Kenneth Grant zemřel po delší nemoci 15. ledna 2011.
Tento významný okultista, básník a spisovatel, který se svojí ženou Steffi Grantovou vedl magický řád známý jako Týfónský Ordo Templi Orientis, nyní však označovaný jako Týfónský řád, se narodil 23. května 1924.
Grantovy první okultní zkušenosti se datují k roku 1939 během druhé světové války, kdy – jak prohlašuje – přijal první poselství od „mimozemské bytosti“ S’lba. Na to navázalo přijetí Kronik Kralnie (The Chronicles of Kralnia) v roce 1943. V roce 1944 se setkal s Aleisterem Crowleym, čímž započalo magické poručnictví ve věku dvaceti let, když Crowley měl šedesát devět a do řádu A.·.A.·. byl zasvěcen v roce 1946. Stejně jako Crowley i on byl silně ovlivněn okultním dílem Austina Osmana Sparea.
Podle okultního historika P. R. Koeniga Crowley označil Granta za „naprostý dar bohů,“ ale při pečlivém zkoumání tohoto citátu vyjde najevo, že Crowley chválil Grantovu práci coby sekretáře. V březnu 1946 si Crowley poznamenal do diáře: „Grantova hodnota: kdybych zemřel nebo odešel do USA, musí tu být poučený člověk, který se bude starat o anglickou větev O.T.O.“
Po Crowleyho smrti byl Grant v roce 1948 uveden do IX° chartou O.T.O prostřednictvím jeho nástupce, Karla Germera, a roku 1951 byl pověřen, aby v Anglii založil O.T.O. V roce 1952 sepsal nový manifest pro svoji skupinu s nákladem 5000 výtisků.
Roku 1954 Grant založil Lóži Nové Isis (Nu-Isis Lodge). Tato lóže začala fungovat v dubnu 1955, kdy Grant vydal manifest ohlašující „proud Siria a Seta,“ o nějž se práce lóže opírala. Karl Germer byl tímto manifestem tak znechucen, že 20. července 1955 vydal „Nótu o zapuzení,“ jíž vykazuje Granta z O.T.O., a jmenoval Noela Fitzgeralda vůdcem britské sekce řádu.
Grant se nicméně prohlásil titulárním zevním vůdcem řádu (O.H.O., Outer Head of the Order) Ordo Templi Orientis. Tato větev pod Grantovým vedením pak začala být oficiálně nazývána Týfónský řád. Lóže Nové Isidy byla absorbována do Grantova řádu v roce 1962.
Grant byl hlavou několika organizací, které sloužily jako kanály pro týfónskou tradici, o níž psal velmi rozsáhle a s hlubokým zaujetím. První trilogie sestává z The Magical Revival, Aleister Crowley and the Hidden God a Cults of the Shadow (Skoob 1991, 1992 & 1994). Do druhé trilogie patří Nightside of Eden (Skoob, 1994), Outside the Circles of Time (Muller Ltd., 1980) a Hecate’s Fountain (Skoob, 1992).
Spolu se svojí ženou Steffi je rovněž autorem knihy Hidden Lore, která vyšla původně v malé edici v letech 1959 a roku 1963 jako Carfax Monographs s perokresbami a kresbami tužkou; znovu byla vydána u Skoob v roce 1989 s deseti barevnými obrázky. V roce 1991 vyšly paměti K. G. na Aleistera Crowleyho pod názvem Remembering Aleister Crowley (Skoob), nádherné Images & Oracles of Austin Osman Spare (Skoob), a dále kniha Zos speaks: Encounters with Austin Osman Spare.
Poslední trilogie zahrnuje díla Outer Gateways, Beyond the Mauve Zone a The Ninth Arch.
Všechna jeho díla mají celou řadu původních ilustrací z okruhu jeho přátel a spolupracovníků. Grant se rovněž podílel na spoluvydávání a anotacích hlavních magických děl Aleistera Crowleyho.
