Magická teorie universa

Nur Nichts ist.

„Jenom nic existuje“.
– Compte de Chevalerie

*

Jsou tři hlavní teorie universa: dualismus, monismus a nihilismus. V populární příručce tohoto druhu nelze začít diskutovat o jejich relativních přednostech. Je možné si je prostudovat v Erdmannově Historii filosofie a podobných pojednáních.
Všechny docházejí usmíření a sjednocují se v teorii, kterou nyní vyložíme. Základy této harmonie jsou vyloženy v Crowleyho Berašitu – a na něj bychom tu měli poukázat.
Nekonečný prostor se nazývá bohyně NUIT, zatímco nekonečně malý a atomický, a přesto ještě všudypřítomný, bod se nazývá HADIT.¹

Ti dva nejsou projeveni. Spojení těchto nekonečností se nazývá RA-HOOR-KHUIT,² jednota, která zahrnuje a stojí v popředí všech věcí.³

(Za jistých podmínek, jaké nastaly na jaře roku 1904, e.v., se také projevuje jeho zvláštní podstata.) Toto hluboce mystické pojetí se opírá os aktuální duchovní prožitek, avšak trénovaná mysl⁴ může přemítat o této ideji metodou logické kontradikce, která končí důvodem transcendujícím sebe sama. Čtenář by vzít v potaz tituly The Soldier & the Hunchback a Konx Om Pax.

Jednota přesahuje vědomí. Je nade vším rozdělením. Otec myšlenky – Slovo – se nazývá Chaos – dyáda. Číslo tři – Matka – se nazývá Babalon. Ve spojení s tím by si měl čtenář prostudovat The Temple of Solomon the King v Equinoxu I (5), a Liber 418.

Tato první triáda je esenciálně jednotou, transcendující do jisté míry rozum. Pochopení této trojnosti je věcí duchovní zkušenosti. Všichni skuteční bohové se připisují této trojici.⁵

Nevýslovná propast ji dělí od všech projevů rozumu nebo nižších schopností člověka. Při všeobsáhlé analýze rozumu shledáme, že se celý ztotožňuje s touto propastí. A přesto je tato propast korunou ducha. Všechny čistě intelektuální vlastnosti spočívají právě zde. Tento abys nemá žádné číslo, neboť vše v něm jest zmatení.

Pod tímto abysem se nacházejí morální vlastnosti člověka, jichž je šest. Tu nejvyšší symbolizuje číslo čtyři. Její přirozenost je otcovská⁶; atributy její mravní hodnoty jsou milost a úcta.

Číslo pět je jeho protiváhou. Atributy pětky jsou energie a spravedlnost. Čtyřka a pětka jsou zase sloučeny a sladěny v čísle šest, jehož podstatou je krása a harmonie, smrtelnost a nesmrtelnost.

V čísle sedm znovu převažuje ženský rys, je to však maskulinní typ ženství, Amazonka, které v čísle osm vyvažuje zženštilé mužství.

Číslem devět se blížíme ke konci ryze mentálních vlastností. Dochází u ní ke ztotožnění změny se stabilitou.
Přívěškem tohoto šestinásobného systému je číslo deset⁷, jež v sobě obsahuje celou hmotu v oné podobě, jak ji poznáváme prostřednictvím smyslů.

Je vyloučeno vysvětlit zde zevrubně tuto koncepci; proto nemůže být dostatečně jasně pochopeno, že tady jde o klasifikaci universa a že tu neexistuje nic, co by v něm nebylo obsaženo.

Článek o kabale v Equinoxu I, (5), je to nejlepší, co bylo kdy o tomto předmětu napsáno. Je třeba hlubokého studia a v souvislosti s tím se zabývat i kabalistickými schématy v číslech 2 a 3 v článku: The Temple of Solomon the King.

Takový je hrubý a základní nárys tohoto systému.

Pro praktického mága má formule tetragrammatonu nejvyšší důležitost. Takže Jod = 2, He = 3, Vau = 4 až 9, koncové He = 10.

