Filosof skrze oheň

Philaletha – Starkey

306 stran, nakladatelství Trigon, sv. 7, Praha 2005, vydání první, vázané, cena neuvedena
ISBN 80-86159-55-8*

Nejvyšším cílem alchymisty je dosáhnout andělského kamene, jenž umožňuje zjevování Andělů a dodává moc rozmlouvat s nimi prostřednictvím Snů a Zjevení, a nedovoluje Zlému Duchu přiblížit se k místu, v němž ke komunikaci dochází.

Svazek sedmý alchymické knižnice nakladatelství Trigon obsahuje následující studii a traktáty:

• Byl alchymista George Starkey Eirenaeus Philaletha?
• George Starkey: Liquor Alcahest
• Joaquin Pérez-Pariente: Podstata světla
• Dopis pravým žákům Hermovým
• Filosofický dopis o pravém Kameni mudrců
• Eugenius Philaletha: Anima Magica Abscondita čili Skrytá magická duše
• Euphrates čili Voda od Východu
• Coelum Terrae čili Nebesa země
• Antroposophia Magica
• Josaphat Friedrich Hautnorton Svecus: O třetím počátku minerálních věcí
• Bantaleonis Bifolium Metallicum

Jméno George Starkey je v posledních letech stále častěji uváděno do spojitosti s tajemným alchymistou 18. století Eiranæem Philalethem (Smírný [přátelský] Milovník pravdy). Historik alchymie K. Ch. Schmieder považoval Starkeyho za Philalethova žáka a domníval se, že za pseudonymem by se mohl skrývat mystik a alchymista Thomas Vaughan (1621-1665/6), píšící pod pseudonymem Eugenius Philaletha. Ten, zprvu vážený rektor oxfordské univerzity, kterou však pro své royalistické přesvědčení a účast v bitvě u Rowton Heath musel později (1650) opustit, byl nadšenec, který do svých alchymistických představ vkládal univerzalistické myšlenky tradiční kabaly a svá přirovnání a alegorie čerpal ze Starého Zákona. Jeho názory byly silně ovlivněny teoriemi „rudolfínského“ alchymisty Michaela Sendivoje a známého středověkého magika H. C. Agrippy z Nettesheimu. Po svém nuceném odchodu z oxfordské univerzity žil nějakou dobu v Kensingtonu, kde spolupracoval na poli (al)chemie s jedním ze zakladatelů Royal Society [Královská společnost] Thomasem Henshawem (1608-1673). Spolu s ním a pravděpodobně též s prvním prezidentem Královské společnosti sirem Robertem Morayem (1618-1673) prováděl nejrůznější alchymické a spagyrické experimenty; při jednom z nich, právě když laboroval se rtutí a dalšími ingrediencemi, došlo k nehodě, na jejíž tragické následky zemřel.

Eirenæus Philalethes alias George Starkey (1628-1665) byl přesvědčeným žákem paracelsisty Johanna Baptista van Helmonta (1579-1644). Už během studia na Harvardské univerzitě v Massachusetts jej a jeho spolužáka Johna Alcoca (+1667) přivedl k alchymii charlestonský lékař Richard Palgrave (+1651). Nedlouho potom navázal styk s okruhem iatrochemiků, seskupených kolem lékaře, mecenáše a politika Johna Winthropa mladšího (1606-1676). Po ukončení studia odjel Starkey lodí do Anglie, kde se stal členem kroužku učenců, seskupených kolem Samuela Hartlova (?-1662). Experimentuje v laboratoři spolu s přírodovědcem Robertem Boylem (1627-1691) a podílí se na nejrůznějších aktivitách Královské společnosti. Starkey-Philalethes v čase londýnské morové epidemie (1665) léčil nemocné medikamenty, které připravil podle Helmontových receptů. Bohužel, při podávání léků se sám infikoval a v létě 1665 zemřel.