Zejména práce Outside the Circles of Time shrnuje ideje Aleistera Crowleyho, které nebyly rozvinuty a jež jsou bezprostředně – dalo by se říci naléhavě – aktuální pro tento čas.
Ortodoxní thelémity by nemělo zarazit zpochybnění významu Hórova æonu – spíše jde o výzvu neustrnout v linearitě zbožňování, nýbrž kacířsky vyrazit vpřed všemi směry najednou.
Teprve v poslední dekádě nebo ještě méně umožnily různé vědecké trendy a tendence přehodnotit Crowleyho dílo tím způsobem, že ho vyzvedává z výlučně ‘okultního’ rámce, do nějž bylo uvrženo, dokud se neobjevila má Týfónská trilogie. Že tyto ideje zůstaly latentní až do současnosti, není vůbec překvapující, když si uvědomíme, že Crowleyho smrt v roce 1947 souvisela s výskytem nebývalé vlny nevysvětlitelných fenoménů, týkajících se vesmíru a mysteriózních objektů, které se v něm občas objevují.[1] Od té doby se vynořila úplně nová scéna a citlivější příslušníci lidské rasy si začali následně velmi akutně uvědomovat možnost existence života vědomě řízeného a sebe sama nazírajícího mimo lidství a jistým způsobem také za ním.
Význam Crowleyho díla se v takovém kontextu teprve teď začíná jevit jako hodnota ze starého světa, ze starého æonu, něco, co se rozpadne na prach nebo bude muset podstoupit radikální změnu. A ještě, velká část lidstva – nikoliv jen hrstka národů, jakkoliv velká nebo mocná – je nyní ohrožována destrukcí, jako tomu bylo kdysi, když došlo k téměř naprostému zničení za časů Atlantidy. Jsou tu někteří, kdož věří, že už je příliš pozdě na to, aby se odvrátilo zopakování takové katastrofy, ačkoliv se má zato, že některým příslušníkům lidské rasy bude umožněno, aby přežili tento holocaust a jeho následky. Takovou podobu přežití lze zajistit magickou předvídavostí a přístupem do jiných dimenzí bytí, mimo časové sféry a prostor, což právě teď není věc, které by někdo věřil. Budeme-li tohle mít na paměti, lze tuto tezi dále rozvíjet.
Dnes ještě více než jindy je zcela zřejmé, že člověk musí najít svůj střed, svoji duši, anebo zahyne jako entita uvědomující si vlastní já. Takto omezený počet jedinců při hledání významu dosáhl v crowleyovském smyslu objevu pravé vůle; zrození duše v tom smyslu, jak to postuloval Gurdjieff; nebo nalezení osobní identity ve smyslu jungiánském. Jenže tato řešení náleží téměř výlučně určité úrovni člověka a jediné lineární časové sekvenci, viz: série æonů a jejich apoteóza v evolučním vývoji od individuálního ke kosmickému vědomí.
Nedávno vydaná pirátská verze Crowleyho diářů obsahuje odkaz na tento Bezeslovný æon, ale je natolik zavádějící, jakože Crowley udělal fatální omyl[2], který zůstal ve strojopisu neautorizovaným vydavatelem neopraven. Současně je faktem i to, že ordálie v sobě skrývá mystérium Dvojčat (Blíženci)[3] a obskurní magickou formuli vztahující se k písmenu Zain.[4] Kniha Outside the Circles of Time vysvětluje podstatu těchto formulí; ukazuje také, že člověk stojí – v současné chvíli – na prahu Bezeslovného æonu; a že musí projít Setovou pouští[5] a pak vejít do jasného světla æonu Maat, jenže bez průvodců z oblasti vyšších vlivů, kteří až doposud dohlíželi na evoluci jeho vědomí.
Fráter Achad poskytl přesvědčivý, ale ne úplně konečný důkaz[6], který má ukázat, že Crowley neuspěl v úloze Mága vzhledem ke své neschopnosti vyslovit slovo Hórova æonu (přítomný æon), a že tudíž právě tento náš æon je samotným adventem Bezeslovného æonu, jehož se obávali a měli z něj hrůzu proroci minulosti. Současný světový avatar, Meher Baba, rovněž neuspěl ve slibu vyslovit své slovo.
