(PROJEKT222, 2008, CD)
Byron Metcalf, Mark Seelig & Steve Roach: Nada Terma
CD, 7 skladeb, PROJEKT222, Projekt, 2008
Distribuce: HORUS CyclicDaemon*
Všichni tři výše jmenovaní hudebníci se naposled dohromady sešli na krásném, hluboce duchovně laděném albu Wachuma’s Wave z roku 2000. A dalo by se říci, že toto je jakýmsi jeho volnějším a hlubším pokračováním, neboť všichni hráči jsou zase o kus dále. Také se dá konstatovat, že Roachovi všeobecně prospívá spolupráce s dalšími, především akusticky a duchovně zaměřenými hudebníky, protože se skladby zklidňují, prosvětlují a pocit z nich je velmi pozitivní.
To je jistě případ i tohoto CD. Hudba doslova teče a omývá vás. Opět máme délku 73 minuty a nepřerušovaný tok zvuku, tentokrát o sedmi částech, ovšem vnitřních a bez názvů. Záměrem je nabídnout posluchači cestu do sebe, která se jistým způsobem vykulminuje a pak zase zklidní.
Všechny elektronické části, náladové plochy a vyjádření statického spočinutí obstarává pochopitelně Steve Roach. Byron Metcalf již vícekrát na Roachových nahrávkách přispěl především rámovými, až šamanskými bubny a dalšími perkusemi. Zde to jsou též keramické bubny udu, ale i další a velmi zajímavé váčky se semínky. Ty později ve skladbách evokují rytmicky jógínský dech. Trochu si též alikvotně zazpíval. Tento zpěv je především doménou Marka Seeliga. Přidal si také indickou bambusovou flétnu bansuri a smyčcový nástroj dilrubu.
První tři fiktivní části kompozice jsou pomalé, rozjímavé. První skladba je taková společná, ve druhé se předvede hlavně sólo na bambusovou flétnu a ve třetí na dilrubu. Nejsou to však sóla ve vlastním slova smyslu, spíše tyto nástroje určitým vnitřním způsobem táhnou ty další. Ve čtvrté skladbě pomalu nastupuje Metcalf na rámový buben a jde o opravdové sólo. Asi v půlce skladby zrychlí a nasadí velmi dynamický, celkem neměnný rytmus, mírně podporovaný ještě dalšími perkusemi. Staticky se drží alikvotní zpěv a elektronická plocha. Do páté skladby již vstupuje Metcalf zcela sám a postupně si začíná přidávat další perkuse, aby byl rytmus hutnější. Po nějaké době se táhlými tóny na čas přidá dilruba, a když skončí, tak táhlá, jednohlasá plocha syntezátoru. Ta se drží již stále a opět se k ní v poslední třetině 16minutové skladby přidají dilruba, bansuri i alikvotní zpěv. Syntezátor se přesune do vrčivých, hlubších poloh. Ke konci skladby vše postupně tichne hrdelním alikvotním zpěvem a táhlou flétnou i s rámovým bubnem přejde do šesté skladby. Opět se objevují váčky se semínky. Rytmika vše drží pohromadě, ač má vlastně flétna sólo. Opět spolu s alikvotním zpěvem a syntezátorem se vše vyvíjí k extázi. Ve ztišení přecházíme do závěrečné části s naechovanou dilrubou i flétnou. Rámový buben se stále ztišený drží v pozadí. Postupně se poměr nástrojů vyrovná, zvýrazní se alikvotní zpěv se syntezátorem a rámový buben s váčky také zesílí. Po dvou třetinách 17minutové skladby mizí i rytmika a vše se pomalu rozplývá v táhlých melodiích do ztracena.
Opravdu vynikající album, ale musíte je poslouchat bez rozebírání, a zcela bez myšlenek se do něj ponořit a nechat se unášet.
© Jiří Mazánek
© okultura, 2008
*