Přímými pokračovateli Starkeyho experimentování s Regulem, tzv. hvězdným antimonem, se stali dva významní angličtí přírodovědci – alchymisté, Robert Boyle a sir Isaac Newton, oba členové Královské společnosti. To, že se Newton zajímá o alchymii, věděli jen jeho nejbližší přátelé, mezi něž patřili Robert Boyle [na tomto místě je uvedeno jméno Georg Boyle, ale jde patrně o chybu; prohledal jsem Webster’s Biographical Dictionary a takovou postavu jsem nenašel…] a John Locke (1634-1704). Například kniha Secrets reveal’d: or, An open entrance to the shut-palace of the King … by … Anonymous, or Eyræneus Philaletha Cosmopolita [tj. G. Starkey] osmerkové vydání v Londýně roku 1669 nese známky silně opoznámkovaného a opravovaného díla rukou Newtonovou, některé okraje jsou zcela popsány poznámkami; mnoho stran má oslí uši. Neúnavný Newton během času shromáždil několik set alchymistických knih a rukopisů, které podrobil kritickému rozboru a výsledně se oddal alchymické praxi. Za cíl své práce si stanovil vypátrat a kontrolovat onoho ducha (Spirit), který uvádí do chodu procesy růstu a zralosti, a to nejen kovů.

Traktáty předchází krátká biografie George Starkeyho, proto není třeba ji zde dále rozvíjet.

Už předchozí šestý svazek této alchymistické knižnice obsahoval jedno dílo tohoto alchymisty – Philaletha: Otevřený vchod do kdysi uzavřeného královského paláce.

Prvním z traktátů jest Liquor Alcahest neboli Zpráva o nesmrtelném menstruu Paracelsově a Helmontově, jež je jedním ze dvou zázraků Umění a přírody a všechna Animalia, Vegetabilia a Mineralia od základu rozpouští a redukuje je na jejich Prima Principia, čímž však i kdyby vykonalo na tisíc solucí, nebude ani v nejmenším změněno či oslabeno ani na své váze, ani ve své síle, toť od George Starkeyho, filosofa skrze oheň. Věnování naznačuje, kam mířila Starkeyho náklonnost:

Ten, kdo se věnuje práci lékařské,
měl by co nejpečlivěji a nejhorlivěji usilovat o to,
aby se naučil zhotovit Alkahest,
neboť pomocí téhož lze odvrátit
mnohé nemoci vycházející z ledví.

Liquor Alcahest & C. jest vlastně spirituální solí, čili solný duch, který díky své znamenité čili transcendentální čistotě nemůže být zkažen či rozptýlen a zničen (corruptive); a protože žádné Corpus (žádná Materie) není tak ušlechtilé, nebo přinejmenším žádné není ušlechtilejší, než je on sám, tak současně odmítá, tak říkajíc, zušlechtění a sjednocení s jinými; není také schopen jiného Fermentu, kromě sebe samého nepodléhá také celkové proměně neboli transmutaci. Jeho znalost a příprava je dílem tajné filosofie a nadějí a korunou Adeptorum.

Ó, ty nesmrtelná bytosti neboli Liquoris, která pronikáš všemi těly a proměňuješ je v jejich prvotní bytost neboli Materii, a to bez nejmenšího úbytku své síly nebo své váhy…

Neboť častými Circulationes dosáhne tak vysoké čistoty, že může být nazýváno Ens salium, bytost soli, summum Salium & felicissimum tou nejvyšší a nejvýtečnější či nejblahoslavenější ze všech solí.

Zaujmou připojení alchymistické rukopisy sira Isaaca Newtona, ať už se jedná o Newtonův komentář k Smaragdové desce, rukopis O zjevných přírodních zákonech & vegetačních procesech [Vegetace kovů], zde nepřehlédněte bod 9 a 11:

9. O semeni & rozmnožování do řady kvantit & kvalit. Proč jeho vystříknutí má za následek zhloupnutí. Proč tento produkt má někdy mužskou a někdy ženskou povahu.

