulhu Mythos in Fiction and Fact. Jason Colavito 2011. E-book, str. 24.
[4] Koth.
[5] Stephen King: Danse Macabre – Svět hororu. Beta-Dobrovský, Praha 2017, str. 222.
