Moudrost s námi

J. P. Maien: Odkaz bratrstva zlatého a růžového kříže. Příspěvek k dějinám rosenkruciánství v 17. a 18. století

384 stran, Malvern, Praha 2013, vydání první, brožované
ISBN 978-80-87580-66-0*

Pátrání po autorovi J. P. Maienovi nepřineslo žádného ovoce, nezbývá tedy, než se domnívat, že jde o veselou kopu z „veselé stolní společnosti U M. K.“, jíž jest tento svazek věnován.

To ovšem ničemu nevadí, neboť jeho cílem, jak se dozvídáme z úvodu, je „seznámit veřejnost především s dosud ne příliš známými rukopisnými materiály“, které – k našemu překvapení – „pocházejí z tuzemských státních rukopisných fondů“ a „mohou (tak) vydávat svědectví o neutuchajícím zájmu aristokratických a vzdělaneckých kruhů 17. a 18. století o okultní vědy, zejména alchymii, magii a kabalu.“

Na zadní straně čteme, že „tato kniha si klade za cíl představit zájemcům o tradiční okultní disciplíny učební dokumenty magicko-alchymického bratrstva zlatého a růžového kříže, jehož působnost lze v dějinách vystopovat minimálně od počátku 17. století až do poloviny 18. století, kdy se plynule transformovalo v hermetický řád zlatých a růžových křižáků.“ V pojednání, které předchází vlastním překladům, se „autoři“ pokoušejí „vypátrat historické stopy bratrstva a ve stručnosti nastínit možná prostředí, v nichž se jeho členové pohybovali.“

Přes jejich přání, aby se tyto dokumenty „ocitaly pouze v rukách vážných zájemců“, je můžeme ujistit, že jedině do takových rukou se dostanou, neboť oči dnešních čtenářů jsou unavené, za nimi začasté mdlý duch bez klíčů beztak „zrezivělých už od potopy“, jak praví klasik, a nadto arkánní charakter textů brání „neskromnému šíření“. Čtenáři se dostává pozvání do světa hluboké barokní zbožnosti, přírodovědných experimentů, hledání světla přírody a touhy po poznání tajemství stvoření, jež se má zhmotnit jako kámen mudrců jak v tyglíku, tak v srdci filosofa. K dílu!

Převážnou část přítomného svazku tvoří dva v minulosti tištěné traktáty a čtyři převážně nepublikované rukopisy: Pravdivá a dokonalá příprava filosofického kamene bratrstva řádu zlatého a růžového kříže, Coelum reseratum chymicum neboli Otevřené chymické nebe věhlasného filosofa J. G. Toeltia, Zlaté pravidlo zlatých a růžových křižáků v podobě otevřené ruky se třemi zázračnými kameny, De Magia Divina neboli Kabalistická tajemství, Testamentum Fraternitatis Roseae et Aureae Crucis neboli Jisté extáze a tajné operace, jimiž se našim dítkám moudrosti odhaluje mysterium božské magie a Praxis Operis maximi neboli Výroba tinktury filosofů.

Od str. 16 počíná Historický přehled. Mystika, alchymie, magie a rituál, kde najde čtenář rozdělení rosenkruciánského hnutí do tří historických etap:

1. 1. Přelom a začátek 17. století, tedy doba vzniku manifestů tübingenského kroužku J. V. Andreaeho.
   2. Tzv. Prostřední rosenkruciáni, jejichž nástup je zaznamenán od poloviny 17. století.
   3. Od poloviny do konce 18. století, kdy přichází ke slovu již na zednářské bázi vybudovaný a z bratrstva „prostředního období“ transformovaný řád zlatých a růžových křižáků.

V této kapitole najdeme zevrubný popis duchovního ovzduší, v němž se od počátku 17. století rodilo široké spirituální hnutí, a zde se několikráte setkáme se záhadným starcem jménem Rose, od nějž se odvíjejí dvě větve našeho příběhu, a ten je dle Orviova podání vskutku pozoruhodný, jak jej můžeme číst – včetně rozpoznávání členů řádu – od str. 22 dole. Při složení slibu a přísahy mlčenlivosti jsou jim zjeveny některé extáze: mysticko-magické praktiky, dosahované pomocí alchymických preparátů. „Když někdo ze členů zemře, přicestují k němu okamžitě ostatní jako satanáš, který vyhlíží duši, již by zachvátil. Podle vyjádření samotných členů bratrstva se tak děje proto, aby zesnulý nepřišel mezi nehodný dobytek.“