Číslo dvě představuje Jod, božský nebo archetypální svět, a čísla jedna lze dosíci jedině anihilací Boha a mága v samádhi. Svět andělů patří pod čísla čtyři až devět a svět duchů pod číslo deset.⁹

Všechna tato čísla jsou samozřejmě součástí samotného mága považovaného za mikrokosmos. Mikrokosmos je přesným obrazem makrokosmu; Veliké dílo je pozvednutím celého člověka v dokonalé rovnováze k moci Nekonečnosti. Čtenář určitě zaznamená, že veškerá kritika, namířená proti magické hierarchii, je jalová. Nedá se o ní říct, že by byla nepřesná – jediný přístup, jaký vůči ní můžete zvolit, je říct, že nepřišla vhod. Právě tak nemůžete říci, že latinka je lepší nebo horší než řecká abeceda, poněvadž všechny potřebné hlásky mohou být více nebo méně uspokojivě zastoupeny buď z jedné nebo z druhé strany; přesto obě dvě abecedy se ukázaly být jako málo uspokojivé, když došlo k pokusům o fonetický přepis z orientálních jazyků a abeceda musela být rozšířena o písmena tištěná kurzívou a o další diakritická znaménka. Podobně byla naše magická abeceda sefirot a cest (totiž třiceti dvou písmen) rozšířena na čtyři světy korespondující se čtyřmi písmeny jména JHVH; a každá sefira, jak se předpokládá, obsahuje svůj vlastní Strom života. Namísto původních deseti sefirot tak obdržíme čtyři sta, a podobné zmnožení, nebo spíše podrozdělení, lze očekávat i u cest, číslo prostě dále roste. Samozřejmě, že tento proces může pokračovat do nekonečna, aniž by původní systém přišel k úhoně.
Obranou tohoto systému je to, že naše nejryzejší koncepce jsou symbolizovány matematickou řečí. „Bůh je Arcipočtář.“ „Bůh je Arcigeometr.“ Na to, abyste Ho pochopili, je nejlépe se připravit tak, že svého ducha upravíte podle těchto měřítek.¹⁰

Ale abychom se vrátili zpět k tématu, každé písmeno této abecedy musí mít svoji zvláštní magickou pečeť. Student nesmí očekávat, že obdrží již definitivně hotovou definici toho, co přesně to všechno znamená. Naopak, musí udělat se svou prací čelem vzad tak, aby vpravil sumu svých duchovních a morálních vědomostí do těchto škatulek. Nemůžete čekat, že si koupíte registračku se všemi svými minulými, současnými i budoucími korespondenty již opatřenou rejstříkem: má sice systém písmen a čísel, který je sám o sobě bezvýznamný, ale je už připraven tento význam přijmout, jakmile naplníte pořadače. Jak ta věc začne nabývat na objemu, zaznamená každé písmeno a číslo nový přírůstek významu; a tím, že přijmete toto systematické uspořádání, budete schopni pochopit své záležitosti do daleko větší hloubky, než kdyby tomu bylo jinak. Používáním tohoto systému je mág schopen definitivně sjednotit sumu svých vědomostí – transmutovat mnohost v jedno, a to dokonce i na intelektuální úrovni. Čtenáři nyní svitne, že výše uvedený nástin magické hierarchie je stěží i jen přehledem skutečné teorie universa. Tuto teorii si opravdu prostudujte v článku, na nějž jsme již odkazovali v souvislosti s časopisem Equinox (5), ovšem mnohem hlubší vhled vám poskytne Kniha Zákona a komentáře k ní: pravé poznání však zcela závisí na díle samotného mága. Bez magické zkušenosti bude bezcenná.

Na tom není nic zvláštního. Platí to pro veškeré vědecké poznání. Slepec může biflovat astronomii, protože se chce připravit na zkoušku, ale jeho znalosti se téměř výlučně nevztahují ke zkušenostem a zrak mu určitě nevrátí. Podobný jev lze pozorovat i tehdy, když gentleman, který dosáhl v Cambridge „vědecké hodnosti s vyznamenáním“ v moderních jazycích, přijede do Paříže a nedokáže si ani objednat oběd. Protestovat proti mistru Therionovi znamená počínat si stejně jako osoba, která tohle pozorujíc by se obořila jak na profesory francouzštiny, tak i na obyvatele Paříže, a nakonec by došlo i na popření existence Francie.

