(2CD, PRO00267, Projekt, 2011)
Steve Roach: Back to Life
2CD, PRO00267, Projekt, 2011
Distribuce: HORUS CyclicDaemon
Steve Roach nás obšťastnil dalším dvojalbem, je neuvěřitelně pracovitý, když člověk ví, co to stojí úsilí připravit jedno CD, obal, a pak ho vydat, a on vydává v podstatě každý čtvrtrok jedno album. Musí kolem něj být celý tým lidí, kterým jen předá hotovou nahrávku a ostatní zařídí oni. A on už si připravuje zase další album – jak uvidíme příští měsíc.
První CD má svých 73 minut a tentokrát dokonce sedm skladeb. První je druhou nejdelší – asi 15 minut – a nazval bych ji Pohlazení (Where Rasa Lives 14:54). Příjemně teplé, až něžné plochy klouzají na pozadí a nad nimi je velmi pomalá, až nenápadná, vnořená melodie, občas s flétnou. Prostě pohoda, zastavení a zasnění se.
Druhá, Cloud Cover, je skutečným převalováním se zvukových mraků přes sebe, ne vždy konsonantních, často to zaskřípe a zadrhne o sebe. Vše udržuje v jakémsi klidu opět tím procházející melodie.
Třetí, Tranquility Base, čili Základna klidu, je nejdelší a objevuje se v ní pulzující, neměnný rytmus, který je sice jasně znatelný, ale netlačící se do popředí a je v příjemných hlubokých tónech. Ale i melodie nad ním je spíše zastřená, mizející a vracející se a objevují se v ní typické Roachovy disonance. Jakoby si obojí šlo na vlastní pěst, ale jede to přitom k sobě, ale zároveň to nikam nesměřuje a nedojde.
Další dvě krátké skladby (The Wonder of It All 6:59, Touchstones 4:07) jsou jakýmsi zastavením času a křišťálovou stavbou, tak ledově jejich tóny působí.
Poslední dvě skladby jsou opět delší. U Everything Inside vychází zvuk jakoby zpod vodní hladiny a v ní též mizí. Teprve asi od poloviny přechází v sjednocený proud směřující ke Světlu. Pak také zvolna přejde do poslední skladby, Back to Life (11:17), podle níž je pojmenováno celé dvojalbum. I ta je velmi ucelená, proud tónů se nerozptyluje vybočováním a pomalu odplývá do ztracena.
Na druhém disku je pouze jedna skladba, dlouhá 70 minut, s názvem Mist of Perception, což bych přeložil nejspíš Mlha chápání či vnímání. Jde o mistrovské dílo, kde Roach na začátku skladby uchopí nápad, hlavní motiv a až do konce ho udrží a rozvíjí svým vlastním , osobitým stylem. I když se na začátku rozpačitě převalují clustery tónů, textura je stále pevná a jen se postupně vyčišťuje a vyjasňuje. Dlouho pod ní bublá neznatelný, utajený rytmus, který, zdá se, že někde v půlce skladby vytryskne jako doprovod, ale nestane se tak. Vše se spíše zjednoduší a jasný motiv jen krásně ozdobují spirály zvuků jak sloupy katedrály. V tomto duchu se dlouhým fade-outem směřuje ke konci skladby. Je to jako cesta poutníka, který zná cíl a neochvějně k němu jde.
Takže obě CD jsou povedená, nedá se říci, že by šlo o hudbu temnou, naopak bych ji nazval light-ambient.
*
© okultura MMXII
© Jiří Mazánek