11. Proč tyto dva elixíry jsou tím nejpřátelštějším & universálním lékem pro všechny bytosti, ať jsou kdekoliv.

Dále je to rukopis Klíč (Clavis) týkající se Regulu, a Praxis, v němž se zabýval alchymistickými pokusy.

Eugenius Philaletha a jeho ANIMA MAGICA ABSCONDITA čili Skrytá magická duše: už v úvodních stranách má zásadní řeč zahájenou naléhavým výkřikem:

Slyšíš, příteli?

V přírodě existuje jednak zvláštní duch, jenže se přidružuje k materii a způsobuje všechna zrození, a jednak vnitřní pasivní počátek, v němž duch vládne mnohem bezprostředněji než jinde, neboť spontánně udržuje společenství s hrubými součástmi. (!) Prostřednictvím ducha sestupují shůry horní duchovní bytosti, aby se usídlily v materii, čímž se její přirozenost značně zvýší a rozmnoží.

Tento počátek jest duší světa čili obecným duchem přírody. Duše je zadržena či uvězněna v materii tak, že z ní nemůže uniknout. Proto si z ní duše učiní vhodný nástroj. Sídlí totiž v jejím nitru, projevuje se v jejích údech. Zde však zjišťujeme, že při každé přípravě (zrození) jsou vlastně činny tři počátky. Prvým z nich je duše, o níž jsme právě hovořili, druhým je tzv. duch světa. Je to prostředník, skrze nějž duše působí na tělo a uvádí je do pohybu. Třetím počátkem je zvláštní olejovitá voda. Je to menstruum čili děloha světa, z níž se rodí všechny věci a jí jsou i udržovány. Duše je složena z nejjemnějšího vzduchu a z jednoduchého nejčistšího světla. Vergilius ji nazývá „jednoduchý oheň zlata“.

Mezi další pozoruhodné zmínky patří i následující stať:

Mana znamená tajemný dar Boží, jež nejprve vzlétá od země k nebesům, a pak odtud zase padá k zemi. Nazývali ji takto i proto, že padala dolů společně s rosou. Znal ji dobře Mojžíš, Áron a ostatní mudrcové, ale obyčejný lid ji nepoznal. Dle Makkab. 1 a 2. kap. oheň, jenž hořel na oltáři, byl vlastně jakousi hustou vodou, jež byla vyňata z jámy v zemi.

… Není ničeho nahoře, čeho by nebylo i dole, jenže dolní je v hrubším materiálním stavu. Bůh ustanovil, že pozemská složka je povinna poskytovat tělo subtilním živoucím emanacím horních složek a souhvězdí. Zakladatelé božského kněžství nás poučují, že nebesa spočívají v zemi, ovšem zcela božským způsobem, a rovněž země spočívá v nebesích, ovšem také nebeským způsobem, neboť jinak by mezi nimi nemohla existovat žádná příbuznost.

Bantaleonis Bifolium Metallicum

Tento spis jeví jistou pokrevní příbuznost s díly Michaela Sendivogia, srovnej minulý 6. svazek.

Vezmi naše filosofické slovo v libovolném množství a redukuj je bez jakéhokoliv zevního přídavku v jeho prvotní podstatu, aby se stalo opět lehkým. Učiň z něj zčásti sluneční a zčásti lunární tělo, z něhož budou vyzařovat své světlo i ostatní hvězdy. Temnotu odnes na solnou horu Venušinu a potom jemně a s velkou rozvahou separuj jemné od hrubého. Jakmile se to stane, hvězdy začnou působit prostřednictvím ohně, vzduchu a vody na zemi a proniknou do ní, čímž vytvoří Homérův zlatý řetěz.¹

Tím je realizován Hermův výrok, jenž praví: „To, co je dole, je jako to, co je nahoře.“ Potom oplodněná země zrodí nejkrásnější květiny, které přinesou radost oku i mysli. V moři se objeví rybka zvaná Echeneis a vzduch bude pln Hermových ptáků, kdežto oheň přijme semeno Salamandry.