Protože rostoucí napětí ve světě hrozí eskalací a tím, že se lidstvo nakonec vyhubí, objevil se téměř zázrakem most vedoucí napříč Bezeslovným æonem – jako pavučina, která se napíná přes prostor a čas – kterým je možno se dopravit do jiných dimenzí, jiných æonů, a to mohou dokázat ti členové lidské rasy, kteří porozuměli Slovu nebo Hlasu ticha.[7]
Veliký pylón, který stojí na stráži před první bránou k æonům mimo prostor a čas, je pylón Dvojitého proudu – Horus/Maat – a na jeho podstavci se líhne supice Maat, temné dvojče zlatého sokola, potřísněná krví Hórova æonu.
O Knize mrtvých (nebo nemanifestovaných), ať už se jedná o egyptské podání nebo tibetské, se na stránkách této knihy dočtete jen málo. Ale Kniha mrtvých jmen (Necronomicon) je tu vzpomínána velmi často, protože H. P. Lovecraft, který byl nástrojem, jenž měl uvést tuto „novou“ knihu Neprojeveného do povědomí veřejnosti, zůstavil poněkud znepokojivé vysvětlení, co se týče jejího pravého původu a hodnoty, kterou nepochybně má pro praktického okultistu a neméně pro čtenáře zajímajícího se jedině o teoretické a literární aspekty vzpomínaných záležitostí.
Už po staletí se citliví jedinci – kněží temných věrouk, kteří inspirovali básníky a proroky starověku – snažili připravit na přijímání a být otevřenými vůči kosmickým impulsům a vibracím. Takoví jedinci připravovali vědomí lidstva na přerod, jehož jsme nyní svědky, a který v tomto světě někteří z nás nyní zakoušejí.
Žijeme teď v citlivém období přechodu od jednoho věku k druhému, a ačkoliv k úsvitu nového věku dochází periodicky, teprve v naší vlastní době je možné vidět následnost æonů, nebo časové cykly, nikoliv jako sekvenční proces, nýbrž jako simultánní fenomén. Ten se odráží ve vědomí jistých jedinců, kteří jsou osvobozeni z otroctví prostorových dimenzí a kteří proto existují mimo letokruhy.
Kenneth Grant sám nesl pochodeň, kterou osvětloval minulé temné časy a zasloužil se i o to, aby přibyli další světlonoši.
V lednovém dni značeném Velikým bohem Panem byl bytostí XV odnesen mimo letokruhy a odložil své břímě času do věčnosti.
*
Poznámky:
1) Viz John A. Keel: The Cosmic Question, Granada, London 1978, nebo D. A. J. Seargent: UFOs: A Scientific Enigma, Sphere Books, London 1978.
2) Jedná se o zápis z 10. června 1923 e.v.
3) Velký význam znamení Blíženců přikládá i boskovická škola Alma Excelsior. – San.
4) Zain je sedmé písmeno magické a kabalistické abecedy.
5) V lovecraftovské gnosi se jedná o plošinu Leng. Doporučujeme však vzít v úvahu i jiný aspekt, který poeticky zpracoval Walter M. Miller Jr. v knize Chvalozpěv na Leibowitze (Laser, Plzeň 1994). – San.
6) Viz Achadovu „oficiální“ a „neoficiální“ korespondenci Handelovi, Kowalovi a dalším.
7) Je pravděpodobné, že Blavatské mysteriózní kniha téhož jména se vztahuje k Bezeslovnému æonu a je jistě významné, že Crowley, když vydal svůj komentář k Hlasu ticha (Equinox, III.1), umístil – jako frontispis k ní – svůj obraz LAM, mimozemské a nadlidské inteligence, která je obzvláště významná ve vztahu k æonu Maat.