Dovolte, abychom ještě jednou zopakovali, že magická řeč není nic jiného než vyhovující klasifikační systém, který má mágovi umožnit, aby si nálepkami opatřil všechny zkušenosti, jichž nabude.
Kromě toho je také pravdou, že jakmile tu řeč už jednou zvládnete, tak dokážete vytušit neznámé studiem známého právě tak, jako znalost latiny a řečtiny vám umožní pochopit neznámé anglické slovo odvozené z těchto kořenů. A podobný případ platí i v chemii pro periodický zákon prvků, který umožnil vědě předvídat, a nakonec i objevit, existenci jistých, v přírodě dříve netušených prvků. Veškeré diskuse o filosofii jsou nutně neplodné, neboť pravda je mimo dosah řeči. Mohou však přinést užitek tehdy, pokud se v nich zajde dostatečně daleko – pokud se dojde až k bodu, kdy začne být jasné, že všechny argumenty se točí v kruhu.¹¹

Jenže diskuse o detailech ryze imaginárních vlastností jsou lehkovážné a mohou být zhoubné. Pročež velké nebezpečí této magické teorie tkví v tom, že student může omylem pokládat abecedu za věci, které slova zastupují.

Skvělý a velmi inteligentní muž, učený kabalista, kdysi udivil mistra Theriona tvrzením, že Strom života je kostrou universa. Bylo to totéž, jako kdyby někdo trval na tom, že kočka je tvor, který vznikl tak, že se sestavila písmena v tomto pořadí: K.O.Č.K.A. Není divu, že magie vzbuzovala posměch lidí bez inteligence, neboť právě její vzdělaní studenti nesou vinu na tak hrubém znásilnění základních principů zdravého rozumu.¹²

Přehled stupňů A.^.. A.^.. jakožto ilustrace magické hierarchie u člověka se uvádí ve druhém dodatku veršované drobnůstky One Star In Sight. Bylo by vhodné přečíst si ji dříve, než začnete číst další oddíl této kapitoly. Předmět je velmi obtížný a je mimo možnosti tohoto krátkého pojednání obsáhle se s ním zabývat.

→ DALŠÍ CO SE TÝČE MAGICKÉHO UNIVERSA

Všechna výše zmíněná písmena této magické abecedy se podobají spoustě názvů na mapě. Člověk samotný je úplný mikrokosmos. Jen pár jiných bytostí je obdařeno takovou vybalancovanou dokonalostí. Samozřejmě každé slunce, každá planeta může hostit bytosti podobně konstituované.¹³

Když však mluvíme o planetách v magii, obvykle se to netýká aktuálních planet, nýbrž částí země, jejichž povaha je připisována těmto planetám. Podobně když mluvíme o tom, že Nachiel je „inteligence“ Slunce, nemíníme tím, že žije na Slunci, ale jenom to, že má určitý charakter a vliv; a ačkoliv ho invokujeme, nechceme tím říci, že existuje ve stejném smyslu tohoto slova jako náš řezník.

Když „zaklínáme Nachiela, aby se zjevil“, znamená to, že náš proces připomíná stvoření – nebo spíše imaginaci – a to daleko víc, než se tak děje u vyvolávání. Lidská aura se nazývá „magickým zrcadlem universa“; a pokud k tomu můžeme něco říct, neexistuje nic mimo toto zrcadlo. Je tedy přinejmenším vhodné k tomu, aby zastupovalo celek, jakoby šlo o subjekt. Vede to k menším zmatkům. A protože člověk je dokonalý mikrokosmos, ¹⁴ je úplnou hračkou si kdykoliv znovu vytvořit vlastní koncepci.

Tak teď tu máme tradiční analogii, kterou potvrdil moderní experiment s tím, že je docela spolehlivá. Existuje jisté přirozené spojení mezi písmeny, slovy, čísly, gesty, tvary, vůněmi a tak dále, takže každá idea nebo (jak tomu můžeme říkat) „duch“ může být složena nebo vyvolána použitím oněch věcí, které jsou s nimi v souladu nebo vyjadřují zvláštní část jejich podstaty. Tyto analogie byly velmi hutnou a vhodnou formou podrobně zmapovány v Liber 777. Je zapotřebí, aby student tuto knihu ve spojení s některými magickými rituály pečlivě prostudoval, například rituál pro evokaci Taftartarata,¹⁵ otištěný v Equinoxu I (3), str. 170-190, kde jasně pochopí, proč je třeba se těchto věcí chopit.