Celému 7. svazku sluší krásná studie (chemika) Joaquina Pérez-Parienta Podstata světla – Alchymie a věda u Newtona a Boylea, která odhaluje poměrně málo známý fakt, že se tento známý vědec (Newton) oddával experimentální alchymii po několik let a vlastní teorii po dlouhých 30 let, do roku 1696.

Filosofický Merkur připravený zase Boylem umožňuje, aby zlato „nabývalo na objemu, procházelo putrefakcí, rostlo a větvilo se a každým dnem měnilo barvu“ (str. 90). Všechny známky však svědčí o tom, že Boyle v přípravě Kamene filosofů z Filosofického Merkura neuspěl. Jakou substanci však získal na konci svého laboratorního postupu? Byla vytvořena „červená země“. Můžeme se jen dohadovat, čím vlastně tato „červená země“ byla, ale je zajímavé, že dva roky po uveřejnění článku na téma „incalescence zlata“ Boyle jiný traktát s názvem An historical account of degradation of gold made by an anti-elixir: a strange chymical narrative. V této práci popisuje, že uvrhne-li se určitá „tmavočervená síla“ na roztavené zlato, zbarví drahý kovového vzhledu a výsledkem je „hrudka kovu špinavé barvy, jakási sklovitá substance“ a malá kulička něčeho, o čem se domníval, že je to stříbro. Mohly být obě červené substance totožné? Pokud ano, jaký by byl alchymický význam této substance, která vyhlíží jako Kámen filosofů, ale zlato degraduje, místo aby umožnila tvorbu zlata z jiných kovů? Kniha Finis Gloriæ mundi, jejímž autorem byl podle některých předpokladů francouzský alchymista známý pod jménem Fulcanelli, mluví o objevu něčeho, co nazývá „Šarlatová prostitutka,“ připomínající Kámen, „jenž snímá nečistoty a degraduje přirozenost.“

Z tohoto pohledu dostává i Šarlatová žena Aleistera Crowleyho zcela jiný rozměr; ačkoliv fyzická bytost, má v životě tohoto mága alchymický rozměr. Poznáváme, že pracoval s kovovými objekty na bázi živé přírody, a alchymickou transmutaci a multiplikaci, jakož i přípravu Filosofického Kamene, Lapisu, a rození (Měsíčního) Dítěte, prováděl experimentálně ve světě lidí.

*

V knize jsou drobné nepřesnosti nebo nedotaženosti. Neujednocené používání pojmu Royal Society – Královská společnost. Korekturních přehlédnutí atd. (str. 195, místo „jenže“ je „jenž“ apod.) jest tu také pár. Také „komunikovat“ (str. 63) hodí se spíše pro naši společnost než-li do tohoto díla, lépe by snad bylo „sdílet“ či „obcovat“…

Poněkud závažnější je již neopravený přepis (str. 206) egyptského slova Emepht, kde v textu stojí „(Světové Vejde, Chaos – pozn. překl.)“ namísto „vejce“, jak vyplyne z následujícího.

Dále jsem přemýšlel, proč se překladatel rozhodl v titulu přeměnit „Dvojlístek“ (Bantaleonis Bifolium Metallicum) na „Trojlístek“, když už v první kapitole to má správně (1. kapitola – O základu tohoto dvojlístku)?

Přeji D. Ž. Borovi, aby vytrval v síle svého slova a oblažoval nás alespoň tak jako v 6. svazku Michaelem Sendivogiem.

*

Poznámky:

¹ Aurea Catena Homeri neboli Homérův zlatý řetěz. Volvox Globator, Praha 2002.

*

© San
© okultura, MMV

Uložit

Uložit