Zdeněk Neubauer, Jakub Hlaváček: Slabikář hermetické symboliky & čítanka tarotu
*
316 stran, nakladatelství Malvern, Praha 2003, vydání první, vázané, cena neuvedena
ISBN 80-86702-01-4
*
Kniha, kterou bychom si sami přáli napsat. Může být pro dychtivé a moudralačné studenty tarotu a hermetismu lepšího doporučení?
Autoři nám sdělují: „Milý čtenáři, slabikář, který držíš v ruce, má za sebou dlouhou dobu zrání a vznikání…“
A tak tomu opravdu jest: píší se dnes různé knihy, málo jich ovšem dýchá takovým prožitkem a samostatně nabytými poznatky jako je tato.
Potěší, když narazíte na dílo, jež vás uvádí do souvislostí a nepředkládá toliko informace. Navíc, jak jsme již uvedli shora, má svůj vnitřní život, takže sice není definitivní, leč může (jako člověk) žít dál a proměňovat se. Sympatickým je i přiznání o fundamentu, z něhož autoři vycházeli, a sice z Wirthova tarotu, který je v něm znatelný. Návdavkem jsou ovšem četná rozvinutí náhledů a náhlých zjevení – pokud jde o spojení kabaly a tarotu – jež jsou zaznamenána v původní síle sdělení prostřednictvím imaginace i „křehkostí svého povstávání“.
Do vínku se mu tak dostalo schopnosti vyjít do širého světa a zažívat s vámi interakce, což je určitě výsadním přáním jeho rodičů, jimž netřeba se báti potratu nebo dementního děcka. Vtipně podotýkají etymologii slova „archetyp“, což původně znamená „formu pro ražbu“. Nu ovšem, jsa poučeni četbou Duny páně Franka Herberta a funkcí Vtiskovatelek, jakož i poněkud antikvárnějším dílkem Liber de causis, můžeme dokázat podle svých vlastních stop a otisků dospět až k původnímu obrazu raznice, jejímž dunivým dopadnutím se náš milý Bůh uráčil nás vyrazit směrem do existence.
Skromnost jejich nemá omezit její používání jen na „poskytnutí prvního vhledu do hermetické symboliky a otevřít vnímání universalitě“, což jest vpravdě delikátní úkon vyžadující jisté arcijemné péče na vlastní duši, k níž možno přiřadit cokoliv od hluboké orby, proprání, bělení až po ždímání, sušení a žehlení žhavým želízkem. Správně a znovu nás upozorňují na to, že „použití symbolického jazyka v alchymii má hlavně a jednoznačně iniciační charakter.“
Čtenář může pochopit užití jistého slova v určité pasáži jen tehdy, rekonstruuje-li postupně starou mentální architekturu. Musí tedy probudit ztemnělé oblasti vědomí.
René Alleau praví: „Čtenář může pochopit užití jistého slova v určité pasáži jen tehdy, rekonstruuje-li postupně starou mentální architekturu. Musí tedy probudit ztemnělé oblasti vědomí.“
Metafora jest tu čarodějnicí, která nás unáší na svém koštěti do vzdušného světa nezadrhujícího dušností světského dění. Nejde o pouhá „slova“, ani o zvláštní jejich uspořádání ve větě, nýbrž o souběh slova, obrazu, vůle, významu a oživené plodivé schopnosti, který provede spuštění synchronicitního děje, v němž si uvědomíme zasuté vnitřní obsahy, jimiž jsme nelistovali už přehršli uherských roků. Proto tuto slabikář pro duchy, mírně řečeno, obézní, jimž tuk opatlal mozek natolik, že přestali slyšet a vidět. Nově nažívané a opakované obrázky hermetické školky v ptačí slovesnosti způsobí lehčí průjem aneb udělí klystýr, načež dojde k promnutí očí a vymytí uší i počnou se dít nemalé zázraky. O školku třeba pečovati, zajděte sobě do lesa a potkáte-li „toho v zeleném“, mějte ho, by vám vypravoval o školení nadělovaném malým stromečkům.
Mezi další poučení, jichž se nám tu dostává, patří i varování při studiu symboliky alchymie, „která si je mallarméovsky vědoma, že vyslovit znamená zradit, ale tlumočit znamená utajit.“ Co se to tu tropí? Inu, pouhá mluva svědčí o mluvcích, nikoli o mluvčích pravdy, a z jejich úst vypadávají žáby, my však právem čekáme, že nám z úst bude padati zlato, čili tlumočení jest vlastně překládání, a tento gargantuovský úkon nelpí na svalech, leč na připravenosti Ducha nejen přesouvat významy zleva doprava, však i shora dolů a z Nemanic do Kmání.