Samozřejmě že jak student dělá pokroky a nabývá zkušenosti, tak začne s rostoucí měrou objevovat rafinovanost magického universa, které koresponduje s jeho vlastním. Pročež budiž to řečeno ještě jednou! Nejen jeho aura je magickým zrcadlem tohoto universa, ale i universum je magickým zrcadlem jeho aury. V této kapitole jsme byli schopni podat jen velmi stručný nástin magické teorie – je to nezřetelná črta nahozená slabými a chvějícími se prsty – neboť k tomuto tématu se dá říci jenom tolik, že má stejný rozsah jako celé lidské poznání.

Poznání exoterní vědy je komicky limitováno tím faktem, že nemáme žádný přístup, leda vyloženě nepřímo, k jinému nebeskému tělesu vyjma toho našeho. V posledních pár letech se pár polovzdělanců začalo domnívat, že už ví o vesmíru úplně všechno a základem jejich vytříbeného názoru na sebe sama byl obvykle telefon nebo letadlo. Je žalostné číst takové bombastické tlachání o pokroku, které nám novináři a jiné osoby, toužící po tom, aby lidé přestali myslet, předkládají ke strávení. Víme nekonečně málo o hmotném universu. Naše o podrobnostech referující poznání je tak nicotně nepatrné, že je stěží hodno zmínky, ledaže by nás naše hanba pobídla k většímu úsilí. Takové poznání,¹⁶ jakého jsme dosáhli, má velmi obecný, těžko pochopitelný, filosofický a téměř magický charakter. V podstatě jej tvoří čistě matematické koncepce. Jsme v zásadě oprávněni říci, že čistá matematika je naše spojení se zbytkem vesmíru i s „Bohem“.

Magické koncepce jsou tedy samy o sobě hluboce matematické. Samotným základem naší teorie je kabala, která souvisí s matematikou a geometrií. V magii se promyšlený postup zakládá právě na tom, a to úplně stejně, jako se zákony mechaniky opírají o matematiku. Proto do té míry, jak říkáme, že máme magickou teorii universa, musí jít o záležitost naprosto základního zákona s pár jednoduchými a pochopitelnými poučkami, které jsou vyjádřeny velmi obecnými pojmy.

Mohl bych se klidně věnovat celý život tomu, že bych zkoumal detaily z jedné úrovně, stejně jako se badatel může do konce života potulovat po nějakém koutě v Africe nebo se jako chemik zavrtat do jedné podskupiny sloučenin. Každý takový do podrobností jdoucí kus práce může být velmi hodnotný, není však pravidlem, že to osvětlí základní principy vesmíru. Tato pravda je pravdou jednoho úhlu. Může dokonce vést k omylu, když nějaká průměrná osoba začne dělat závěry z ničeho.

Představte si obyvatele Marsu, který by chtěl mudrovat o Zemi a neměl po ruce jako průvodce nic jiného než zápisky nějakého člověka ze severního pólu! Jenže práce každého badatele, ať už leze jako housenka po kterékoliv větvi Stromu života, je usnadněna tím, že pochopí základní principy. Každý mág by tedy měl studovat svatou kabalu. Jakmile si jednou osvojí hlavní zásady, půjde mu celé dílo lépe od ruky.

Solvitur ambulando: což neznamená: „Zavolejte ambulanci!“¹⁷

*

Poznámky:

¹ Předkládám tuto teorii velmi jednoduchou formou. Nemohu (např.) ani vysvětlovat, že se idea vůbec nemusí vztahovat k bytí, nýbrž k pohybu. Kniha Zákona vyžaduje zvláštní studium a zasvěcené chápání.
² Přesněji řečeno, HERU-RA-HA, aby byl zahrnut i HOOR-PAAR-KRAAT.
³ Základy této teologie vykládá Liber CCXX, AL vel Legis, která tvoří IV. část této Knihy 4. Proto vylíčím tuto záležitost jen v obrysech; bylo by třeba zvláštního pojednání, v němž by se probral pravý význam zde uvedených pojmů a ukázalo by se, jak Kniha Zákona anticipuje současné objevy, které učinili Frege, Cantor, Poincaré, Russell, Whitehead, Einstein a další.
⁴ Veškerý pokrok v chápání vyžaduje nabytí nového pohledu. Moderní koncepce matematiky, chemie a fyziky jsou pro „prosťáčka“, který přemýšlí o hmotě jako o něčem, na co může zaklepat, vyložené paradoxy.
⁵ Úvahy o křesťanské Trojici jsou takové povahy, že se doporučují jenom zasvěcencům IX° O.T.O., neboť v sobě skrývají poslední tajemství veškeré praktické magie.
⁶ Ovšem každá koncepce je sama o sobě vyvážená. Čtyřka je rovněž Dalet, písmeno Venuše; proto se v ní skrývá i idea mateřství. Podobně je čtvrtou sefirou Chesed, vztahující se k vodě. 4 je ovládána Jupiterem, Pánem blesku (ohně), a navíc je vládcem vzduchu. Každá sefira je svým způsobem úplná.
⁷ Rovnováha sefirot:
Keter (1) „Keter je v Malchut, a Malchut v Keter, jenže jinak.“
Chochma (2) je Jod tetragrammatonu, a proto také jednota.
Bina (3) je He tetragrammatonu, a proto „Císař“⁸.
Chesed (4) je Dalet, Venuše, ženství.
Gevura (5) je sefirou Marsu, mužství.
Tiferet (6) je hexagram, dělající prostředníka a uvádějící do souladu Keter a Malchut. Zrcadlí se v něm i Keter. „To, co je nahoře, je jako to, co je dole, a to, co je dole, je jako to, co je nahoře.“
Neca (7) a Hod (8) jsou v rovnováze tak, jak se uvádí v textu.
Jesod (9) viz text.
Malchut (10) obsahuje všechna čísla.