Jak ve své knize Rosikruciáni – rituály a mystéria píše Hargrave Jennings, „za dob panování Jakuba I. a Karla I., ba i za protektorátu, a pak zase za časů Karla II. k sobě pozoruhodné nauky rosikruciánů obrátily neobvykle velkou pozornost a vzbudily mnohé ostré kontroverze. Ze strany rosikruciánů vyšly různé odpovědi nebo apologie, mezi nimi velmi obratná, latinsky psaná kniha dr. Roberta Fludda, vydaná v Leydenu roku 1616. Je to malý, úsporně tištěný svazeček formátu osmerky archu s titulem Apologia Compendiaria Fraternitatis de Rosea Cruce (Stručná obrana Bratrstva Růžového Kříže), který překypuje věděním. Je to dílo mimořádně vzácné; jeden exemplář však existuje v knihovně Britského muzea. Celá tato dlouhá časová perioda se vyznačuje pozoruhodnou spekulací týkající se Rosikruciánů. Popeova Uloupená kadeř (Alexandr Pope: Uloupená kadeř. Kamilla Neumannová, Knihy dobrých autorů, sv. 143, Praha 1917.) spočívá na jedné z jejich zvláštních kabalistických idejí.“

Podobně se Jennings zmiňuje o tajemném signoru Gualdim v kapitolách Hermetičtí filosofové a Jedno historické dobrodružství, o němž „kolovaly zvěsti plné zázraků,“ jak čteme zde v Odkazu… od str. 47 a poprvé máme možnost si pročíst i tři jeho údajné dopisy. Svědčí o pnutí, jež panovalo ve vyšších kruzích a u představených bratrstva, srv. „nejsou zvyklí, aby jim někdo něco nařizoval, ba dokonce snad pojali podezření, že se snažím odejít“; „aby se z tohoto strašlivého otroctví osvobodilo mnoho spravedlivých duší“; „bratrstvu růžového kříže se to nebude zamlouvat“; „abys mi uvěřil a unikl tomu, co stojí před Tebou, totiž bratrstvu“.

Jako přespolní nás jistojistě udiví krása rukopisů a tabulí z Mnichova Hradiště z traktátu De Septenarii Mysteriis (str. 56-7). V době, kdy Jan Ámos Komenský sepisoval Via Lucis (právě vycházející), psal Hartlib dílo Utopia: A Brief Description of the Famous Kingdom of Macaria. Mezi chiliastickými sektami, které očekávaly konec světa a nový příchod Krista, se šířily zvěsti o tajemné zemi, kde lze dosáhnout blaženosti a vyhnout se zkáze starého kontinentu.

„Známí páni jsou silně zaujati Bermudskými ostrovy jako nejvhodnějším místem pro znamenité duchy, kteří by byli schopni založit skutečnou Makarii.“

Spis vydaný pod názvem Aurea Catena Homeri měl původně jako rukopis název Das Buch der Weisheit zum langen Leben und vollomenen Gesundheit und Reichthum, ovšem s podstatnými tiskovými rozdíly.

Doplňující disciplínou rosenkruciánské alchymie byla vždy theurgie, o čemž nás dostatečně přesvědčuje spis De Magia Divina. Magické rituály probíhaly v úzkém spojení s alchymickou operací. Klasická díla alchymie o této souvislosti mlčí. Cílem jest proměna praktikující osoby. Vyústěním takovéto transformace je magická moc, využitá výhradně k plnění Boží vůle.

V textu De Magia Divina nacházíme evokace sedmi planetárních inteligencí a strážného anděla, přičemž nelze popřít inspiraci Svatou magií Abramelinovou či přímou spojitost s ní a v neposlední řadě i s renesanční magií, jak ji prezentoval Marsilio Ficino.

Celý Historický přehled čítá více než sto stran a v jistém ohledu je podstatnější než texty, které titul dále nabízí. Od str. 107 následuje Stručný popis vybraných textů, mající usnadnit orientaci při jejich výběru.

Měl-li bych mít nějakou slabou výhradu, pak je to náhlý konec stranou 383, konec traktátu Praxis Operis maximi, za nímž už následuje toliko anglický Sumář.

Přiznám se, že bych čekal nějaké bratrské rozloučení, třebas:

Nyní, ó Pane, nech jít své služebníky v míru, neboť viděli dílo Tvého milosrdenství. Amen.

*

Čtenářům s horoucím srdcem radím, aby si včas zaopatřili svazku tohoto a podrobili jej pečlivému zkoumání.

*

© San
© okultura viMMXIV

Uložit

Uložit