Ba, představit si čas bez střídy dne znamená zůstati jen o (vodě a) kůrce, z níž počne v temnotě světla kutati ono vše- a sebesdělující zlato.
Metafora jest tu čarodějnicí, která nás unáší na svém koštěti do vzdušného světa nezadrhujícího dušností světského dění.
Jaký je rozvrh našeho slabikáře?
Nejprve jsme obeznámeni s prvky hermetické symboliky (obrazce: kruh, trojúhelník, čtverec, kříž, srpek, půlkruh, kombinace srpek a kruh, kříž a kruh, kříž s čtvercem/obdélníkem). Následuje výklad barev, čísel – k nim počty (počítání jest úkon již ryze mefistofelský, pomněte jeho vynálezu peněz, že ano…) a číselné kvality.
Hebrejská číselná symbolika podtrhuje význam hebrejského písma a opět jeho číselných kvalit, což zavede čtenáře až k notarikonu a připraví ho na výklad sefirotu a symboliky počítání (srv. Sefer Jecira), jmen sefirotu a písmen ve funkci číslic (kabala). Tarot obsahuje i astrologickou symboliku (planety, světla – malé a velké, znamení). Připomene, že svět je balíček karet a připraví vás na sejmutí a rozdání karet. Tarot jako hra – svět jako hra. Vzpomenete Velké hry surrealistů?
A už defilují oživlé postavy: malá arkána, velká a jejich klíčové postavy. Dworkin Neubauer je tu vykladačem povolaným, nikoli jenom „spodkem“ nebo „klukem“, a nadto „novým sedlákem“ nebeského zemědělství, takto dostává svému vyššímu jménu.
Podobně jako D. Ž. Bor i Neubauer hojně používá k dobrému etymologického výkladu slov, čímž osvěžuje jejich význam.
Osobně mi nevadí sušší filosofický výklad (např. ku konci str. 230 a násl. 231-3), pokud se ale na počátku zaříkávají slabikářem, možná by více prospěla sdílnější podoba tohoto „sdělení“ pro prvočtenáře a podobný traktát s členěním podle arkán se snad mohl ponechat jako apendix ku konci knihy.
Také bych osobně hodně přemýšlel u Spravedlnosti, zda se rozvaha neváže spíše k rozmyslu, pročež rozvažování už asi nebude plynout ze syntetické jednoty apercepce, tedy z rozumu. A nerad bych jednal pragmaticky, tedy věcně, chci-li působiti do věčnosti, tedy věčně.
Nesouhlasím ani s názorem, že „v řeči symbolů“ jde o to, „k jakým analogiím a podobnostem“ se má hledět. Analogie pomíjí snahu o univocitní řešení, takže namísto nebeského padá ku světskému výkladu a tolik dříve magicky proklamovaná „analogie protikladů“ už nemá v duchovním „výkladu“ místo. Nezdá se mi ovšem, že by autoři touto nectností trpěli prakticky, kniha je plná nova et rara (nových a vzácných) výkladů, spíše jde o setrvačnost formulační.
Kritika? Nemnoho.
Ctilo by naše autory, kdyby se přiznali i k původu některých obrázků, jako je třeba ten (obr. 4) na str. 103, představující 231 bran, jejž převzali od Aryeha Kaplana.
Prospělo by také citaci z Fausta, kdyby byl text uveden zrcadlově, tuto třebas použitím dvou sloupců na stránce, protože jsem dohledával, zda německý text přesně odpovídá (neodpovídá!) uvedenému českému (chápu, že potřeboval přidati vlastního překladu, to se však dá rovněž vyřešit vhodným způsobem v sazbě), který jest tu nepochopitelně zkrácen a čtenář se tedy nedozví, proč uvedl více německého a má-li v tom hledati hermetický význam (nemá…). Při přepisu nadto došlo k překlepu („Zkoumemejme ho!“), který jen podtrhnul, že zde došlo venkoncem k něčemu nechtěnému.
Závěrem nutno dodati, že dílo oplývá i vtipem, jehož bývá v knihách tohoto typu většinou poskrovnu. Pokud se tedy zabýváte vážně tarotem a míníte vystoupat do větších výšin, než jaké nabízejí hodinové příručky, máte tu po ruce základní práci: slabikář a čítanku pro umění hermetické. Opus bonum!
*
© San
© okultura, MMV