⁸ Ve světle pozdějších závěrů Aleistera Crowleyho, vyplývajících z Knihy Zákona (HORUS, Brno 1991, 1997), verš AL, I:57, a Knihy Thothovy (HORUS, Brno 1994, 1997), zde místo atu „Císaře“ musí být „Hvězda“. – San.
⁹ Není možné v tomto zhuštěném nárysu podat úplný výčet dvaceti dvou „cest“. S ohledem na všechny jejich atributy je třeba je studovat v 777, ale především pak to, proč jsou připisovány planetám, elementům, znamením, stejně jako tarotovým trumfům, zatímco jejich pozice na stromu samotném a jejich umístění coby spojovacích článků mezi jednotlivými sefirami, jež spojují, je oním posledním klíčem k jejich pochopení. Všimněte si, že každá kapitola této knihy je jednomu z nich připsána. Nebylo to záměrné. Tato kniha byla původně jen sbírkou nahodilých rozprav mezi fráterem P. a soror A.; jenže po uspořádání rukopisu zapadly zcela přirozeně a nutně do takového rozdělení. A naopak, znalost tohoto schématu mi naznačila četné nedostatky v mém původním výkladu; díky tomu jsem ho mohl přeměnit na ucelené a systematické pojednání. Totiž poté, co jsem rozhýbal svoji lenivou náturu pod palbou kritiky a návrhů různých kolegů, jimž jsem předložil předchozí návrhy.
¹⁰ Když říkám „Bůh“, mám na mysli ideální identitu nejniternější lidské podstaty. „Je to cosi v nás (pomíjím Arnoldovo pitomé a provinilé ‚ne‘), co pracuje pro spravedlnost;“ a spravedlnost je správně definována jako vnitřní spojitost. (Vnitřní spojitost zahrnuje to, když se napíše „Detegitur Jod.“
¹¹ Viz The Soldier & the Hunchback, Equinox I (1). Lidský rozum jako orgán je jednoduše zvláštní systém třídění dojmů; jeho struktura se utvářela v průběhu vývoje druhů. Nejde o nic absolutnějšího než je vývoj druhů. Nejde o nic absolutnějšího než třeba mechanismus našich svalů, který je hotovým tělesným znakem, s nímž musí být v souladu všechny ostatní systémy přenášející sílu.
¹² Dávno předtím, než bylo tohle napsáno, byla spáchána ještě větší zhovadilost. Ten, který by to měl vědět nejlépe, se pokusil vylepšit Strom života tak, že obrátil Hada moudrosti vzhůru nohama! A navíc se ani nesnažil tomu vdechnout alespoň náznak symetrie: to málo zdravého rozumu, které mu zbylo, napáchalo ty největší ohavnosti. Dokázal učinit z celé magické abecedy nesmysl a ukázal, že nikdy nepochopil její pravý význam.
Absurdnost takového nepořádku v uspořádání cest bude každému rozvážnému studentovi zřejmá z následujících příkladů. Bina, božské porozumění, je spojena s Tiferet, lidským vědomím, prostřednictvím Zain, Blíženců, orákulum bohů, nebo intuici. On totiž atribut představuje psychologický fakt: nahrazovat jej Ďáblem znamená buď vtip nebo naprostou pitomost. A dál, karta s názvem „Mravnost“, Lev, vyvažuje majestát a milosrdenství silou a přísností: jaký smysl má dávat na její místo „Smrt“, Štíra? Máme tu dalších dvacet omylů se zbrusu novými překrásnými atributy, které jsou objasněny pěkně z nadhledu; student si může být jist dalšími dvaceti záchvaty smíchu, jestliže touží studovat je dál.
¹³ Samozřejmě stejně nemáme žádné prostředky, abychom poznali, kdo skutečně jsme. Jsme omezeni na symboly. A je jisté, že všechny naše smyslové počitky nám poskytují pouze částečné aspekty objektů, na něž se upírají. Tak například zrak nás jenom okrajově informuje o pevnosti, hmotnosti, složení, eletrických vlastnostech, tepelné vodivosti atd. atd. Neříká nám vůbec nic o samotné existenci takových životně důležitých idejích jako je teplo, tvrdost a tak dále. Dojem, který myšlení kombinuje ze smyslových počitků si nikdy nemůže činit nárok na přesnost nebo úplnost. Vpravdě jsme se poučili, že nic není samo o sobě takové, jak se nám zdá.
¹⁴ Člověk je jím jen podle definice. Toto universum může zahrnovat nekonečně pestré množství světů, které jsou lidskému vnímání nepřístupné. A přesto právě z tohoto důvodu tu nejsou pro účely argumentace. Člověk ovšem má jakési nástroje pro poznávání; můžeme tedy makrokosmos definovat jako totalitu všech věcí, které jsou přístupné jeho vjemům. A jak evoluce zdokonaluje tyto nástroje, makrokosmos a mikrokosmos se rozšiřuje; vzájemný vztah mezi nimi se však nemění. Nemohou mít nějaký význam, který by se vymykal pojmům toho druhého. Naše „objevy“ náleží právě tak nám, nakolik jsou vlastní i přírodě. Amerika i elektřina existovaly v jistém smyslu už dávno předtím, než jsme si je uvědomili; přesto však i nyní nejde o nic více než o neúplné ideje, vyjádřené symbolickými pojmy řady vztahů mezi dvěma řadami nevyzpytatelných fenoménů.
¹⁵ Allan Bennett: Rituál pro evokaci velkého ducha Taftartarata, aby se viditelně zjevil. Půdorys, Praha 1994. – San.
¹⁶ Navíc je poznání koncepce zcela nehorázná. Všechna tvrzení se nakonec vracejí zpět k tomu, že „A je A.“
¹⁷ Solvitur ambulando, lat. doslova „vyřeší se to chozením,“ tzn. v praxi.

*

Poznámka
Crowley podstatně přepsal podklady s instrukcemi pro IX° a provedl revizi rituálů – z nichž některé byly jen mírnými variacemi na díla „imitativní magie“ – až do VI°: Agape (Liber C): Kniha odhalení Svatého Grálu, přičemž bude promluveno o vínu sabatu adeptů – a opatřil je osobním komentářem, dále De Arte Magica secundum Ritum Gradus Nonae O.T.O. a písemnosti vztahující se k jiným stupňům. (Oba traktáty o sexuální magii, spolu s dalšími, vyšly pod souhrnným názvem Liber C vel Agape vel Azoth, HORUS, Brno 1996.) – San.

*

Aleister Crowley: Magie v teorii a praxi. 0. kapitola.
Okultura e-© MMII

Uložit